Talent, který podle všeobecného tvrzení italská cyklistika neměla dlouhé roky. Před deseti lety předpovídali experti rodákovi ze Sardinie skvělou budoucnost. Fabio Aru potenciál nikdy stoprocentně nenaplnil. Před pár dny oznámil konec kariéry. V pouhých jednatřiceti letech.
„Vuelta bude mým posledním závodem,“ řekl Aru nečekaně před startem španělské Grand Tour. Právě Vuelta je jedinou ze tří Grand Tour, kterou dokázal vyhrát. To se psal rok 2015. Na pódiu byl ještě dvakrát na Giru (třetí 2014 a druhý 2015), na Tour de France skončil nejlépe pátý (2017). U posledních dvou Grand Tour, které jel, však svítilo DNF. Tu poslední, probíhající Vueltu, by rád důstojně dokončil.
V horách ukazoval srdce bojovníka
Už jako mladík zářil v barvách amatérského týmu Palazzago na závodech v Itálii, hlavně na těch, kde bojovali o čelní umístění nejlepší vrchaři. Dvakrát vyhrál Giro della Valle d’Aosta, byl druhý na Baby Giru. A nebylo divu, že si ho už v srpnu 2012 vzala jako talentovaného cyklistu na stáž Astana. A už ho nepustila, zůstal dalších pět let.
Postupně šel nahoru a jen se čekalo, kdy vystoupí na nejvyšší stupeň na Grand Tour. To se podařilo jedinkrát, na zmíněné Vueltě 2015. Možná i proto, že není úplně top časovkář a na ty nejlepší vždycky něco ztratil. Ale v horách mnohokrát ukázal srdce bojovníka. Tak, jak to známe od jeho slavnějšího krajana Nibaliho. S ním nakonec strávil v Astaně několik let.
Ale poslední roky chyběla Aruovi jiskra. Vždyť své poslední velké vítězství vybojoval už v roce 2017, kdy vyhrál etapu na Tour. Tenkrát byl celkově pátý, a dokonce vezl i žlutý dres. Jenže poslední tři roky ho limitovalo zdraví.
Musel na operaci kvůli problémům s žílami v kyčlích, bojoval s následky mononukleózy a s virovým onemocněním. Do toho zpackaná loňská sezona kvůli pandemii koronaviru, což mu také nepřidalo.
Aru býval jedním z nejlépe placených cyklistů na světě, jeho příjmy se na vrcholu slávy odhadovaly na 3 miliony eur ročně. Po šesti letech v Astaně ho před sezonou 2018 podepsal UAE Team Emirates, ale jeho angažmá šejkům z Emirátů žádnou slávu nepřineslo.
V prosinci loňského roku oznámil, že se dohodl na ročním kontraktu s týmem Qhubeka. Nikdo mu už moc nevěřil, nikdo ve světě největších cyklistiky o něj dvakrát nestál. Už je za zenitem, říkalo se o něm.
Spekulovalo se, že má i psychické problémy a často trpěl ztrátou motivace, protože se nikdy nedostal do někdejší formy. Navíc bojoval i se stravou, neboť se u něj zjistila alergie na lepek a mléko. Jenže letos to vypadalo, že se po hubených letech začalo blýskat na lepší časy. „Znovu jsem objevil lásku a vášeň pro cyklistiku,“ tvrdil odhodlaně.
Postrádal smích a radost
V červenci byl druhý na Sibiu Tour, při generálce na Vueltu byl druhý Kolem Burgosu, kde prohrál jen s Landou. A formu má prodat na španělské Grand Tour… Poslední v životě
„Končím,“ řekl před startem Vuelty. „Jsem hodně pyšný na to, co jsem dokázal a protože jsem tvrdohlavý, rád bych toho dokázal mnohem víc. Ale s čistým svědomím můžu říct, že jsem do toho dal úplně všechno,“ uvedl Aru, který má na kontě etapová vítězství ze všech třech Grand Tour (3 na Giru, 2 na Vueltě a 1 na Tour de France).
„Nebylo snadné, udělat takové rozhodnutí. Ale zas nešlo o nic unáhleného. Přemýšlel jsem o tom delší dobu a bavil jsem se o konci hodně s rodinou,“ řekl cyklista žijící ve švýcarském Luganu.
„Na kole závodím od šestnácti let, více než dekádu jsem profesionál. A teď prostě přišel čas, abych začal upřednostňovat jiné věci, hlavně rodinu,“ prohlásil. „Strávil jsem spoustu času mimo domov a teď to všem doma chci vrátit…“
Kariéru považuje za úspěšnou, ať už jeho poslední snažení na Vueltě dopadne jakkoliv. „Měl jsem štěstí, že jsem dokázal prodat talent i na nejvyšší úrovni a spolu s týmovými kolegy dosáhl velkých úspěchů. A doufám, že jsem spoustě lidí udělal radost. Chtěl bych poděkovat všem týmům i týmovým kolegům,“ uvedl Aru v prohlášení.
„Letos jsem zase na kole začal zažívat něco, co už jsem skoro neznal: smích, radost… A beru to jako moje osobní vítězství. Myslím, že je to ten nejlepší moment, abych ze světa velké cyklistiky vystoupil. Na kole samozřejmě budu jezdit dál, protože je to pořád činnost, kterou i po těch letech miluji. Ale bude to jen jízda pro radost. Protože začne moje nová životní etapa,“ přiznal italský závodník, který měl nakročeno možná daleko výš, ale potenciál z nejrůznějších důvodů úplně nenaplnil.
