Na jaře vyhrál etapu Gira a před novináři, když se ho ptali na letošní potenciální odchod z Bory do jiného týmu, byl Peter Sagan žoviální jako nikdy. Proslýchá se, že zájem o vás mají v Quick-Stepu, Israeli i Movistaru, zeptal se kdosi. A slovenská cyklistická superstar odvětila: „Tak vidíte, mám na výběr.“
Podobné divadlo největších hvězd pelotonu je ke shlédnutí každý rok, kdy slavní profíci z různých pohnutek hledají nové týmy. A ty naopak pasou po nových talentech. Zákulisní debaty. Námluvy. Balíky eur a následně vlna oznámení, kdo kam na příští sezonu putuje.
Jednatřicetiletý Slovák nakonec zájem žádného ze tří zmiňovaných týmů nejvyšší kategorie World Tour nevyslyšel. Kývl na nabídku druhodivizního francouzského Total Energies. Dost možná o tom měl jasno už tehdy v květnu. Ale podle pravidel unie UCI směl o svém přestupu hovořit teprve od 1. srpna. A i když bude dávno po sezoně, v novém trikotu se nesmí představit než 1. ledna následujícího roku.
Na cyklistických rituálech se roky nic nezměnilo. Takže jediná změna kolem Sagana je, že ve Francii už nebude pobírat 5 milionů eur, jak zněla dosud odhadovaná výše jeho platu, což z něj činilo nejlépe placeného závodníka světa.
Fabian Cancellara se postaral o jeden z top přestupů
Tato jednání však nemají v popisu práce samotní závodníci. Řeší je za ně jejich agenti, kteří hledají co možná nejlepší varianty, a pak šroubují ceny svých klientů vzhůru. Průměrný tým tak údajně musí debatovat s 20 až 25 agenty z celého světa, kteří „pasou“ a nabízejí své ovečky a kteří za ně řeší právní záležitosti od A do Z.
Mezi agenty se potkávají ostřílení borci, kteří mají v telefonech čísla na šéfy největších týmů, s greenhorny, kteří si cestičku teprve musejí vyšlapávat. K těm druhým patří Fabian Cancellara. Někdejší hvězda klasik i časovek se přitom hned v úvodu nové kariéry postarala o jeden z nejpřekvapivějších transferů minulé zimy.
Švýcarský čtyřicátník totiž na poslední chvíli „prodal“ talentovaného, ale v týmu DSM si zoufajícího Marka Hirschiho do týmu UAE. O rok dřív tak ukončil jeho smlouvu s německou stájí. Hirschi si stěžoval na příliš přísná týmová pravidla, omezený čas na masáže i nemožnost mít vlastního kouče, ale plat 1 milion eur, tedy čtrnáctinásobek jeho gáže v DSM, byl jistě taky silným motivem.
Byznys model cyklistiky se tolik liší od kolektivních sportů, takže tým DSM sice získal výměnou za tuto ztrátu jistou kompenzaci, nicméně nebavíme se o milionových výkupných, jaké by si za podobných podmínek vyměňoval třeba Madrid s Barcelonou za hráče Primera División.
Potenciál se hledá i v jiných sportech
Nicméně ukončovat kontrakt dříve je i v cyklistice vzácnost. Smlouvy se nejčastěji podepisují jen na dva až tři roky. To proto – a tady použijeme znovu paralelu s fotbalem – že zatímco fotbalové kluby žijí z milionových podílů na televizních právech a prodejích vstupenek, cyklistika je takřka zcela závislá na sponzoringu.
Právě na těchto křehkých základech se stavějí přestupová jednání. Říká se, že až sedmdesát procent týmů do debat s novými posilami vstupuje bez toho, že by měly jistotu další existence.
Takže možná proto je Quick-Step mající dlouholetou podporu belgických specialistů na podlahy roky nejúspěšnějším týmem co do počtu vítězství. A britský Ineos s ročním rozpočtem 50 milionů eur zase nenasytou, který sezobe dostupné talenty a přetváří je k obrazu svému, tedy ve specialisty na etapové závody.
Přitom vždy nemusí jít o původem cyklisty. Slovinec Roglič skákal na lyžích, ze kterých si přinesl dynamiku a psychickou odolnost. Belgičan Evenepoel byl zase fotbalistou a dnes se o něm hovoří jako o novém Merckxovi.
Týmy ochotně hledají potenciál v jiných sportech, kdy hlavní parametr jsou fyzické předpoklady s tím, že cyklistika se dá doučit. Proto taky letos německá Bora do svého týmu zařadila relativně starého, 28letého skialpinistu Antona Palzera, protože jeho laboratorní data byla ohromující.
Teď už jen přetavit předpoklady ve výsledky. A pak zase možná budeme sledovat, jak se rodí zajímavý přestup nové cyklistické superstar.
