Nevídaný rozmach zažívá cyklistika ve všech svých podobách. Prodeje kol lámou ve světě rekordy, Česko nevyjímaje. S rostoucím počtem nadšenců pro pohyb v sedle kola však přibývá i všemožných nešvarů. Existují i na bicyklu pomyslná pravidla slušného chování?
Cyklistická etiketa je hluboko zakořeněná paleta pravidel, která se předávají mezi generacemi a měla by být dodržována. S rozmachem cyklistiky v posledních měsících se však do světa kol nahrnulo množství nadšenců nedbajících ani základních zvyklostí.
Jak zni pravidla slušnosti pro jízdu na kole? Základními body vás provede šestinásobný paralympijský šampion Jiří Ježek.
Pozdrav
„Je základní slušností na kole pozdravit kolegu. Pokud předjíždím pomalejšího cyklistu, vždy řeknu ahoj. A je úplně jedno, jestli jde o sportovce vydechujícího po intervalu nebo tátu s pupíkem. Jedno slovo na tempu nikomu neubere. A to samé platí i pro cyklistu v protisměru. Není nás zase tolik abychom se „uzdravili“. Patří to ke slušnému vychování všude ve světě. Mrzí mě, že se to u nás neděje. A ještě více mě mrzí, že se najde hodně těch, kteří na pozdrav neodpoví.“
Odpadky
„Asi každý si vozí nějakou traťovku, ať už v podobě tyčinky či gelu. Vyhazování po dojedení na krajnici, respektive do příkopu, to je strašný nešvar.
Nejde o tak závratné zatížení, aby nešlo odpadky dovézt v kapse k prvnímu koši.“
Hákování
„Asi každý někdy zažil pocit, že ho předjede cyklista jen o krapet lepší, s nímž je šance se svézt v háku. Vždy je základní slušností zeptat se.
Velmi nepravděpodobně se dočkáte odmítnutí. Jenom se mlčky pověsit za kolegu a nechat se bez jediného slova táhnout je vrchol nevychovanosti.“
Podílení se na tempu
„Bod, který souvisí s předešlým. Ať už jedeme ve dvojici či větší skupině, vždy by se měli na utváření tempa podílet všichni. Základem je plynulost. Pokud jedu na špici, nezrychlím o deset, protože se cítím zrovna dobře.
Vždy před nástupem na čelo skupiny sledujte computer, aby nedocházelo ke zrychlování či zpomalování skupiny. Pokud vletíte na špici a vysokým tempem skupinu roztrháte, spíše budete za blbce kvůli narušování tempa.“
Varování před nebezpečím
„Lhostejno, zda jedete ve dvou či ve skupině čítající dvacet cyklistů, vždy si ukazujte a hlaste překážky. A není důležité, zda jde o kámen, díru, klacek nebo chodce ve vozovce. Platí, že první je očima celé skupiny. Je fajn na překážku nejen ukázat, ale i přidat slovní upozornění. Stejně tak by měl poslední ve skupině upozornit, že se blíží auto. Spousta cyklisté, zejména začátečníků se sice ráda sveze, ale komunikačně to z jejich strany vázne. A je přece zbytečné, pokud vidím díru, nechat kolegu na třetí či čtvrté pozici ve skupině rozervat plášť.
Sluchátka
„Sluch je na silnici základní vjem. Pokud si pouštíte muziku, absolutně nemůžete mít přehled, co se děje kolem vás.
A argument, že jde o řešení pro případ, kdy vás někdo bude shánět, je hodně slabý. Žádný telefonát není tak důležitý, aby nepočkal, než zastavíte.“
Vzájemný respekt
„Patří o jeden z klíčových bodů. A jde o respekt mezi cyklisty i směrem k automobilům. Prvním bodem je tolerance mezi cyklisty samotnými. Předjíždění pomalejších kolegů v nepřehledných úsecích je naprosto zbytečné. Je třeba pamatovat, že coby cyklisté nejsme na silnici sami. A myslet i na řidiče. Současně by cyklista by měl autu za sebou dát možnost k bezpečnému předjetí.
Pokud jede skupina nebo několik dvojiček cyklistů a mají auto v zádech dlouhou dobu, je fajn seřadit se ke krajnici a nechat vůz předjet. V zatáčkách by mělo zase být automatické ukázaní vozu v zádech, že v protisměru je volno. Samozřejmě za předpokladu, že sami máme dobrý výhled.“
