Už není cesty zpět. Markéta Peggy Marvanová a Pavel Paloncý v pondělí nad ránem odstartovali svůj smělý projekt Korona Himálaje, v jehož rámci absolvují během šesti týdnů na čtrnácti věhlasných alpských stoupáních tzv. Everesting. Itinerář dostal finální podobu během víkendu a hlasování fanoušků nastavilo hned na úvod laťku pořádně vysoko. Jako první na seznamu je totiž obávaný Monte Zoncolan.
Hlasování o čtrnácti kopcích, na nichž se projekt dvou českých ultravytrvalců odehraje, bylo ukončeno na konci minulého týdne. Itinerář poté Marvanová s Paloncým sestavili s přihlédnutím k aktuálním sněhovým podmínkám i epidemiologickým nařízením v alpských zemích. „Třeba ve Francii aktuální zákaz vycházení omezuje pohyb jen na třináct hodin denně. V Itálii je to sedmnáct, to je už pro Everesting hratelné. Momentálně největší otazník visí nad Furkapassem, ve Švýcarsku zatím stále platí po příjezdu čtrnáctidenní povinná karanténa,“ přiblížil Paloncý možné úskalí.
Kola projektu se ale roztočila omezením navzdory a plán je otevřený improvizaci podle podmínek. Ze soboty na neděli proběhla horečná kompletace materiálu v Šumperku a přesun do Itálie. Jako startovací bod totiž zcela logicky vyšlo stoupání na Monte Zoncolan. „Jednak byl už sjízdný, jednak je blízko. Ale těžší začátek jsme si nemohli představit. Průměrný sklon dvanáct, třináct procent… Je to úplně šílené, potřebovala bych asi o dvacet převodů navíc, nerada jezdím na těžko,“ hořekovala naoko Marvanová ještě před odjezdem.
V pondělí v šest ráno pak začalo jít do tuhého. „Ráno se mi fakt nechtělo. Po posledních dvou dnech takřka bez spánku byla vidina kola frustrující. Ale teď už to fičí!“ vzkázala před prvním šlápnutím do pedálů proslulá milovnice vytrvalé bolesti.
Ideální je sklon do 10 procent
Jaké je vlastně ideální stoupání pro Everesting? „Na rekordní čas samozřejmě co nejkratší a co nejprudší. V perspektivě našeho projektu by to ale bylo neudržitelné. Při našem společném Everestingu na Dlouhých stráních byl průměr šest procent, ale najeli jsme tři sta kilometrů. Takže z mého pohledu maximální průměrný sklon 8-10 % a méně kilometrů,“ má jasno Marvanová. „Nedávno padl rekord v Irsku na kopci, který má 800 metrů a převýšení 130 metrů. Pro mě je zásadní, aby bylo stoupání vyrovnané. Bez zásadních ramp a aby bylo na co koukat. Pak je jedno, jestli pojedu kopec čtyřikrát jako na Galibier, nebo šestnáctkrát jako na Tre Cime,“ dodal Paloncý.
Mohla by úspěšná realizace projektu vést rovněž k rekordnímu zápisu? „Když si stanovíš správná kritéria, tak nějaký rekord vždycky vymlátíš,“ reaguje se smíchem Paloncý. „My s nějakým zápisem nepočítáme, i když jsme nezaznamenali, že by někdo podobný projekt podnikl,“ dodal šumperský dobrodruh.
Jedním z cílů projektu je každopádně charitativní sbírka pro pět dětí, jimž osud přichystal ještě těžší zkoušky, než jsou alpské výjezdy. „Lidé, kteří obdivují naše výkony, nám mohou projevit podporu tím, že skrze nás podpoří děti, které na rozdíl od nás musí bojovat každý den,“ přibližuje Marvanová. Podrobnosti sbírky najdete zde (https://www.darujme.cz/projekt/1204613).
Korona Himálaje – 14x Everesting
Jak to vidí Markéta s Pavlem?
19.4. Monte Zoncolan (Itálie)
nadmořská výška vrcholu 1750 m.n.m./délka 10 km/prům. sklon 12 %/převýšení 1200 m
„Horor hned na úvod. Tohle ve výběru vůbec nemělo být…“
22.4. Passo di Falzarego (Itálie)
2105 m.n.m./16,4 km/5,6 %/913 m
„Jedno z krásných míst v okolí Cortiny d‘Ampezzo.“
25.4. Passo di Giau (Itálie)
2236 m.n.m./16 km/7,4 %/1176 m
„Sedla nad Cortinou jsou podobná. Výhledy budou za odměnu.“
28.4. Passo Pordoi (Itálie)
2239 m.n.m./12 km/5,7 %/683 m
„Dolomitská klasika, na kterou se těšíme. Výhledy budou nádherné.“
1.5. Tre Cime di Lavaredo (Itálie)
2360 m.n.m./18 km/6,9 %/1249 m
„Další třešnička na dortu co se týká panoramat. Plánujeme jezdit až úplný závěr a pojmout jízdu jako vzájemný souboj na krev. Ale možná to bude jako když vypustíš šneky a žádné drama se konat nebude.“
4.5. Passo del Mortirolo (Itálie)
1852 m.n.m./12 km/9,6 %/1147 m
„Malý Zoncolan. Příjemnější, ale taky prudký a bolest určitě přijde.“
7.5. Passo dello Stelvio (Itálie/Švýcarsko)
2757 m.n.m./24 km/7,4 %/1766 m
„Legenda. Určitě highlight celého projektu.“
10.5. Furkapass (Švýcarsko)
2429 m.n.m./12,4 km/7,2 %/889 m
„Trvalá vzpomínka na krávy. A čekání, než stádo přejde silnici, protože má přednost před dopravou.“
Francouzské finále
13.5. Col de la Madeleine (Francie)
1993 m.n.m./19,2 km/8 %/1529 m
„Taky dlouhé stoupání. Ale příznivé, ne tak prudké.“
16.5. Col du Telegraphe (Francie)
1566 m.n.m./12,1 km/7 %/852 m
„Nejnižší vrchol v celém projektu, který bude tvořit kombo s Col du Galibier, jenž naopak patří k nejvyšším.“
19.5. Col d’Izoard (Francie)
2360 m.n.m./19,1 km/6 %/1176 m
„Velká neznámá.“
22.5. Col du Galibier (Francie)
2642 m.n.m./35,1 km/5,5 %/2095 km
„Strašně dlouhé stoupání, k Everestingu na něm vedou snad jen čtyři výjezdy. Vidíme to na kafíčko po každém z nich.“
25.5. Alpe d’Huez (Francie)
1860 m.n.m./16,4 km/7,8 %/1279 m
„Na rozdíl třeba od Stelvia má mnohem méně serpentin a člověka tak při jízdě nezatěžuje komplikované počítání, kde právě je.“
28.5. Mont Ventoux (Francie)
1909 m.n.m./21,1 km/7,5 %/1583 m
„Asi nás tam čeká pěkné vedro. Na druhou stranu pravděpodobně poslední kopec a vidina cílové pásky by mohla šlapání trochu zlehčit.“
