Tour de France se šplhala vysoko už od svého třetího ročníku v roce 1905, jenomže při vší úctě k ani ne 1300metrovému Ballon d´Alsace ve Vogézách, prvnímu opravdu vážnému kopci na trase závodu, ve srovnání s tím, co mělo přijít pět let nato a pár set kilometrů jihozápadněji, šlo jen o malou hůrku „na dva nádechy“. Do tuhého začalo jít až s příchodem Tourmaletu.
Jeden z překladů jeho názvu sice hovoří o tom, že jde o špatnou cestu, ale protože jméno Tourmalet má původ v gaskonštině, správnější výklad zní „vzdálená hora“. Ať tak či jinak, navždy se stala nejnavštěvovanější horou v historii nejslavnějšího cyklistického závodu planety. Letos v 18. etapě z Pau do Luz Ardiden se (pokud statistici neselhali) odehraje jeho 80. repríza.
Henri Desgrange, zakladatel Tour de France, sice osobně preferoval Alpy, ale jednou pobýval na dovolené v Pyrenejích. A myšlenku vyšplhat se na tuto horu měl za bláznovství. Ale Alphonse Steines, jeho kolega v deníku L´Auto a sám nadaný cyklista, se na konci ledna 1910 vydal do Pyrenejí, aby svému šéfovi dokázal, jak se mýlí.
Gustave Garrigou: hrdý na pokoření Tourmaletu
Nedbal rad místních na úpatí hory, kteří ho varovali, že kopec je sotva průjezdný v červenci, natož teď v zimě. Vyjel až tři kilometry pod vrchol. Pak nechal auto zaparkované u sněhové závěje. Našli ho promrzlého, hladového až ve tři ráno další den. Přes tento hrůzný prožitek psal hned do Paříže telegram, ve kterém Desgrangeovi sděloval: „Tourmalet je perfektně průjezdný.“
Ředitelovy obavy přetrvávaly, ale dva dny před prvním rande se vzdálenou horou závodníci překonali první vršky Pyrenejí. Jen čtyři únavou vzdali.
Pak nastal den, který má v dějinách Tour významné místo. Někdy odpoledne 21. července 1910 se peloton spustil z Col d´Aspin, zaplul do vesničky Sainte Marie de Campan. A chystal se na zteč se 17kilometrovým výšlapem na Tourmalet. Gustave Garrigou, v ročníku nakonec třetí, byl nejspíš jedním z mála, který si den (dá-li se to tak říct) užil. Protože Desgrangeovi poté sděloval: „Vyšlapal jsem na Tourmalet a musím přiznat, že je to výkon na který jsem hrdý.“
Scéna hrdinství, tragédie i komedie
Legenda se začala rodit. Tři roky poté jiný Francouz Eugène Christophe mířil za celkovým vítězstvím v Tour a s Belgičanem Thysem překonal vrchol hory, jenomže za ním vjel do výmolu a zlomil u toho vidlici svého kola. Pěšky s kolem v ruce kráčel dolů do Sainte Marie de Campan, kde hledal kovárnu. A protože tehdy ještě v pravidlech stál zákaz cizí pomoci, kolo si sám opravil a po pár hodinách mohl pokračovat v cestě.
Přesto ještě dostal 10minutovou penalizaci za to, že požádal malého chlapce, aby mu foukal měchy do ohně, a byl u toho spatřen komisařem závodu. Jako by nestačily ty 3,5 hodiny, které za Thysem v cíli v Luchonu zaostal. Tragická figurka Tour neměla nikdy Tour vyhrát, protože Christophe svoji vidlici pak zlomil ještě i v ročnících 1919 a 1922.
I tímto momentem se Tourmalet začal proměňovat v jedno z nejúchvatnějších přírodních divadel, ve scénu hrdinství, tragédie i komedie. V roce 1927 Belgičan Van Slembrouck stoupal k vrcholu s cigaretou v koutku a další den vyhrál etapu do Perpignanu.
Sochy Jacquesa Goddeta a Octavea Lapizeho
V roce 1969, už s celkovým prvenstvím v kapse, se velikán Merckx zařekl, že na Tourmaletu nebude útočit, „leda bych se ocitl v dobré pozici“. Ať ho motivovalo cokoliv, nakonec atakoval a vrcholem projel už o samotě, přestože do cíle v Mourenx stále zbývalo 100 kilometrů. Další rok byl Merckx znovu ústřední postavou, kdy se na svazích hory občerstvoval a stěžoval si u toho, že broskve, které dostal, nejsou dost zralé.
V roce 2010 slavila Tour sto let od první návštěvy Tourmaletu výstupem z východní i západní strany. A tohle stoleté sepětí s horou tam dodnes připomínají dvě sochy: první je památníkem Jacquesa Goddeta, ředitele Tour de France mezi lety 1936 a 1987, druhá je památkou Octavea Lapizeho, který jako první a většinu z trasy pěšky překonal v roce 1910 vrchol Tourmaletu.
Do obliby této pyrenejské příšery se propisuje rčení Tour de France o tom, že „nic není nemožné a žádná hora není příliš vysoká“. Než ji Steines objevil, byla to jen hora. Dnes je ale Tourmalet monumentem.
