Snil o parádním loučení s kariérou na Cape Epic, prestižní etapové bitvě bikerů v Jihoafrické republice, kterou v roce 2014 vyhrál. Jenže realita bude jiná. Kristian Hynek sice v karavaně osmidenního nesmírně náročného závodu dvojic bude, ovšem jen jako manažer týmu Canyon Northwave. „Moje sezona byla špatná,“ uznává jednačtyřicetiletý závodník a vysvětluje, proč svoje místo přepustil týmovému parťákovi.
Měl jste jet sedmý Cape Epic kariéry, poprvé s českým parťákem Martinem Stoškem. Ale po jeho boku nakonec bude Andreas Seewald, další z členů vašeho týmu. Proč?
Šlo o těžké rozhodnutí, ale přijít muselo. Moje sezona byla špatná. Mnohem horší, než jsem doufal. Martin i Andreas jsou na tom skvěle. Bylo by hloupé nedat prostor Andreasovi, který vyhrál titul mistra světa v maratonu.
Kdy jste se definitivně rozhodl, že sedmý Cape Epic nepojedete a o vítězství usilovat nebudete?
Vlastně se to řešilo na poslední chvíli. Andreas má v Německu nějaké povinnosti vůči armádě vyplývající z jeho zařazení stejně jako mají u nás sportovci vůči Dukle či Olympu. A vycházelo to přesně na termín Cape Epic. Trošku nám pomohlo vítězství Andrease na mistrovství světa, čímž asi patřičné úředníky obměkčil.
Pátral jste po důvodech, proč byla vaše sezona špatná?
Faktorů může být hodně moc. Člověk se dostane do situace, že neví, jestli trénuje moc, nebo málo. Zda se jedná o důsledek stresu, věku nebo nedostatečné regenerace. Osobně si nemyslím, že věk by mohl znamenat tak dramatický propad. Já neztratil třeba tři procenta výkonu. Ten rozdíl byl velký, cítil jsem se slabý a jezdil fakt špatně. Přitom jsem netrénoval málo, spíše moc. Takže velmi pravděpodobně šlo o přetrénování, protože jsem v poslední ohlášené sezoně chtěl být skvělý.
Jste smířený, že šlo tedy o poslední sezonu? Nebo si říkáte, že takhle končit nechcete?
Jednoho dne to přijít muselo. Ústup ze světa profesionální cyklistiky jsem odkládal vlastně kvůli Cape Epic. Když se závod minulý rok zrušil, upínal jsem se k letošnímu mistrovství světa v maratonu na Elbě. Tam jsem odstoupil z rozjetého závodu. Je jasné, že světový šampionát už nepojedu. Ale nechci mluvit o definitivním konci. Potřebuji čas, abych si vyčistil hlavu, odpočinul si psychicky i fyzicky. Pak třeba chytím motivaci. Takže určitých závodů se ještě zúčastním, ale ty starty budou v jednotkách.
Díky letošnímu posunu termínu Cape Epic se další ročník pojede vlastně už za pár měsíců v průběhu jara 2022. Koketujete tedy se sedmým startem?
Ano. Cape Epic 2022 určitě pojedu. Jen se musím rozhodnout, kdo bude se mnou v týmu. Pojedeme jako záložní tým pro naše jedničky Martina s Andreasem. Nechci opouštět scénu jednoho z největších bikových závodů světa poté, co se jeden rok zrušil kvůli pandemii koronaviru a druhý jsem nebyl schopný dát výkonnostně. Nicméně můj start by měl čistě praktický důvod, že bychom fungovali jako servis pro kluky na trati, nikoliv na výsledek.
Jak budete prožívat letošní ročník v zázemí závodu v roli manažera?
Bude to nezvyklé a hodně jiné. Těším se, že vše uvidím z jiné perspektivy, bez závodního stresu. Ale srdce závodníka mám pořád a určitě mi budou cukat nohy. Budu se snažit klukům poradit. Oba kluci se moc těší a patří ke žhavým adeptům na vítězství, takže pro mě jako týmového manažera to budou velké nervy. Trošku je však rozmělním tréninkem, protože po Cape Epic jedeme do Dubaje na závody, takže pokaždé, když kluci vyrazí na etapu, já pojedu na trénink. A pak budu vše sledovat u online přenosů.
Když nebudete tolik času věnovat tréninku, pustíte se ještě intenzivněji do zabezpečení chodu týmu?
Jak se náš tým Canyon Northwave rozvíjí, tak je potřeba vytvořit ještě lepší zázemí a starat se o nadcházející generaci. Oba kluci letos prokázali, že jsou nejlepšími maratonci na světě. Ten náš malý tým slaví neuvěřitelný úspěch. Za poslední tři roky jsme získali na mistrovství světa tři medaile. Já stříbro, minulý rok Martin Stošek bronz a letos Andreas Seewald zlato.
Jaké pro vás bylo sledovat jako manažer triumf svého závodníka na světovém šampionátu?
Kolektivní radost byla obrovská. Celou kariéru jsem o zlatu snil, ale mám stříbro a bronz. A teď jsem měl kliku, že jsem se jako manažer těšil z titulu. Nemůže být většího úspěchu.
Otevře vašemu týmu duhový dres dveře ke sponzorům?
Ten dres je magický. Určitě posílí naší pozici s Canyonem. Není to tak, že by na nás teď všude čekali s otevřenou náručí, ale určitě se s titulem mistra světa jedná trošku snadněji.
Představuje zlato při jednání se sponzory s ohledem na Andreasovu národnost terno pro německý trh?
Všichni naši hlavní partneři jsou vlastně z Německa. A v cyklistickém spektru už není moc kam sahat. A zase nechceme za každou cenu přeskakovat. Naším záměrem je spíše upevňovat vztahy, nastavit dlouhodobou spolupráci.
