Sní o medaili. Ondřej Cink, reprezentační biker, se pokusí během nadcházejícího víkendu vybojovat pro české barvy při Světovém poháru v Novém Městě na Moravě v olympijské disciplíně cross country stupně vítězů. „Výsledek z Albstadtu mi dodal sebevědomí,“ lebedí si třicetiletý rodák z Rokycan před závodním víkendem, který odstartuje ve Vysočina Aréně pátečním shorttrackem.
Cink oslnil čtvrtou příčkou v úvodním podniku seriálu na německé půdě, když ve startovní listině nechyběla žádná z hvězd. Nyní se celý bikerský „cirkus“ přesouvá do Nového Města na Moravě. Cink vyrazil do Vysočina Arény už v úterý večer.
„Chtěl jsem si pořádně nastudovat trať a vyzkoušet kolo. V tak krátkém časovém úseku už není čas na žádný trénink. Jen odpočinek a regenerace,“ vykládal borec týmu Kross, který skončil v Albstadtu dvě vteřiny od medaile.
Jak vypadá jeho závodní den v Novém Městě na Moravě?
Hotel: osvědčená klasika
„Už několik sezon nalézám útočiště ve Ski hotelu přímo v areálu závodiště. Bývali jsme zde ubytováni už při mém působení v týmu Merida a zvyknul jsem si. Jen pár kroků mě dělí od servisu, vlastně i na start. Nemusím nikde přejíždět autem nebo na kole.
Šrumec, který panuje v hotelu či jeho blízkosti mi nevadí. Dokážu si vytvořit klid. Prostě zalezu na pokoj a vše odstřihnu. Navíc minulý rok ani letošní nesměli na závody fanoušci, tudíž jsem nic neřešil.“
Snídaně: vajíčka a burákové máslo
„V rámci týmu Kross nemáme kapacitu, abychom vše připravovali ve stanu, tudíž pro stravování využíváme vždy hotelové podmínky. Právě ve Ski hotelu nám vždy vyšli vstříc a upravili stravu, aby vyhovovala potřebám závodníků. Já byl vážně vždy spokojený. Pár věcí si člověk třeba přinese vlastních, ale to jsou maličkosti.
V závodní den snídám vajíčka, abych do sebe dostal nějaký protein. Klidně si dám omeletu s avokádem. A dost pečiva. To mám rád. Sladkou i slanou verzi… Občas si vezmu vlastní burákové máslo. Najím se vážně hodně. Mimo závody si dělám ovesné kaše, ale v závodní den nikoliv.“
Rozjetí: dechová cvičení, intenzita a válce
„Po snídani mě čeká první rozjetí. Dávám si nástupy, zrychluji do tempa, abych aktivoval svaly na závod. Pokud neprší, raději se rozjíždím v přírodních podmínkách na asfaltu. Válce jsou až ta poslední varianta. Většinou jde o patnáct až dvacet kilometrů, tak pětasedmdesát procent intenzity, maximálně šedesát minut.
Ovšem tím příprava nekončí. Následují dechová cvičení. Na fitness válcích se snažím aktivovat svaly. A dvě hodiny před závodem přichází na řadu druhé rozjetí, které už je hodně intenzivní.“
Oběd: slaná a sladká rýže
„Záleží na čase závodu. Jsem naučený jíst tři hodiny před startem. Dávám si čistou rýži na sladký a slaný způsob. Pokud je start kolem třetí hodiny, už nic dalšího nekonzumuji. Ovšem v případě pátečního short tracku si dám k ráži klidně znovu omeletu. A devadesát minut před startem závodu banán a energetickou tyčinku.“
Odpočinek: žádný spánek
„V závodní den po obědě nechodím spát. Když jsem na soustředění a mám těžké tréninky, tak je super se nadlábnout, a pak si zdřímnout. Ale před závodem určitě ne. Nejsem unavený, takže se sice kolikrát natáhnut, ale nespím. Nepouštím si žádnou motivační muziku. Občas si pustím nějakého oblíbeného zpěváka, ale spíše si dopřávám absolutní klid.
V hlavě si přehrávám možný vývoj závodu. Snažím se zkoncentrovat na start, abych dobře vyrazil a nepokazil jeden z nejdůležitějších okamžiků závodu. Přehrávám si různé scénáře a snažím se promyslet, jak budu reagovat.“
Závod: nové pláště a gel
„Kolo mám nachystané. Pojedu poprvé na pláštích šíře 2,4“. I proto jsem do Vysočina Arény dorazil s předstihem, abych si vše důkladně otestovat a věděl, jak se kolo bude chovat. Pláště dokonce nejsou ani v prodeji, jde o prototyp, který vyzkouším já. Na kořenech půjde určitě o výhodu. Těsně před startem si dám ještě gel, a pak už vyrazím do boje o medaili.“
