Možná budou cenit zuby, až se v neděli zakousnou do stoupání, která jsou kořením druhého z Monumentů cyklistického roku – klasiky Kolem Flander. Ale přestože nejlepší světoví profíci vypadají na kolech jako nadlidé, tyhle „brdky“ na kostkách – jak říkají – jsou brutální. Která rozhodnou závod?
De Ronde neboli vlámsky okruh vyšle závodníky na 266 kilometrů vedoucích z Antwerp do Oudennarde. Cestou peloton přejede 17 hellingenů, možná krátkých, zato prudkých a z kočičích hlav vyskládaných kopečků, nad nimiž ční ty nejvěhlasnější: Koppenberg, Oude Kwaremont a Paterberg.
Ještě než se k nim jezdci vůbec probojují, čeká je chaotická bitva v davu, jak se bojuje o pozice. Protože jakmile na úpatí hellingenu nebudete v čele, na jeho vršku ztratíte přinejlepším spoustu energie docvaknout zpět čelo, v horším případě rovnou celý závod.
Koppenberg, Oude Kwaremont, Paterberg: bolí všechny!
Takže který berg v rámci slavné klasiky Kolem Flander bolí nejvíc? Pod kterým je bitva o pozici nejagresivnější? Který obvykle rozhoduje závod?
Jeden je prudký, druhý zase dlouhý. Jak Koppenberg (22 % maximum, 600 metrů), tak i Oude Kwaremont (11,6 % maximum, 2200 metrů) patří mezi nejčastější volby znalců, když mají ten nejobávanější hellingen vybrat. Pak dlouho nic, než zazní jméno Taaienberg (15,8 % maximum, 530 metrů).
Volba Koppenbergu je celkem logická, protože přestože je zpravidla tak daleko od cíle, že sotva kdy něco rozhoduje, musejí profesionálové tlačit do pedálů maximálním výkonem, aby se vůbec dostali na jeho vrchol. Začíná se tu takřka z nulové rychlosti a psychice nepomůže ani to, že celé stoupání vidíte před sebou.
Navíc cestička vzhůru je poněkud hubená, což často vede k zácpě. A nevyhnutelnému sesednutí z kola a ťapání po svých nahoru, protože tady už se nerozjedete. A čelo pelotonu je kde? „A když je tu navíc trochu vlhko, máte vůbec problém ho vyjet,“ říká Dylan van Baarle z Ineosu.
Mistr světa Pedersen: Hrůzostrašné
Výzva Kwaremontu tkví v tempu, v jakém se do něj najede. Měří přes dva kilometry a je mezi svými konkurenty nejdelší, takže se tu peloton drolí. Těsně pod vrcholem se cesta mírně srovná a právě tahle falešná rovina je místem, kde trojnásobný vítěz Flander Cancellara zpravidla zrychloval a ujížděl všem. A ještě takový bonus – na Oude Kwaremont se stoupá třikrát!
„Bolí to pokaždé,“ otřese se Jack Bauer z australského týmu BikeExchange. „Navíc nekončí na vrcholu, ale kostky pokračují pořád dál. Takže pokud je mezi závodníky rozdíl výkonnosti jedno dvě procenta, tohle je místo, kde budou vidět,“ dodává zase Alexander Kristoff z UAE Team Emirates a taky vítěz závodu z roku 2015.
S Kwaremontem se taky pojí nejostřejší loktování o to, kdo jak do kopce najede. Prvně přichází po 214 kilometrech. „A chce tam být každý, protože tady se rozhoduje. Dole široká silnice, a pak najednou uzounké stoupání na kostkách,“ souhlasí Tiesj Benoot z Lotto-Soudal. „Když se na Kwaremont stoupá podruhé, je to konec závodu pro tři čtvrtiny pelotonu a pro ten zbytek začátek závodu,“ doplňuje Bernard Eisel, klasikář už v důchodu.
Cancellara ujížděl na Oude Kwaremontu, Sagan na Paterbergu, Gilbert se k „dalekonosnému“ úniku rozhodl už na Muuru van Geraarsbergen. Ale v moderní podobě závodu rozhodne vždy buď Oude Kwaremont nebo Paterberg kvůli své poloze poblíž závěru vlámské klasiky. Ten první zdolávají naposledy 19 kilometrů od finiše, druhý jen 13,5 kilometru.
Stoupání Monumentu Kolem Flander představují překážku i pro ty nejzkušenější a nejsilnější. Každý z bojovníků bude mít nějakou svoji černou vzpomínku, a proto bude na první místo pasovat jiný hellingen. Ale Mads Pedersen, bývalý mistr světa z Trek-Segafredo, to dokonale shrnul: „Všechny jsou tvrdé. Všechny jsou hrůzostrašné.“
