Olympijské hry zažil dvakrát. V Sydney 2000 startoval Tomáš Konečný coby reprezentant Česka, před pěti lety v brazilském Riu byl už jako trenér českého národního výběru. Ten povede i v nadcházejících bojích pod pěti kruhy, které hostí Tokio. Tuší, že Japonsko přinese naprosto odlišné olympijské hry.
„Bude se to určitě vymykat všemu, co jsem zažil. V Japonsku je kvůli pandemii koronaviru strašně moc omezujících opatření, o kterých normální fanoušek nemá ani páru. A já budu považovat za první vítězství, až v Tokiu vyjdeme z letiště, protože nás na místě čeká spousta nejrůznějších procedur,“ říká Konečný před silničními závody cyklistů, které jsou na olympijských hrách rozložené do tří dnů. Muži jedou svůj závod 24. července, ženy 25. července a časovky jsou na programu 28. července.
Co všechno jste museli před odletem řešit?
Je toho opravdu hodně. Primárně vše vyřizoval hlavně Český olympijský výbor, ale spoustu věcí musí udělat každý sám. Informace se navíc mění ze dne na den. Každý má v mobilu stažené tři aplikace, kam musí zadat spoustu informací o sobě. Jedna vygeneruje přístupový kód, který použijeme na letišti v Tokiu ke vstupu do země. Musíme mít dva negativní testy před odletem. Na jednom jsem byl v úterý, na druhém ve čtvrtek. A už zhruba před měsícem jsem za všechny svěřence musel vyplňovat takový plán aktivit, kde se přesně budeme v Japonsku v daný den pohybovat. Myslím, že o každém vědí úplně všechno, ještě, než tam přiletí.
Je velký problém, že nemůžete do Japonska s předstihem kvůli aklimatizaci?
Ty věci jsou stejné pro všechny, takže se nemá cenu na něco vymlouvat. Ať to budou Američané, nebo nějaká malá zemička, všichni se musí řídit pravidly kvůli protokolu covid-19. Smíme tam být šest dní před závodem a do osmačtyřiceti hodin po závodě musíme opustit zemi. Ve středu jsme měli ještě online rozhovor s Martinem Doktorem, který už v Tokiu je delší dobu. Říkal, ať se obrníme trpělivostí, protože oni byli po příletu 11 hodin na letišti, než se vše vyřídilo. Ale doufám, že bude všechno v pohodě a zvládneme to.
Cyklistická výprava navíc bydlí mimo hlavní olympijskou vesnici…
Pro nás to bude ještě extra… Jsme sto padesát kilometrů od vesnice, bydlíme u cíle, který je na motoristickém okruhu Fuji. Bikeři a dráhaři budou bydlet zase jinde. My jsme v hotelu, den před závodem se musíme sbalit a jet přespat do olympijské vesnice, protože start silničního závodu je v Tokiu a vyhneme se tak dopravním komplikacím. A ten závod bude strašně náročný na zajištění, protože nemáme tolik personálu, jako třeba na mistrovství světa.
Jak to zvládnete?
Musíme si poradit. Podle pravidel je na jednoho závodníka 0,5 personálu. To znamená, že bychom mohli mít dva. A to se nedá zvládnout. Naštěstí nám vypomohl ČOV, že nám první týden bude k dispozici lékař výpravy, což nám moc pomůže a všem za to děkuju. Závod se nejde na jednom okruhu a budou čtyři bufety. Teď vůbec netuším, jak to zvládneme zabezpečit, ale musíme.
Co bude klíčové kromě občerstvování závodníků?
Jednoznačně jejich chlazení. Bude tam šílené vedro, 35-40 stupňů, navíc vysoká vlhkost vzduchu. A když se organismus neochladí, může tělo vypovědět službu. Proto jsme tomu věnovali hodně úsilí. Máme speciální chladící vesty, výrobníky ledu. Nakoupili jsme silonky, do kterých dáme led a závodník si to může dát za krk. Tohle se opravdu nesmí podcenit.
Tušíte, jaké budou v Tokiu tréninkové možnosti?
Mění se to každým dnem a asi se vše stoprocentně dozvíme až po příletu. Někam se může, ale člověk nesmí nikde zastavovat. Budeme to řešit za pochodu na místě. Hlavně doufám, že se podaří alespoň projet si klíčová místa na trati.
Jaký bude samotný závod?
Specifický. Peloton bude menší, jede se bez vysílaček. I nejlepší země mají maximálně pětičlenné týmy, takže nikdo nebude schopen kontrolovat závod od startu do cíle. Proto to čekám hodně otevřené. Navíc se jede v prostředí, které je skoro pro všechny téměř neznámé, ve velkém vedru, bez diváků. Můžeme se dočkat zajímavých výsledků.
Už jste řešili, kdo z českého tria Zdeněk Štybar, Michal Schlegel, Michael Kukrle, bude lídrem?
Uvidíme, ještě se o tom budeme bavit. Ono se to nedá moc dobře dopředu plánovat. Bude záležet na spoustě věcí, během závodu se plány mohou měnit. Víme, že třicet kilometrů před cílem je sedmikilometrový kopec s průměrným sklonem jedenáct procent, některé pasáže mají mít dokonce 20 procent. To je docela nářez. Profilově by to asi nejvíc mělo sedět Schleglovi. Ale závod se může klidně rozhodnout už před tím kopcem, klidně může odjet nějaká skupina klasikářů. V Riu to bylo taky pro vrchaře, a pak vyhrál van Avermaet…
Jaká je forma vašich svěřenců?
Schlegel je na tom hodně dobře, daří se mu v kopcovitých závodech, teď před odletem vyhrál Visegradskou čtyřku s cílem na kopci. Štybar se na olympiádu chystá velmi svědomitě. Teď trénoval v Livignu s Evenepoelem, ještě letěl na Mallorku a připravený bude super. A dobře je na tom i Kukrle. Jak jsem říkal, bude to otevřené a člověk bude potřebovat i štěstí, aby trefil správný únik.
Koho považujete za největší favority?
Těžko se to odhaduje, ještě stoprocentně nevíme, kdo všechno do Tokia nakonec přijede. Ale zkušení borci jako Nibali nebo Valverde mají velkou motivaci, překvapit může určitě i mladý Evenepoel. Anebo tam rovnou z Tour přijede Wout van Aert, vyhraje a všechny posadí na zadek. Nedá se to tipovat. Já hlavně věřím, že v závodě budou vidět i naši kluci.
Nemrzí vás, že si v Tokiu asi moc neužijete olympijské atmosféry?
A jak… Určitě se vytratí takový ten olympismus, potkávání sportovců, fandění. Když vzpomínám na Sydney, tak jsem se u jídla ve vesnici potkal třeba se střelci, pak jsem šel fandit na tenis, bylo to fajn. Tady budeme navíc od ostatních úplně odřízli, bude to spíš jako normální závod a ne olympiáda.
