Titul mistra světa, Evropy i republiky. Všechny se v posledních dnech a týdnech sešly na prostějovském velodromu, základně týmu Tufo Pardus, který za řinčení cenných kovů napsal krásnou pohádku a sesbíral plody své práce s talentovanou mládeží. Jeho příběh by se snad mohl stát návodem, jak s dětmi na kole pracovat.
Tu práci na Hané zastává trenér mládeže Martin Cetkovský, který má na všechno jasné odpovědi. Takže když se ho zeptáte, proč by se dítě mohlo, či mělo věnovat cyklistice, odvětí: „Protože je to zajímavý sport. S cyklistikou se tráví spousta času venku v přírodě. A troufl bych si i říct, že se při ní učíte samostatnosti, soběstačnosti v tom smyslu, že musíte občas zkontrolovat kolo, odpovídat sami za sebe, vnímat okolí, provoz. A taky poznáte novou krajinu a velikou část okolí svého domu.“
Proč je skvělá dráha?
V tuto chvíli asi musí zaznít legitimní argument dnešních rodičů, že v atmosféře všeobecného spěchu a mnoha závodníků za volantem mají zkrátka strach. Že nechtějí pouštět své dítě do divoké džungle silnic. „Ale čím dřív člověk dítě na silnici pustí, tím lépe,“ myslí si kouč Cetkovský. „Samozřejmě je ale nutné dítě ze začátku pohlídat a naučit se s ním všechny dopravní předpisy.“
Často se říká, že cyklistika je jen jedna, protože nohama se točí, ať sedláte jakýkoliv stroj. Přesto je třeba se u malého adepta zamyslet, kterou disciplínou – a cyklistika jich nabízí vskutku hodně – bude nejvhodnější začít.
Cetkovský možná bude ovlivněný tím, jaký směr jeho oddíl prosazuje, ale i od nezaujatých pozorovatelů uslyšíte, že dráha je pro nastartování cyklistické budoucnosti jednoduše nejlepší. „Vhodná je i z toho důvodu, o kterém už byla řeč – na velodromu žádný provoz není, areál je uzavřený, děti krouží,“ vyzdvihuje trenér.
Jenomže takových v republice mnoho není: Prostějov, Brno, Praha… „A je to veliká škoda,“ lituje Cetkovský. „Kdyby byl v každém kraji jeden, tak by ta situace byla jiná. Nicméně dráhová cyklistika je z mého pohledu nejvhodnější a nejbezpečnější.“
Bikros je jako gymnastika
Že doma dráhovku nemáte? Že podobná situace je i se silničním kolem? Oddíly, v jejichž DNA je práce právě s cyklistickým potěrem dokážou i takový hendikep vyléčit.
„Když jde někdo dítěti koupit první kolo, sáhne většinou po tom horském,“ všímá si Cetkovský obvyklého trendu. „Ale u nás v klubu, když děti přijdou a mají pouze bika, jsme schopni silniční kolo zapůjčit a můžeme s nimi pracovat dál. Ale ve finále je jedno, na jakém kole kdo jezdí, hlavně když jezdí.“
Pokud se ale chceme bavit o nejlepším vkladu co do umu jízdy na kole, sám trenér obrátí svůj zrak k bikrosu, který má podobnou pověst jako gymnastika, ze které se pak dá taky vydat kterýmkoliv směrem a k jiné sportovní specializaci. „Tam se děti naučí ovládat kolo, krásně s ním umějí pracovat. A pokud se později rozhodnou rozvíjet cyklistiku dál, je snadné přejít do dalších odvětví.“
Dítě se musí sportem bavit
Prostějovský trenér, který aktuálně usiluje o první, tedy nejvyšší trenérskou třídu má celkem jasno taky v otázce prvních cyklistických kroků.
„Za mě je to nejlepší s příchodem školy, kolem šestého, sedmého roku,“ říká, ale hned varuje: „V tomto věku ale opravdu jen rekreačně, aby to děti bavilo, aby se naučily kolo ovládat. Není potřeba tolik usilovat o výkonnost, ale aby se dítě sportem bavilo.“
Pak taky přichází doba prvního střetu s konkurencí na prvních závodech, které se ale taky nesmějí uspěchat. „Záleží na tom, jak dobře dítě kolo ovládá,“ tvrdí trenér. „Až ho má trochu v ruce a nebojí se vyjet do skupiny, dokáže v ní jet, tak přichází ten čas. Závod, to je koření cyklistiky, protože každý se chce srovnávat a být nejlepší.“
Do opravdového tréninku, to aby se začátek „nepřepálil“ a aby dítě za tři, pět let nevyhořelo, musí nejprve dospět. „Takže se bavíme přibližně o šestnáctém roku života,“ připomíná Martin Cetkovský. „To už tělo opravdu dozrává, srovnává se a následně v juniorské kategorii je potřeba už vybrat disciplínu a už se jí věnovat, jak je potřeba.“
