Už žádné ostré kilometry v pelotonu, už žádná muka nekonečného najíždění kilometrů před další sezonou. Roman Kreuziger oznámil konec kariéry. Jeden z nejlepších cyklistů naší historie, pro mnohé ten úplně nejlepší, v pětatřiceti letech opouští jako závodník profesionální peloton.
Věděli jste, že už v patnácti opustil rodinu? Proč opustil movitou Astanu a podepsal kontraktu v týmu Saxo Bank?
Jaká byla cesta Romana Kreuzigera, který vyhrál jednorázovky i těžké etapové závody, je juniorským mistrem světa, několikrát dokázal být v top 10 na Grand Tour, prošel nejlepšími týmy světa a závodil po boku řady hvězd?
V patnácti do Švýcarska
Jeho táta, bývalý úspěšný reprezentant a rovněž skvělý závodník, dobře věděl, že jestli má z kluka něco být, potřebuje se jít co nejdřív otrkat v zahraničí. A tak, sotva Roman vyšel základní školu, poslal ho do Švýcarska, kde studoval, trénoval, závodil a pomalu se rozkoukával ve světě jako takovém, nejen cyklistickém.
„Nebylo to pro mě jednoduché odjet v patnácti sám do cizí země bez rodiny. Ze začátku jsem to zvládal těžko, ale zvykl jsem si. Dalo mi to hrozně moc, a i díky tomu jsem vyhrál jako junior mistrovství světa,“ vzpomínal.
Táta Roman, úspěšný závodník a posléze úspěšný podnikatel, dopřál od útlého věku synovi perfektní vybavení a mohl si dovolit platit Romanovi pobyt v cizině. Rodina tehdy navíc měla nemovitost na Mallorce, takže měl možnost trénovat v zimních měsících neustále v ideálních klimatických podmínkách.
„Pobyt v cizině mu dal hodně ze sportovního hlediska a taky z lidského. Brzy se osamostatnil. Rychle se otrkal v cizí zemi, naučil se řeč a neměl problém sednout v patnácti sám do letadla a přiletět za námi třeba na Mallorku,“ říkal táta Kreuziger.
Juniorský mistr světa
První z velkých milníků jeho kariéry přišel na mistrovství světa v Itálii 2004. Měl za sebou skvělou sezonu, už na jejím začátku získal titul vicemistra světa v cyklokrosu mezi juniory, na silnici vyhrál Závod míru juniorů nebo závod Giro della Toscana a na šampionát jel jako jeden z favoritů. V časovce vybojoval stříbro a v silničním závodě vystoupil na nejvyšší stupeň.
Doma byl vyhlášen Králem cyklistiky a stal se nejmladším vítězem ankety.
Po zisku titulu podepsal dvouletou smlouvu s italským týmem do 23 let GS Podenzano s návazností na elitní stáj Liquigas. A jeho velká kariéra mohla začít naplno. Jeho profesionální růst pokračoval, i v kategorii U23 bojoval o nejvyšší příčky na nejlepších závodech a Liquigas si ho vzal do týmu už v roce 2006. Stal se skutečným profesionálem.
Pět let v Liquigasu
Tým, ve kterém se cítil jako doma. Uměl italsky, rodina měla dům u Lago di Garda, takže tam mohl bydlet i trénovat a vyrážet s týmem na závody. Postupně se vypracoval v jednoho z klíčových závodníků. Zkušenosti sbíral po boku borců, jakými byli třeba Nibali nebo Basso, posledním rokem se v jednom týmu sešel i s Peterem Saganem.
První rok měl na rozkoukávání ve světě velké cyklistiky, ale dokázal být třeba 15. Kolem Polska. Nejel žádnou Grand Tour, na tu se podíval až v roce 2007. Byla to španělská Vuelta, kde jako debutant obsadil 21. místo v celkovém pořadí.
V dresu Liquigasu dokázal zajíždět skvělé výsledky. Vyhrál např. Kolem Švýcarska (2008), Kolem Romandie (2009), Clasicu San Sebastian (2009, vítězství mu připadlo až po dodatečné diskvalifikaci Španěla Barreda za doping), Kolem Sardinie (2010).
V roce 2008 jel poprvé Tour de France, kde skončil 12. a druhé místo bral v soutěži o bílý dres pro nejlepšího mladého závodníka. O rok později byl na Tour de France osmý, a to samé zopakoval i v roce 2010.
Velké peníze v Astaně a hořký konec
Roman si v Liquigasu udělal velké jméno. Vědělo se, že jde o jezdce na velké etapové závody s potenciálem bojovat i na Grand Tour o nejvyšší příčky v celkovém pořadí. A s tím ho brala kazašská Astana. Tým, kde peníze nebyly problém a patřil k nejbohatším na světě. I Kreuziger tehdy dostal parádní kontrakt. „Ale peníze v přestupu nehrály velkou roli. V Liquigasu jsem prožil pět hezkých let a cítil jsem, že potřebuji změnu, jinak se zaseknu,“ vysvětloval tehdy.
