I druhý volný den na Tour de France prožil ve žlutém trikotu lídra Tadej Pogačar. Na druhého Rigoberta Urána má luxusní náskok přes 5 minut a dosud si nevybral jedinou slabší chvilku.
„Nic zatím nenasvědčuje tomu, že by měl Pogačar v posledním týdnu nějak vyloženě rupnout. Je suverénní, a i kdyby si v jedné horské etapě vybral horší den, nemyslím si, že ztratí pět minut. Navíc mu hraje do karet časovka, kde by měl naopak na největší soupeře něco najet,“ říká bývalý profesionál František Raboň při hodnocení druhého týdne Tour de France pro We Love Cycling.
„Pogačar je pořád hodně mladý závodník, ale zvládá to v pohodě. Má Tour super rozjetou. Samozřejmě se něco může stát: hloupý pád, nachlazení, k němuž jsou extrémně hubení vrchaři při větší zátěži nebo horším počasí náchylnější. Uvidíme, jak se popasuje s těžkou etapou po dni volna, ta může být zrádná.
Carapaz? V časovce ztratí
Pogačar má velký náskok, ale ten třetí týden určitě nepodcení, protože jsou v programu tři horské etapy a únava se stupňuje. Jezdí se extrémně rychle, průměry ve druhém týdnu převyšovaly původní harmonogramy. A i z rozhovorů závodníků je vidět, že toho mají už všichni plné zuby.
Proto se také pořadí na dalších místech za Pogačarem poměrně přelévá. Vždyť třeba v sobotu skočil domácí Guillaume Martin o sedm míst výš a v neděli se zase vrátil na devátou pozici.
Myslím, že o další příčky na podiu bude ještě poměrně velký boj. A určitě rozhodně až časovka. Kromě Pogačara umí časovky slušně Urán. Netuším, jak je na tom Vingegaard, ale když je v Jumbo-Visma, tak dostává určitě dobré časovkářské základy. Třeba takový Carapaz ví, že v časovce spíš ztratí, takže musí něco zkusit v horách. Jinak to nepůjde. Bude to ještě zajímavé. Jsem zvědav, co ještě vymyslí Ineos nebo Jumbo-Visma. Určitě něco zkusí. Ineos už si to připravoval v neděli, jeli takticky skvěle, ale měli smůlu, když v nejvyšším bodě celé Tour foukalo totálně proti.
Výborně jelo i Jumbo. Vítězství Seppa Kusse bylo pro stáj další krásnou odměnou poté, co van Aert vyhrál etapu přes Mont Ventoux. Jsou hodně sympatičtí, že se nepoložili, když ztratili Rogliče. Vyhráli dvě těžké etapy, Vingegaard se pasoval do role lídra a bojuje o podium. Klobouk dolů, jak to dokázali hned zalepit. A když vidím van Aerta, jak spurtuje v nejtěžších kopcích o body do vrchařské soutěže se závodníky o dvacet kilogramů lehčími, moc bych se nedivil, kdyby nakonec ten puntíkatý dres získal.
Cavendish? Poráží už tři generace sprinterů
Na konec jsem si nechal Marka Cavendishe, člověka, který šokuje svět. Dobře ho znám, jezdil jsem s ním několik sezon v Columbii. Je obdivuhodné, že když začínal, byla tam sprinterská esa jako McEwen, Zabel, Freire, pak potkával další generaci jako Greipel a teď poráží mladé kluky jako Merlier. Dokáže bojovat se třemi generacemi sprinterů.
Kdyby se mě někdo zeptal v lednu, jestli Cavendish může jet vůbec na Tour, řeknu mu, že určitě ne. Ale pak vyhrál čtyři etapy v Turecku, dařilo se mu v Belgii a dostal šanci.
Patrick Lefevere mu hodně věří. A Cavendish mu to oplácí. Že vyhraje čtyři etapy a vyrovná rekord Merckxe, s tím určitě nikdo nepočítal. A teď? Jsou tam ještě dvě etapy, které může vyhrát, včetně té na Champs Elysées. Má skvělé rozjížděče, je ve velkém laufu a vůbec bych se nedivil, kdyby u čísla 34 neskončil. Když jsem ho viděl, jak jel v Andoře, kde odpadl až 50 kilometrů před cílem, tak smekám.
Jsem zvědav, jak na to Quick Step zareaguje. Myslím, že po odchodu Bennetta nebudou lanařit jiného sprintera a postaví to i příští rok na Cavendishovi. I když mu bude už sedmatřicet. Když získá zelený dres a vyhraje nejméně čtyři etapy, už má právo na to být hlavní sprinter.
V kuloárech se říká, že už má dokonce na příští rok podepsáno. Tým ušetří za Bennetta a na penězích se s Cavem určitě domluví. On ví, že mu to prostředí sedí, dokáže s těmi lidmi vyhrávat. Bude mít k ruce dál Mörköva, který už podepsal, takže bude zajímavé, jaké bude mít tento příběh pokračování.“
