S nejlepšími cyklisty planety mají ten vůbec nejtěsnější, chtělo by se říct až intimní vztah. Kdo však čeká čtení o krasavicích přisátých na hvězdy pelotonu, bude zklamán. Řeč bude o svršcích i spodcích, které hrdiny v sedlech chrání před vedrem i zimou a díky společnosti Kalas zanechávají viditelnou českou stopu i na podnicích elitní Grand Tour.
Oblečení „od Kalaše“ je etablované mezi top značkami se zárukou nejvyšší kvality materiálu i zpracování a potřebným šmrncem. A důkazem toho je nejen volba české profistáje Elkov, která dresy z Tábora již tradičně obléká. Kalaše si pro své jezdce vybral i elitní Alpecin-Fenix a z probíhajícího Gira poslal do Česka to nejlepší poděkování v podobě etapového vítězství.
„Já sám jsem jel sedm závodů Grand Tour a zažil jsem, jaký je tlak na tým, aby se sponzoři mohli pochlubit etapovým vítězstvím,“ usmívá se František Raboň, bývalý profesionální závodník a dnes člověk který ve společnosti Kalas řeší marketing.
Giro bylo přitom posledním podnikem Grand Tour, na kterém až do letošního roku oblečení z Tábora ještě nejelo. „Dvakrát jsme byli vidět na Vueltě a jednou na Tour de France. A letos zkompletujeme díky Alpecinu trojkorunu v jednom roce,“ pochvaluje si Raboň a na dosavadní vývoj sezony si nestěžuje.
„Z Vuelty jsme měli historicky dvě etapová vítězství a teď zásluhou Tima Merliera už držíme i triumf na Giru. A velká očekávání máme samozřejmě směrem k Tour. Věříme, že Mathieu van der Poel předvede v dresu Alpecinu velké věci. A už se těšíme na souboje s Pogačarem, Rogličem, Pidcockem či Van Aertem,“ vyhlíží letní cyklistický svátek někdejší superdomestik stájí T-Mobile (HTC-Highroad) či Omega Pharma-QuickStep.
Prodloužený Mathieu van der Poel
Co cyklistická elita naší planety vlastně obléká? Pro někoho možná překvapivě stejné modely, jaké si při troše rozmařilosti můžeme pořídit i my obyčejní smrtelníci. „Materiálové i střihově jde o naší standardní produkci v nejvyšší řadě Pro. Výjimky se mohou vyskytnout spíš ve velikostech. Třeba Mathieu van der Poel je hubený a vysoký a dostává prodlužované velikosti, které si ale může zakoupit i normální zákazník“ potvrzuje Lenka Čeperová, grafická designérka společnosti Kalas.
Z pohledu designu se na dresy pro elitní podnik typu Gira přidává ikona World Tour, jinak mají grafici prakticky volnou ruku, jak ve spolupráci se stájemi nadefinují umístění týmových partnerů na dresech. Výjimky ale, jak už to tak bývá, samozřejmě existují.
„Striktní pravidla jsou pro mistrovské dresy, tam je to boj. UCI přesně vymezuje, kolik místa mohou sponzoři zabrat a pro nás designéry je kolikrát těžké loga umístit. Třeba na duhovém dresu mistra světa jsou plochy pro sponzory hodně malé. UCI k tomu vydává sedmdesátistránkový dokument, který naše možnosti přesně vymezuje,“ líčí Čeperová.
Analogie s proslulými bitvami lyžařů o možnosti prezentace partnerů na kombinézách ale v cyklistice neplatí. „Plochy si prodává tým a nemusí se ohlížet na autoritu národního svazu. My pak s týmem řešíme, kde chce mít sponzory umístěné. Funguje to ale poměrně přirozeně, dres není nafukovací a manažeři vědí, že nemohou nabrat víc partnerů, než by pak byli schopni na dres umístit,“ vysvětluje Raboň.
Na Giro kufry praskají ve švech
Kolik materiálu vlastně jezdci z profipelotonu spotřebují? „Dodávky neprobíhají na konkrétní závod. Tým dostává většinou část dodávky hned v lednu na úvod sezony a v únoru větší zbytek. A je pak na každém závodníkovi, co si na jednotlivé závody zabalí,“ přibližuje Raboň.
Počet kusů pro každého závodníka se přitom individuálně liší. „Třeba Mathieu závodí v podstatě dvanáct měsíců v roce, takže má materiálu diametrálně víc než jiní jezdci. Běžný jezdec má kolem dvaceti setů – kraťasů i dresů plus samozřejmě další doplňky jako pláštěnky, vesty, čapáky, časovkářské kombinézy, rukavičky, ponožky apod. Myslím, že na jednoho závodníka vychází přes 100 kusů hlavního oblečení a přes 50 kusů dalších doplňků,“ vypočítává majitel etapových triumfů z Kolem Romandie či Okolo Murcie.
Jak tedy vypadá seznam pro podnik Grand Tour? „Záleží na tom na jaký. Z vlastní zkušenosti vím, že třeba Giro bylo co do podmínek nejproblematičtější. Tam kufry praskaly ve švech a člověk si rád zabalil téměř všechno, co doma našel. Podívejte se na letošní ročník. Při etapě na jihu Itálie je 35 stupňů a v Dolomitech jezdce zaskočí nula a sníh, etapám hrozí zrušení. Na Tour či Vueltě to naopak bývá už příjemné, zabalil jsem si třeba jen troje kraťasy, tři dresy a jeden dlouhý dres, kdyby náhodou bylo chladněji. A mohl jsem vyrazit,“ dodává Raboň.
