Slovinsko má podruhé za sebou vítěze nejstaršího z klasikářských Monumentů. La Doyenne, jak se přezdívá závodu Lutych-Bastogne-Lutych, ovládl úřadující vítěz Tour de France Tadej Pogačar.
Vloni, ale v říjnu, kam byl Lutych kvůli pandemii koronaviru přeložen z původního dubnového termínu, vyhrál Lutych Primož Roglič. Pogačar byl tehdy třetí, ale teď už vystoupil na nejvyšší stupeň.
Není sice žádný věhlasný sprinter, ale když spurtujete po 260 kilometrech ve skupince pěti lidí, je to spíš o tom, kdo v rámci možností našetřil nejvíce sil. A po téměř 5000 výškových metrech jich v kombinaci s délkou nikdo určitě neměl nazbyt.
Pogačar zůstal v závěru klidný, jel na pátém místě a teprve když začal sprintovat mistr světa Alaphilippe, vyvezl se za ním a na pásce šampiona porazil. „Věděl jsem, že musím zůstat v klidu a čekat. Je neuvěřitelné, co se mi povedlo. Nemám slov,“ kroutil hlavou dvaadvacetiletý závodník stáje UAE-Team Emirates.
Přiznal, že měl velkou motivaci. Měl jet i Valonský šíp, ale tam jeho tým nakonec nemohl startovat kvůli pozitivnímu testu na covid-19 jednoho z členů realizačního týmu. „Moc nás to mrzelo, měli jsme velké ambice. Marc Hirschi obhajoval vítězství,“ připomínal Pogačar.
A tak vše vsadil na jednu kartu v podobě Lutychu, který pro něj byl posledním závodem před pauzou, po níž začne přípravu směrem k obhajobě prvenství na Tour de France. „Vyšlo to dokonale. Tenhle závod mám moc rád a vyhrát ho před tolika velkými jmény, to je neskutečné. Dál žiju svůj sen,“ uvedl slovinský vítěz.
Alaphilippe zase prohrál se Slovincem
Lutych není příliš souzen Julianu Alaphilippovi. Francouzský mistr světa z týmu Deceuninck-Quick Step vloni předčasně slavil prvenství s rukama nad hlavou a na pásce se před něj dostal Roglič.
Později byl navíc Alaphilippe potrestán za vražení do Hirschiho a „odsunut“ na páté místo. Letos ho v samém finále předstihl Pogačar. „Nedá se nic dělat. Pogačar to udělal skvěle. Já do spurtu dal všechno a na vítězství prostě nedosáhl. Ale pořád jsem dokázal jednu z ardenských klasik vyhrát, takže nemůžu být nespokojen,“ řekl Alaphilippe.
Minulou středu se stal králem Valonského šípu, který vyhrál už potřetí v kariéře. Nechal za sebou Rogliče a Valverdeho.
Úvodní ardenskou klasiku roku 2021, Amstel Gold Race, vyhrál Belgičan Wout van Aert. I zde rozhodoval sprint. A byl nejtěsnější ze všech tří. Belgičan porazil Brita Pidcocka snad o milimetry, když ani cílová fotografie jednoznačně nehovořila ve prospěch van Aerta. Ten svou klasikářskou misi v roce 2021 po Amstelu zabalil. „Potřebuju pauzu. Dám si pár dní bez kola a začnu zase trénovat,“ prohlásil Wout van Aert, který se bude chystat na Tour de France, kde by měl být jedním z klíčových mužů Rogliče.
Matador dárek nedostal
Fantastickou formu ukázal na ardenských klasikách nestárnoucí Španěl Alejandro Valverde z Movistaru. Ale vysněného vítězství se ani v jednom případě nedočkal. Na Amstelu byl pátý, na Valonském šípu třetí a v neděli na Lutychu, v den svých 41. narozenin, čtvrtý.
Ve vedoucí pětičlenné skupině jel v závěru na první pozici a zahájil sprint z prvního místa. „Možná jsem spurt neměl brát hned na sebe a vyčkávat, ale v tu chvíli jsem vyhodnotil situaci jako vhodnou k útoku. Samozřejmě, že bych byl rád aspoň na pódiu, nejlépe na tom nejvyšším stupni, ale musím situaci akceptovat. Nakonec jsem ukázal dobrou formu a můžu být šťastný,“ prohlásil Valverde, který jede poslední sezonu veleúspěšné kariéry.
Kreuziger se hledal
Ardenské klasiky měl jako první vrchol sezony, ale výsledky byly velkým zklamáním. Roman Kreuziger skončil na Amstelu, který jednou vyhrál a jednou byl druhý, až jednaosmdesátý, Lutych, kde byl v kariéře pětkrát v TOP 10, nedokončil. Na Valonském šípu, který mu prudkou stěnou na konci úplně nesedí, byl sedmačtyřicátý.
Cyklista týmu Gazprom-RusVelo se chtěl na klasikách ukázat reprezentačnímu trenérovi i směrem k olympiádě, ovšem moc toho nepředvedl, a i pro něj muselo být vystoupení velkým zklamáním.
