Splnil si sen a může se chlubit zlatou olympijskou medailí. Vodní slalomář Jiří Prskavec tráví hodiny tréninku na vodě, jedním z klíčových faktorů přípravy na triumf v Tokiu však byly i desítky hodin v sedle kola. „Minulý rok během covidové pauzy jsem kolu propadl. Baví mě čím dál více. Hodně jsem jezdil i během zimy,“ říká osmadvacetiletý kajakář pro We Love Cycling o vztahu ke kolu.
Čím je pro vodního slalomáře prospěšný trénink v sedle kola?
Jezdím na něm převážně v objemové fázi přípravy, společně s běžeckým lyžováním je to jediná déle trvající vytrvalostní aktivita. Zapadá mi to do celkové kondiční přípravy.
Kolik času trávíte na bicyklu?
Záleží na počasí, ale když nabírám kondici, minimálně dvakrát v týdnu na kolo sednu. Pro mě je to skvělý kondiční trénink, zabírá převážně spodní část těla a ruce se neunaví pro trénink na vodě. Samozřejmě musím dávat pozor na pády a jezdit opatrně, protože stačí jeden karambol a mohl bych přijít ke zlomenině. Ale během zimní části přípravy na Tokio jsem jezdil i během zimy.
Využil jste relativně příznivých klimatických podmínek? Nebo jste trénoval na trenažéru?
Pořídil jsem si trenažér, na němž si mohu zadávat i závěrečné etapy horských závodů. Jak stoupám a funím dva kilometry do výšky, vidím mezitím na obrazovce počítače, jak se ke mně připojují další lidé. Jsou to takové tečky, které se přibližují, anebo je naopak dojíždím já. To mě hrozně vyhecuje a jedu naplno. Úplně jsem tomu propadnul.
Pohltily vás aplikace velice věrně simulující závodní prostředí?
Přesně. Šlapu ze všech sil a mezitím jen zvládám volat na manželku: Vodu, vodu! Nemůžu přece jen tak zastavit a dojít si pro ni sám, protože by mě ostatní dojeli. Takhle jsem vždy šlapal hodinu a půl, dokud jsem z kola nespadl. Mockrát jsem se vyřídil.
Byl jste aktivním vyznavačem cyklistiky během celé kariéry?
Na kole jsem začal více jezdit v posledních třech letech. Do té doby mě příliš neoslovovalo, ale v poslední době jsem si ho oblíbil.
Jezdíte na horském kole nebo na silničním?
Mám horské kolo a snažím se vybírat spíše lehčí terény. Mám rád kopce, v nich nemusím být žádný technik, a navíc mi s mojí nižší váhou připadá, že kilometry docela ubývají. Minulý rok jsem si kolo užil v Beskydech, kde jsme byli na dovolené. Nemám moc rád sjezdy, protože se bojím zranění. Bydlím ale ve Staré Boleslavi a tady je to jedna placka, takže jezdím hlavně po rovině. Miluji lesní cesty, které začínají hned u našeho domečku.
Podařilo se vám naplnit zlatý olympijský sen. V bojích pod pěti kruhy v Tokiu 2020 jste slavil triumf. Když pominete kolo zařazené do tréninku, byla vaše příprava v olympijské sezoně výrazně odlišná?
Ano. Ale nešlo o délku tréninků ani počet dnů, kdy se v zimě trénuje v teple zahraničí. Mám na mysli spíše nastavení v hlavě. Člověk ví, že je to největší závod a jde do toho naplno. A vlastně se k tomu upíná celé čtyři roky od předešlých her. První rok po olympiádě zvolní, pak postupně přidává, čtvrtý rok je na tom nejlépe a tomu odpovídá i motivace.
Před Tokiem do všeho navíc promluvila pandemie koronaviru, která zapříčinila odložení her o jeden rok.
Myslím, že mně osobně odložení olympiády pomohlo. Měl jsem čas přemýšlet o tréninku jinak, půl roku jsem nezávodil a skvěle to využil, naučil se nové věci. Když jsme pak jeli loni v létě domácí nominace, ukázalo se, že mě to vystřelilo nahoru. A ve finále jsem vše nastavil směrem k Tokiu, kde se podařilo vyšperkovat pět let snažení zlatou medailí.
