Nikdy se necítil v lepší formě. Biker Ondřej Cink absolvuje v Tokiu třetí olympijské hry. Poprvé v kariéře bude na startu bojů pod pěti kruhy jako česká jednička v cross country. Doufá, že přetaví skvostnou formu v medaili! „Je to sen,“ neskrývá třicetiletý reprezentant nejvyšší ambice.
V bitvách pod pěti kruhy debutoval už v Londýně 2012, kde Jaroslav Kulhavý získal zlatou olympijskou medaili. „Tehdy mi to ani nepřišlo jako olympijské hry. Byli jsme úplně stranou hlavního dění. Měli jsme speciální ubytování kousek od trati, ostatní sporty jsme neviděli. Bylo to jako při závodě světového poháru,“ vzpomíná Cink, který byl tehdy ve výpravě s Kulhavým a Škarnitzlem úplným zelenáčem.
Krátce po šampionátu pak získal titul mistra světa do třiadvaceti let. A když cestoval na druhé olympijské hry do brazilského Ria v létě 2016, měl na kontě už i stupně vítězů ve světovém poháru. Ale stejně jako v Londýně se musel spokojit se čtrnáctou příčkou. „Byl jsem hrozně nervózní. Děsně jsem ten závod řešil,“ vybavuje si.
Zničený po Tour de France
Na konci roku se pak zdálo, že Cinkova kariéra ve světě horských kol je minulostí. Přestoupil totiž do světa silniční cyklistiky a na rok se upsal formaci Bahrajn Merida. „Neměl jsem jinou možnost. Náš bikový tým skončil, domů jsem nechtěl, protože tu nebyla vidina konkurenceschopnosti zahraničním stájím. Nic jiného mi nezbývalo,“ vypravuje.
Okusil chuť Tour Down Under v Austrálii, pak třeba klasiky Strade Bianche a hodně nečekaně při debutu v profesionálním pelotonu i Tour de France. Do Paříže však kvůli zraněnému kolenu nedojel. Odstoupil v průběhu devatenácté etapy. „Následně jsem prožíval nejhorší období. Byl jsem vyčerpaný psychicky i fyzicky, zraněný. Dva měsíce jsem nebyl schopný jezdit na kole. A nevěděl, co se mnou bude,“ vzpomíná na krušné období.
Rozhodl se pro návrat do světa bikerů. Rok 2018 prožil ve formaci Mondraker. Pral se nejen s konkurencí, ale i bídnými startovními pozicemi. Od jara 2019 pak oblékl dres polské formace Kross. Postupný comeback završil letos, kdy ze čtyř světových pohárů dvakrát dojel čtvrtý a dvakrát druhý. Na stupně vítězů se přitom vrátil po dlouhých pěti letech čekání. Nezastavila jej ani nemoc covid-19, kterou prodělal na úvod roku.
„Docela mě to semlelo. A upřímně, už jsem si říkal, jestli se to vůbec spraví a budu fungovat zase jako dřív. Trvalo mi dlouho, než jsem se vzpamatoval. Deset dnů jsem regulérně ležel. Byl jsem ze všeho extrémně unavený. Nebyl jsem schopný dělat vůbec nic, natož trénovat,“ vybavuje si nepříjemné chvíle na přelomu roku.
„Cítím se skvěle. Hlavně v kratších intenzitách, při nástupech. Hodně jsem na tom zapracoval, zlepšil jsem se,“ vypravuje Cink.
Jídelníček? Čokoláda i česká klasika
Šlo o záměr směrem k Tokiu. Okruh je totiž plný krátkých stoupání. „Nejde úplně o profil, který mi vyhovuje. Ale když je forma, není problémem žádný okruh,“ směje se Cink.
„Nikdy jsem na tom nebyl lépe z hlediska váhy. A přitom jsem se na stravu nesoustředil. V minulosti jsem držel různé diety a dělal všechno možné. ale nic nefungovalo. Nyní se řídím podle citu a jím co chci. Spíše si dávám pozor na velikost porcí. Asi je to spojené s psychikou,“ krčí rameny Cink.
A tak v jeho jídelníčku figurují saláty stejně jako čokoláda. „Nebojím se dopřát si nutellu nebo českou kuchyni. Třeba před stříbrným závodem v Leogangu bylo k dispozici jen vepřové maso. Bylo skvěle připravené, chutné. Normálně bych si ho nedal, ale když nebylo zbytí… A pak jsem dojel druhý, což mluví za vše,“ culí se Cink.
Uvědomuje si, že patří mezi adepty na medaili. Možností dosáhnout na stupně vítězů se však nestresuje. „Vnímám výjimečnost olympijského závodu, současně si uvědomuji, že kluků s ambicemi jako já je mnoho. Proto se nechci svazovat tím, že celou sezonu tvoří jeden závod,“ snaží se Ondřej Cink nepřipustit tíhu pondělní olympijské bitvy v Tokiu.
