Má zlato z mistrovství světa, bronz z olympijských her. Kilometry v sedle kola si však nepočítá, tepy si nehlídá a na závodech ho nepotkáte. Přesto cyklistika vždy byla součástí jeho života. Martin Koukal, bývalý šampion v běhu na lyžích, dnes však křižuje Jizerské hory spíše na kole. A v sedle bicyklu honí i své svěřence, reprezentanty do třiadvaceti let.
Třiačtyřicetiletý borec pro WeLoveCycling.cz vypravuje, jak moc (ne)sleduje během cyklistických švihů čísla na computeru, zda si dopřává závodní adrenalin v sedle kola a jak se udržuje během zimy.
Dostal jste se k cyklistice až po ukončení kariéry? Nebo bylo kolo vždy součástí vašeho života?
Kdy jsem na kolo sednul poprvé si nepamatuju, ale jako každé dítě jsem kolo chtěl. A když jsem ho dostal, začal jsem na něm jezdit s dalšími dětmi kolem paneláku ve Žďáru. Později během závodní kariéry bylo kolo nedílnou součástí letní přípravy. Na Vysočině, kde jsem vyrůstal, jezdili lyžaři na silnici, takže jsem byl až do dvaceti jednoznačný silničář. V přípravě jsem vždy na kole jezdil květen až červenec a udělal jsem tak tři tisíce kilometrů.
Zůstal jste věrný silničnímu kolu? Nebo jste přesedlal na horské?
Po skončení kariéry se ze mě stal spíše biker. Bydlím v Liberci a hned od bytu můžu vyjet do Jizerek. Taky jezdím často sám a na silnicích se necítím úplně bezpečně. Ale v minulém roce jsem si dal dohromady starou silničku, abych mohl objet nějaké etapy s reprezentanty do třiadvaceti let, které trénuji.
Jak často mladým lyžařským nadějím kolo do přípravy zařazujete?
Trénink běžeckého lyžování se vyvíjí, na kole se jezdí mnohem méně, než když jsem závodil já. Přesto kolo považuji za výborný tréninkový prostředek. Navíc je na něm zábava. Součástí našeho tréninku je od května do července. Jezdíme všechno, dlouhé etapy i intervalové tréninky. Ale od srpna už je to jen regenerační doplněk a zpestření.
Máte v sobě jako bývalý profík zakořeněnou soutěživost? Hlídáte si počet kilometrů, watty a další čísla důležitá pro výkon?
Přesnou statistiku si nevedu. Letos mám něco kolem patnácti set kilometrů. Nejezdím na kilometry, nehlídám si tepy, i když mám hodinky, které to všechno měří… Maximálně se na konci podívám, kolik jsem ujel. Nikdy jsem nebyl typ, který jezdí podle wattů. Vyrážím, když se mi chce a mám chuť. Na pohodu.
Máte oblíbená místa, kam na kole rád míříte?
Z Liberce kamkoliv do Jizerek a srdcovka je pro mě Vysočina kolem Žďáru nad Sázavou a Nového Města. V cizině mě baví Itálie. Hlavně oblast kolem Livigna a Bormia mám dost proježděnou. Jsou tam nádherné kopce a tolerantní řidiči.
Berete na kolo i zbývající část rodiny?
Jezdím a rád. Syna Bastyho teď chytlo enduro, kolo ho baví. Na to, co jezdí, koukám jenom s otevřenou pusou a modlím se, aby se nezrakvil. Dceru Sandru to bohužel moc nebere, ale přesto se snažíme objet pár rodinných výletů. Poslední dva roky to byla i část naší dovolené, kdy jsme jezdili po Vysočině.
Když máte zmapované italské hory, připsal jste si v tamních končinách i slavné cyklistické zářezy?
Vyjel jsem Passo Stelvio ze všech stran. Dále Passo Gavia, Passo Mortirolo, Alpe d’Huez, Col du Galibier. S horolezcem a mým kamarádem Radkem Jarošem jsme byli ve Francii, kdy jsme vstoupili do Klubu Bláznů Mont Ventoux.
Co to přesně znamená?
Club des Cinglés du Mont Ventoux. Jde o to vyjet na legendární Mount Ventoux ze všech tří stran během jednoho dne. Neuvěřitelný zážitek vyžadující mimořádný výkon.
Startujete i na amatérských závodech?
Ne. Závodů jsem si užil se dost, byť na běžkách. Už mě to neláká a aktuálně mě víc uspokojí pohodový výlet po Jizerkách. Je ale možné, že se ještě někdy nechám vyhecovat.
Vyrážíte na kole i v zimních měsících?
V zimě je mnohem větší zábava na lyžích, na kole jsem v zimě nikdy nejezdil a ani to neplánuji. Ne, že by mi extra vadila zima nebo špatné počasí, ale nemám ani potřebné vybavení. Třeba návleky na tretry fakt nemusím.
