Jsou fakta, kterým každý cyklista slepě věří, protože tyto „pravdy“ se předávají z jednoho pokolení jezdců na další jako písmo svaté. Problém je, že řada z nich je buď totálně mylných, nebo se tichou poštou jejich původní význam tak pokroutil, že už se nedá jejich původní znění poznat.
Duralové rámy přežijí pět let
Nebo možná jen dva roky, to záleží na délce naší tiché pošty. Zrnko pravdy v tom sice je a je spojeno s únavou materiálu. Pokud je kov opakovaně ohýbán, nakonec praskne. Je to ale zvláštní fenomén, protože ne všechny kovy se chovají stejně. Když budete silně namáhat ocel, praskne. Když ji budete ohýbat mírně, vydrží až do momentu prasknutí, který se nazývá mez únavy materiálu.
Toto cyklické zatěžování a uvolňování je přesně to, co se děje s rámem kola. Můžete postavit ocelový rám, který přežije nás všechny, tedy pokud nebude nabouraný nebo se do něj nedá koroze. Byl by sice velmi těžký, ale věčný. To hliník je jiný. Opakovaná zátěž povede k jeho prasknutí bez ohledu na to, jaká síla bude působit. Čím menší, tím větší životnost.
Stejný efekt bude mít větší množství materiálu, které rozloží únavu, stejně jako různé tvarování. Proto se duralové rámy stavějí z tlustých trubek, protože větší a tím pádem i tužší roury se dožijí vyššího věku. Není proto výjimkou ani dnes potkat na silnicích hliníková kola z devadesátek. Takže opravdu pět let?
Přilnavost zajistí vzorek
Auta a motorky mají na pneumatice vzorek, který „prořízne“ vodu, jinak hrozí aquaplaning. To cyklistickému, mnohem hubenějšímu obutí nic takového v pro cyklistiku typických rychlostech nehrozí. Museli byste jet dvoustovkou a v tom případě by po vás hned skočil Sir Brailsford, šéf týmu Ineos.
Zkrátka vzorek na silničním plášti/galusce může naopak degradovat jejich vlastnosti, protože guma mezi zářezy by se ohýbala, „shrnovala“ do nich a tím by zvyšovala valivý odpor. Pokud zahrneme do úvahy i Van der Waalsovy síly (přitažlivé a odpudivé interakce mezi molekulami) pracující mezi gumou a silničním povrchem, v případě použití vzorku takové síly nefungují a vychází z toho tedy, že hladký povrch gumy zajišťuje lepší přilnavost.
Tak proč ale i některé high-endové pláště stále mají vzorek? Odpovědí nejspíš bude aerodynamika, kdy vzorek podle inženýrů eliminuje turbulence tvořící se kolem pláště.
Obvodová hmotnost je klíč
Rotující hmotnost je vrcholně důležitá veličina, protože při zrychlení musíte kola jak roztočit, tak rozpohybovat vpřed. Problém je, že to není úplně pravda. Cyklistický inženýr Kraig Willett analyzoval síly působící na kola a došel k tomu, že aerodynamika kol je nejdůležitější veličina a až daleko za ní je hmotnost samotných kol.
Myšlenka, že otáčející se masa je důležitá, má základ v domněnce, že zásadní je setrvačnost kol. Willet však dokázal, že o setrvačnost vůbec nejde a tedy že váha rotujícího kola je relativně nedůležitá. Roztočit těžká kola je jen o zlomek náročnější než roztočit lehká, a tak váha rozhoduje jedině v kopcích. Ale ani tam nejde o převratný rozdíl a je mnohem levnější ušetřit váhu na vašem břiše než investovat do superlehkých a taky superdrahých kol.
Na kole na prvním místě bojujete s odporem vzduchu, takže pár skvělých aerodynamických kol vám v jízdě pomůže víc než pár kol lehkých jako pírko.
A co na to Leonardo?
Kolo vynalezl skotský kovář Kirkpatrick Macmillan, říká se, ale důkazy jsou jen velmi vachrlaté. Informace, že v roce 1839 postavil pedály poháněný dvoukolový stroj, vyšla na světlo světa až po Macmillanově smrti v roce 1878.
Mezitím mnozí další přicházeli se svými variantami bicyklu, třeba v roce 1845 bednář Gavin Dalzell, ale i u něj scházejí přesvědčivé důkazy. Takže nebyl to nakonec geniální umělec a vizionář Leonardo da Vinci, který stál za vůbec prvním designem kola? V roce 1974 se zjevila kresba stroje, co jako bicykl vypadal, a mělo se za to, že byla součástí Da Vinciho sbírky grafických listů Codex Atlanticus.
Autorství kresby přiřkli Da Vinciho žákovi Gianu Giacomu Caprottimu, který měl reprodukovat ztracený nákres od samotného Da Vinciho. Teprve v roce 1997 skicu prohlásili za padělek. Proč by ale někdo falšoval nákres bicyklu? Krátká odpověď zní: národní hrdost.
Kolo bylo zásadním převratem, na jehož základě vznikla řada životně důležitých technologií 20. století. První vůz Karla Benze byl vlastně trojkolka poháněná spalovacím motorem a řetězem. Bratři Wrightové, první letci na stroji těžším než vzduch, byli cyklo mechanici. Proto asi ta národní touha po slávě. Proto největší bojovníci za pravost Da Vinciho kresby byli Italové a proto za prvenství Macmillana bojovali nejvíc Skotové. Ale není nakonec jedno, kdo kolo pro budoucí generace vynalezl? Hlavní přece je, že se to vůbec stalo.
