Svět cyklistiky je posedlý gramy, protože lehčí se obvykle rovná rychlejší, zvlášť když dojde na kopce. Ale dodržet dietu může být složité a lehké vybavení je zase drahé. Takže co je pro zvýšení výkonu lepší: hladovka, nebo střádání do prasátka?
Pokud si chcete přečíst jasnou odpověď, vězte, že taková neexistuje. Z pohledu fyziky totiž mají výhodu obě odtučňovací kúry stejnou. Čili hubnout můžete v obou směrech, to zakázané není, ale někdy – a uslyšíte to i od profíků – přílišné hubnutí může mít opačný efekt.
Pod určitou váhou se začnou watty snižovat a ten, kdo příliš zhubnul, už si zase zahrává s mnohem vážnějšími problémy, které jsou i mezi vrcholovými sportovci poslední dobou dost běžné, byť tabuizované – podvýživa.
Mantrou jsou watty na kilogram tělesné váhy
U každého bude hraniční váha jiná a vezměte si třeba Chrise Frooma, čtyřnásobného vítěze Tour de France. Ten, i když to přepískne s obědem, bude dál vypadat jako pastelka, a přitom jeho výkony v časovkách, které vyžadují pořádný tah motoru, nebudou zásadně postiženy.
Mantrou současných profesionálů je veličina watty na kilogram tělesné váhy, podle níž se dá usuzovat, komu to jak bude na kole jezdit (ačkoliv čísla nejsou všechno, pokud někdo zkrátka neumí jezdit na kole, padá nebo neumí ušetřit síly při jízdě na větru). A tato veličina je čistě individuální a dva jezdci se stejnými hodnotami nemusejí, respektive nebudou dosahovat shodných výsledků.
Síla je zcela závislá na objemu svalové hmoty a s její redukcí logicky klesá. Pokud se ale shazování váhy týká jen a pouze tuku, pak wattové výkony zasaženy nebudou. Cílem by tedy měla být optimalizace wattů na kilogram, zvlášť do boje s gravitací ve stoupáních. Takže možná by opravdu bylo jednodušší odtučnit vaše kolo a neriskovat tak nižší výkon vašeho těla…
Zásadním faktorem je aerodynamika
Snad je kolo jako pírko odpovědí na naši úvahu, jen to bude nejspíš ta dražší cesta. Jen pozor – lehčí produkty jsou obvykle méně robustní. Takže jakmile se bude někde cestou mezi pedálem a asfaltem vytrácet energie, negativně to dopadne na výkon. Tuhost všech komponentů je lékem proti energetickým ztrátám.
Benefity drahé investice se však nakonec nemusí stoprocentně promítnout do kýženého efektu. Rozdíl ve váze, jakého dosáhneme kupříkladu nákupem lehčích zapletených kol, je jen zlomkem v celkové váze kola (kolo+jezdec) a přínos v oblasti zrychlení je nicotný. Takže přínos lehkých ráfků či plášťů, byť skutečný, je v praxi zanedbatelný.
Je tu ale jedna další oblast, která je redukcí váhy na obou stranách postižena – aerodynamika. A co je aerodynamické, skoro vždy poráží to lehké. A to dokonce i v kopci až do sklonu 5 procent u hobíků, zatímco u profíků v až 8procentním sklonu.
Takže to vypadá, že byste lépe peníze utratili v aerodynamickém tunelu než na super odlehčené součástky z karbonu. Ale i tady musí zaznít jedno varování, protože jsou i další levnější cesty ke zrychlení.
Tvrdá data? Neredukujte váhu kola, ale svoji
Půllitrový bidon s nápojem váží půl kila, někdo vozí dva a někdo dokonce lahev se 750 ml tekutiny. Extra kila při dlouhé jízdě budou mít dopad na výkon. Tím nechceme říct, že na kole se pít nemá, právě naopak, šlo jen o zdůraznění dalšího zdroje energetických ztrát.
Takže pokud máte prostředky na upgrade svého závodního kola, bude lepší zaplatit si pomocníka, který vám pití cestou podá. Takové kilo a půl hmotnosti nikde jinde ušetřit nedokážete. A hobík? Ten přece může na vyjížďce zastavit v kdejaké příjemné občerstvovně a dotankovat, ne?
V neposlední řadě hraje roli psychika. Když má někdo kolo sešroubované titanovými šrouby, protože věří, že ho zrychlují, pak ho opravdu zrychlují, protože tomu věří. Ale podle všeho je ve finále lepší investovat prostředky do „vytunění“ lidského motoru než utrácet za součástky. Dvoutýdenní tréninkový kemp v teple bude přínosnější než karbonový komponent, co ušetří pár gramů.
Pokud vám jde opravdu o tvrdá data, máme pro vás i tvrdá slova – raději zhubněte vy, než abyste do redukce hmotnosti nutili vaše kolo.
