Plakal. Slzy se mu koulely po tváři. Nemohl ten vodopád zastavit. I přes totální vyčerpání prožíval obrovskou euforii. Boj s chronometrem mu přinesl životní úspěch. Přitom ve stejné disciplíně zažil před rokem životní zklamání při Tour de France. Necelých deset měsíců dělilo dvě časovky, při nichž Tadej Pogačar poznal dvě totálně odvrácené palety emocí!
V loňském roce ho časovka připravila v předposlední den závodu o prvenství na Tour de France, kde se musel sklonit před krajanem Tadejem Pogačarem. Přitom měl komfortní náskok. Jenže bitvu s časem neustál. Co bylo platné, že pak vyhrál Vueltu, když žlutý dres patřil rivalovi.
Jsi to ty, Primož! Všechno je možné
Dřel jako blázen, aby potupu splatil i s úroky. Jenže ani letošní Tour de France nebyla bývalému skokanovi nakloněna. Ze Staré dámy odstoupil po několika pádech. A v časovce, do níž nastupoval potlučený, dojel sedmý.
Ale slovinský cyklista týmu Jumbo-Visma si po předčasném návratu z Tour rozhodně nelehl s nohama nahoru. Začal trénovat, aby se v rámci možností stihl nachystat na olympiádu. Tlačil ho čas.
Zatímco dlouhý a těžký silniční závod byl pro něj po pauze velkým soustem a raději pomohl Pogačarovi, v časovce už reprezentoval Slovinsko sám a získal pro svou zemi historicky první olympijské zlato z cyklistických disciplín! A naprosto suverénně! Druhého Nizozemce Toma Dumoulina, jinak stájového kolegu, porazil o více než minutu!
„Je strašně těžké držet hlavu nahoře, když věci nejdou tak, jak byste si přáli a představovali,“ řekl slovinský šampion po zlaté časovce. „Ale jediný recept na to je dál tvrdě pracovat. A taky si věřit. Já si opakoval: Pořád jsi to ty, Primož, všechno je možné…“
Rogla, jak mu kamarádi říkají, věděl, že více šancí má právě v časovce. A na tu se v tréninku zaměřil. Ale nevěděl, na co to bude stačit. Proto nijak netaktizoval. „Neměl jsem co ztratit. Prostě jsem vypálil od kilometru nula a bojoval každý další kilometr, abych tempo udržel do cíle. Nakonec jsem to podle výsledků zvládl skvěle,“ usmíval se slovinský vítěz.
Bídu zlomil dřinou
„Cloumají mnou neuvěřitelné, nepopsatelné pocity a děkuji všem, kteří při mně stáli. Rodina, tým, fanoušci. Tahle medaile pro mě má obrovskou váhu po všech problémech. Ale dokázal jsem to zlomit jen díky tvrdé dřině,“ přiznal Roglič.
„Nechci srovnávat jednotlivé závody. To se ani v cyklistice nedá. Každý podnik je super těžké vyhrát, včetně závodu za vaším domem. A každý úspěch má svou váhu. Tenhle je pro mě super speciální a já jsem neskutečně šťastný člověk,“ řekl jednatřicetiletý závodník.
Předvedl bezchybnou a vyrovnanou jízdu, sklízel potlesk ze všech stran. „Moje zatím poslední jízda na tomhle krásném kole byla hodně rychlá. Ale Primož i Tom měli bohužel stejná kola,“ napsal na instagram se smajlíkem pod fotku na časovkářském speciálu Cervélo Belgičan Wout van Aert, stájový kolega Rogliče s Dumoulinem, který skončil šestý.
„Primož nás absolutně zničil a byl to jen boj o další místa. Klobouk dolů,“ uvedl bronzový Australan Rohan Dennis.
Rolič se domů vrací jako král. Zastínil rivala Pogačara, který bral „jen“ bronz z hromadného závodu. Ale nebyl by to slovinský „orel“, kdyby se oddával oslavám a lelkoval. Už v polovině srpna se postaví na start Vuelty, kde obhajuje prvenství. Ovšem zatímco před rokem jej motivovala touha po nápravě zdeptané psychicky a pošramocené reputace, tentokrát do Španělska pojede jako olympijský šampion. Se zlatem, které je náplastí na všechny bolístky způsobené časovkou v měsících minulých.