Hned v první sezoně v novém týmu dojel pátý na Giru, byl 4. na Lutychu a čekalo se, že další rok bude bojovat na Grand Tour o top 3.
Ale to se nepovedlo. Na Grande Boucle byl až patnáctý a jedno etapové vítězství bylo pro tým slabou náplastí na výkon jejich lídra. A na jeho bedra se začala snášet vlna kritiky od šéfů. „Nenaplnil potenciál, musí něco zásadně změnit,“ říkal tehdy manažer Astany Martinelli. Takže bylo jasné, že se jeho angažmá chýlí ke konci.
Do Saxa za Riisem
Následující čtyři roky se jeho zaměstnavatelem stal tým zkušeného dánského manažera a bývalého profesionála Bjarna Riiseho, který brzy koupil ruský miliardář Oleg Tinkov.
„Tým Saxo-Tinkoff byl nejlepším řešením. Chtěli mě už v době, než jsem podepsal do Astany. Rozhodla i přítomnost Bjarna. Kdo s ním pracoval, zvedl se a byl dobrý. A já potřebuju někoho, kdo mě zase dostane na správnou lajnu,“ líčil tehdy Roman Kreuziger důvody přestupu.
Byl jedním z lídrů, měl fantastického učitele v osobě Alberta Contadora. V týmu nakonec strávil čtyři roky. A připsal si řadu cenných výsledků. Hned v roce 2013 vyhrál Amstel Gold Race, byl pátý na Tour de France hned za Contadorem. Na Tour de France pak skončil 10. v roce 2016, vybojoval několik umístění v top 10 na oblíbených ardenských klasikách.
Obvinění z dopingu
Jeho angažmá v Saxu ovšem nebylo zcela bez komplikací. V létě 2013 ho kontaktovala UCI ohledně nesrovnalostí v biologickém pasu v letech 2011 a 2012, kdy působil v Astaně. Poskytl všechna vysvětlení, analýzy vzorků, ale UCI vydala v roce 2014 prohlášení, že jeho vysvětlení nepřijala.
Nemohl jet na Tour de France a začalo období vysvětlování, odvolávání, ale také nejistoty. Ta trvala 709 dní, kdy sice mohl závodit, ale nevěděl, co bude. Jeho případu se ujal advokát Jan Šťovíček, a nakonec slavili vítězství. V červnu 2015.
„Jsem šťastný, že to máme za sebou a můžu se zase naplno věnovat jen závodění. Čekání bylo hodně dlouhé a jsem rád, že pravda vyšla najevo,“ řekl Kreuziger.
Australská mise
Pro sezony 2017-2018 se stal jeho novým zaměstnavatelem australský Tým Orica, který druhým rokem působil ve World Tour jako Mitchelton-Scott. „Orica mi přišla jako ideální volba. Je to pohodový tým s řadou mladších závodníků, kteří snad ocení moje zkušenosti,“ tvrdil po podpisu smlouvy.
Na Grand Tour už sice žádnou velkou díru do světa neudělal, ale hned v prvním roce u Australanů vyhrál těžkou jednorázovku PRO Ötztaler v Rakousku a v roce 2018 zažil skvělou sezonu. Byl druhý na Amstelu, čtvrtý na Valonském šípu a osmý na Lutychu, v silničním závodě na mistrovství světa vybojoval v Rakousku skvělé šesté místo.
Z Austrálie do JAR
Po dvou letech přišlo další stěhování, tentokrát do týmu s jihoafrickou licencí Dimension Data.
„Věřím, že mě čeká nejlepší období v mojí kariéře a v některých směrech i nový začátek,“ uvedl po přestupu. Ale vydařené angažmá to nebylo. V roce 2019 dokázal ještě skončit šestnáctý na Tour, další sezona ovlivněna pandemií koronaviru nahuštěná prakticky do tří měsíců mu vůbec nesedla.
Ruská dvojka a konec
A tak přišlo další stěhování, poslední v jeho profesionální kariéře. Před letošní sezonou Romana Kreuzigera podepsal ruský tým Gazprom-RusVelo působící ve druhé nejvyšší divizi. Český závodník neměl moc na výběr.
Ale nebyl to určitě rok, jaký si vysnil. Nedařilo se mu, nedostal se ani do nominace na olympiádu ani na mistrovství světa a nepřipsal si jediný pořádný výsledek. Jeho posledním závodem bylo Kolem Sicílie, kde skončil celkově šedesátý. Konec, jaký asi nechtěl.
Končí legenda
Roman Kreuziger určitě zanechal ve světě cyklistiky nesmazatelnou stopu a Česko zřejmě dlouho nebude mít takového cyklistu. Ze scény odchází muž, který jel 18 Grand Tour, kde dokázal skončit pětkrát v top 10, z toho dvakrát byl celkově pátý, což představuje historicky nejlepší výsledek českého cyklisty. Na kontě má 15 profesionálních vítězství a mraky zkušeností, které bude předávat dál.
