Kolikrát už jste na kole projížděli kolem kolony nervózních vozidel a říkali si: Nebylo by lepší, aby víc lidí jezdilo do práce rovněž na bicyklu? Možná to jednou povinně nastane. Snaha Evropské komise míří k tomu, aby Evropská unie do roku 2050 dosáhla čistých nulových emisí skleníkových plynů. Může k tomu cyklistika přispět? Jak „zelená“ doopravdy je?
Jaká je vlastně uhlíková stopa cyklistiky a jak si stojí v konkurenci jiných forem dopravy? Abychom se dobrali odpovědi, je třeba zahrnout nejen emise vyprodukované samotnou výrobou kola, ale i kalorie potřebné k jízdě na kole.
Povrchová doprava (primárně osobní vozy) jsou dnes hlavním zdrojem skleníkových plynů. Emise z dopravy v Evropské unii narostly mezi roky 1990 a 2007 o 36 procent. Takže mohla by být cyklistika cestou k zelenější planetě?
Na kilogram oceli 1,9 kilogramu oxidu uhličitého
Abychom mohli množství emisí jednotlivých způsobů dopravy porovnávat, je třeba znát množství skleníkových plynů na kilometr. K tomu je nutné použít metodu posuzování životního cyklu, při které se bude počítat s emisemi spojenými s výrobou, užíváním, opravami a likvidací toho kterého dopravního prostředku.
Evropská cyklistická federace ECF se ve své studii „Quantifying CO2 savings of cycling“ pustila do měření dopadů výroby jednoho kola na životní prostředí. Její autoři vycházeli z veřejně dostupné databáze zvané Eco-Invent, která kvantifikuje znečištění spojené s jednotlivými etapami výrobního řetězce.
Takto vypočetli, že produkce průměrného kola pro nizozemského „dojížděče“ do práce, které váží 19,9 kilo a je vyrobeno převážně z oceli, má na svědomí 96 kilo CO2. Tato cifra zahrnuje i výrobu náhradních dílů po celou dobu života kola, zatímco emise spojené s likvidací nebo recyklací jsou zanedbatelné.
Podle sdružení World Steel Association je s výrobou 1 kila oceli spojeno 1,9 kila CO2. Zato European Aluminium Environmental Profile Report uvádí, že s 1 kilogramem hliníku je spojeno v průměru 18 kilo oxidu uhličitého.
Karbon je šetrnější
Zpráva od Dukeovy univerzity v Severní Karolíně tvrdí, že při výrobě hliníkového silničního kola Specialized Allez vznikne 250 kilo CO2, zatímco u karbonového modelu Specialized Roubaix jen 67 kilo. Na vině je nutnost užití vysokých teplot při zpracování hliníkových slitin a tedy hlubší otisk do životního prostředí.
Evropská cyklistická federace spočítala průměrnou životnost kola na 19200 kilometrů. Takže pokud uvážíme, že při výrobě jednoho takového stroje se vyprodukuje 96 kg CO2, vyjde nám 5 gramů CO2 na kilometr. Federace dál uvádí, že průměrný cyklista vážící 70 kg a jedoucí rychlostí 16 km/h na cestě do práce spálí 280 kalorií za hodinu (v porovnání se 105 kaloriemi, pokud nešlape na kole). Z toho tedy vychází, že spotřeba je 11 kalorií na kilometr.
Emise z výroby jídla mají mnoho podob. Od výroby hnojiv přes transport po chlazení. Samotná přeprava je jen zlomkem v tomto balíčku skleníkových plynů. Opět jde jen o hrubý odhad, ale ECF uvádí, že jedna kalorie = 1,44 gramu CO2, což potvrzují i data on-line vědecké publikace Our World in Data (poměr emisí vzniklých produkcí jídla a množství globálně zkonzumovaných kalorií). Takže 11 kalorií spálených při jednom kilometru na kole krát 1,44 g CO2 znamená 16 g CO2 emisí/km.
A tím se dostáváme k součtu (berte ho však s rezervou, protože jde pořád jen o odhady), kdy výroba kola a kalorie nutné k pohonu jeho uživatele vydají 21 gramů CO2 na jeden kilometr. Z tohoto odhadu vyplývá, že víc než tři čtvrtiny emisí připadají na výrobu potravy.
Elektrokola? Překvapivě skvělé výsledky
ECF do své práce zahrnula taky dnes tolik populární elektrokola. Došla k číslu 14,8 gramu CO2 na kilometr, což je o 30 procent méně než konvenční kolo a možná trochu překvapivé s ohledem na náklady spojené s výrobou baterie, jejího dobíjení, životnosti a následné likvidace. Za rozdílem stojí nižší objem cyklistou spálených kalorií, protože k pohybu mu pomáhá právě motor.
A teď to zásadní – jak si doprava na kole stojí v konkurenci automobilové dopravy. Podle francouzské environmentalistické agentury ADME vznikne během výroby průměrného evropského vozidla 6,6 tuny CO2, auto pak ujede během svého života 157 000 kilometrů = 42 g CO2/km spojených jen s výrobou.
A do toho palivo… Podle Evropské agentury pro životní prostředí EEA ke každým 100 gramům CO2 vzniklým spalováním paliva v autech se musí připočíst 17 gramů vzniklých výrobou paliva. EEA spočítala, že 77 procent emisí vzniká spalováním paliva, 13 procent jeho výrobou a 8 procent výrobou vozidla. Což podle odhadu činí 171 – 200 gramů CO2 na kilometr.
Abychom cyklistiku jen neadorovali, i auta mají své výhody, protože dokážou přepravit víc než jednu osobu. Taky na delší vzdálenosti je to jediný možný způsob dopravy. Z pohledu klimatu však doprava „kolmo“ pořád dává smysl. Říkáte si, že jsou výše uvedené cifry mnoha výzkumů jen odhadem a nedoložitelné?
Jízda na kole nejen do práce bude pořád cestou ke zdraví, k úspoře finanční, možná i časové a hlavně zábavou. Třeba už jen proto, až budete zase jednou předjíždět kolony netrpělivě pocukávajících vozidel.
