Má za sebou šest let v Israel Cycling Academy, kde byl od jeho zrodu. Daniel Turek ovšem před letošní sezonou změnil dres a získal angažmá v rakouském kontinentálním týmu Felbermayr – Simplon Wels. Zažívá řadu změn. Třeba se po letech pomáhání musel naučit i jezdit na sebe a bojovat o vítězství. „Bylo třeba si to zase oživit, ale jde o příjemnou změnu,“ říká osmadvacetiletý cyklista.
Jak se cyklista ocitne zrovna v rakouském týmu?
Byl jsem s nimi v kontaktu už někdy v září, ale jednání se táhlo a já dostal nabídku z našeho Topforexu. Zamlouvala se mi, protože moje role měla být i o předávání zkušeností mladším závodníkům. Ale pak se znovu ozvali z Rakouska, že jim jeden závodník vypadl a mají pro mě místo. Myslím, že to dopadlo nejlíp, jak mohlo. Přece jen je rakouský tým pořád trochu zajímavější. Navíc domácí scénu celkem dobře znám, tohle bylo zase něco nového. Rakousko je blízko, poznám nové lidi, jsem za příležitost rád.
Co je největší změnou oproti Israel Cycling Academy?
Hlavně to, že máme jeden závodní program. Tam nás bylo víc, takže jsme jeli několik programů. No a taky nemáme vyloženého sprintera, takže některé rovinaté závody v podstatě nemáme na koho jet. Ale na druhou stranu to přináší hodně svobody a můžeme se i v závodech, které většinou končí hromadným spurtem, o něco pokusit a udělat je atraktivní.
Takže máte daleko větší prostor pro osobní ambice?
Je to tak. V Izraeli jsem byl domestik a musel jsem hlavně pomáhat. Byli vytipovaní lidé, kteří jezdili na výsledky a o body do žebříčku pro-kontinentálních týmů, a já jim musel být k ruce. Takže jsem byl třeba na Kolem Norska v pořadí a před poslední etapou mi řekli, že když bude mít člověk, co jel o body, v závěru defekt, dám mu svoje kolo, aby neztratil.
Kousal jste roli domestika?
Myslím, že mi práce pro ostatní celkem šla. Získal jsem si nějaké renomé a někteří lídři už si mě brali k sobě, protože věděli, že se na mě můžou spolehnout a udělám pro ně všechno.
Jak zpětně hodnotíte angažmá v Izraeli?
Šest let je kus života. Byl jsem tam nejdéle ze všech, od samého začátku. Mám na ten tým výborné vzpomínky. Všechno, co jsem prožil, bylo zajímavé. Jezdil jsem i v pro-kontinentálním týmu, dostal jsem se na řadu skvělých závodů. Jednou bych se aspoň na tuto úroveň ještě rád vrátil.
Proč vlastně nevyšlo, abyste se v Izraeli prokousal do World Tour týmu?
Když se stáje v roce 2019 spojovala s Kaťušou kvůli World Tour licenci, přišlo dvanáct nových lidí, které museli vzít. Najednou byl přetlak závodníků. Dokonce dva kluky z Kaťuši, ač měli podepsáno, nemohli vzít. Bylo nás asi osm, kteří jsme to měli rozjednané, ale na mě prostě nezbylo místo. Museli samozřejmě vzít i nějaké kluky z Izraele, což bylo dané.
Takže jste musel vzít v roce 2020 zavděk jen development týmem.
Ale platilo pravidlo, že můžu být celý rok na stáži ve World Tour týmu, takže to nebyl žádný velký sešup. Jen celou sezonu ovlivnila pandemie koronaviru a závodů bylo málo. A když už se jely, tak jsem musel hlavně pomáhat. Proto za mě při hledání angažmá těžko mohly mluvit nějaké velké výsledky z poslední doby. No a na letošní sezonu se náš World Tour tým ještě posílil, podepsala se velká jména v čele s Froomem, protože kvůli přetlaku na trhu se dali sehnat skvělí závodníci relativně za málo peněz. Tak jsem musel hledat něco jiného.
Co vůbec říkáte na účinkování Israel Start-Up Nation ve World Tour?
Myslím, že předvádí velmi dobré výkony. Lidi jako Vanmarcke, Woods nebo Martin tým hodně posunuli. Jsem samozřejmě zvědav na Frooma, co ukáže. Tým se zkvalitnil a posunul směrem výš a věřím, že o něm ještě hodně uslyšíme. Škoda, že u toho už nejsem.
Jaký je váš nový tým? Točí se vše kolem největší hvězdy Riccarda Zoidla, který jezdil několik let ve World Tour?
Měl by být naším lídrem do nejtěžších závodů s horami, ale když je to mírnější, každý má volnou ruku. Není to zdaleka o jednom lídrovi. Moc se mi líbí, že je prostředí hodně kamarádské. Je nás míň a nenašel jsem nikoho, s kým bych si nesedl. Když jste v týmu třiceti závodníků, tak je běžné, že spolu nejsou úplně všichni kamarádi. Zoidl je fajn kluk, má velké zkušenosti, rád poradí. Navíc má teď malá dvojčátka, tak je vytížený po všech stránkách…
Mluvíte s novými parťáky německy?
Já němčině nikdy moc neholdoval a vystačím si s angličtinou. Anglicky mluví všichni, i členové realizačního týmu. Máme tam i Slovince nebo Chorvaty a je to v pohodě.
Co vás v sezoně čeká? Dostanete se i na nějaké špičkové závody?
Teď máme Rakouský pohár, pak asi pojedu na rozjetí Český pohár, protože následně nás čeká etapák ve Francii, kde bych chtěl něco zajet. Nejdůležitější starty teprve přijdou. Kolem Horního Rakouska, Kolem Rakouska, Sibiu Tour, Czech Tour. Program je kvalitní a prostoru, aby se člověk ukázal, bude snad dost.
Čeká od vás vedení výsledky?
Určitě ano. Navíc bych měl přinést nějaké zkušenosti, protože jsou zde i mladší kluci. Byl jsem sedmý na Kolem Rhodosu, což není špatné. Bylo pro mě zvláštní, že jsem zase mohl jet na výsledek. Musel jsem to v sobě znovu najít… Je hezké, když vidíte, že tým jede na vás. Skoro už jsem tyhle pocity zapomněl. Věřím, že to půjde, a i v dalších důležitých závodech něco předvedu.
Dají se podmínky v rakouském týmu srovnat s angažmá v Izraeli?
Když to srovnám s prvním rokem v Izraeli, tak jsme na tom líp. Pokud s posledním, tak o něco hůř. Nemáme třeba autobus, kamión, ale máme obytňák a na závody zase necestujeme tak daleko. Žádnou ztrátu nepociťuji. Kol mám stejně, jako v Izraeli, všechno je v pohodě.
A po finanční stránce?
Je to o trošku horší, ale i tak jsem s podmínkami velmi spokojen. Na živobytí jsou to pořád hezké peníze. A když srovnám platy v Rakousku a Česku, tak z toho Rakousko vyjde asi vždy líp.
Zmínil jste, že byste se ještě rád posunul výš. Jak vysoko?
Aspoň do druhé divize. Vím, že záleží jen na mně, co ukážu. Prostoru bude dost a kvalitních závodů taky. Chtělo by to aspoň vyhrát etapu na nějakém velkém závodě. Myslím, že ještě nejsem starý a můžu něco předvést i na nejvyšší úrovni. Ale jednou by mě lákala myšlenka vrátit se do českého týmu a předávat zkušenosti mladým.
