Ke své nelibosti dnes už víc než na kole sedí ve své úřadovně v Jenči u Prahy, které poslední rok starostuje. Ale závodnická minulost a taky znalost revíru nad Berounkou byla pro Michala Starka skvělou kvalifikací k tomu, aby se stal konzultantem pořadatelů L’Etape Czech Republic by Le Tour de France při tvorbě tras závodu.
Po nehodě v šesti letech přišel o levou nohu, ale právě to mu vyneslo všechny životní úspěchy: stal se mistrem světa v časovce, dvojnásobným mistrem Evropy, zvítězil dvakrát v celém seriálu Evropského poháru, taky má bronz z paralympiády v Sydney 2000.
A pak mu zazvonil telefon. Protože se svým oddílem Stark Cycling Team, který založil, pořádá pravidelné vyjížďky právě do regionu, jenž si „česká etapa“ zvolila. A tak asi není většího znalce těchto končin.
Pětikopec Zbečno-Leontýn šanci nedostal
Dokázal proto zasvěceně informovat o „svých“ místech. „Ale zase to není tak,“ namítne hned 55letý paralympionik, „že by Stark tvořil celou trasu. Oslovili mě, abych pomohl, navrhované okruhy projel, zjistil jejich náročnost a případné problémové úseky.“
A taky jako obecní úředník mohl pomoci s entrée do dalších obcí a pokusil se tam svým jménem a postavením L’Etape prosadit. Zatímco do té „své“ si ji neprosadil. „Nechtěl jsem to tlačit za každou cenu, protože by to ani nedávalo smysl. Jeneč je trochu bokem a byla by to zbytečná zajížďka.“
Naneštěstí se při rekognoskaci pár zádrhelů zjevilo. A původní zadání se muselo podstatně měnit kvůli povolením, respektive zákazům příslušných orgánů, třeba policie, která nepovolila průjezd po některých komunikacích vyšších tříd. Ten by totiž na začátku června při plánovaném průjezdu několika tisícovek účastníků byl přinejmenším komplikovaný.
„K mé nelibosti jsme proto museli trasy redukovat. A je mi líto, že některé krásné pasáže scházejí,“ říká Stark. Takovým místem je třeba lokálními cyklisty přezdívaný Pětikopec, neboli stoupání ze Zbečna k Leontýnu.
Michal Stark: Hlavní trháky Sýkořice a Úhonice
Jiná místa však dokážou atraktivitu závodu zachovat. A z nich Stark vyzdvihuje dvě: Sýkořičák a Úhoničák, přičemž na tom prvním se dokonce překonává maximální sklon 15,7 procenta.
„To budou ty hlavní trháky,“ říká starosta v dresu ke dvěma zásadním kopcům, které jsou náročné pro jednonohého závodníka, ale dostatečně zadýchají i ty zdravé. „Především Úhoničák od Chrustenic je těžký,“ varuje Stark. „Ačkoliv nemá taková procenta převýšení a ani není tak dlouhý. Kvůli jeho povrchu jsou tam místy i skoro cyklokrosové vložky.“
Přestože Česko by dokázalo pro závodníky nabídnout i náročnější profil v některém ze svých pohoří na severu, nebojí se Stark, že by mělo jít v případě L’Etape Czech Republic by Le Tour de France o rovinatou etapu zakončenou hromadným spurtem, jak je známe z pravé Tour de France.
„Možná se to nezdá, ale bude dostatečně náročná,“ je si Stark jist, který se sám se chystá vyrazit na start a jeho oddíl sestavit dva týmy – jeden mužský a jeden dámský.
„I když jsem mluvil jen o dvou stoupáních, nebude to úplně odpočinkový výlet. Pořád nahoru dolů. Nebál bych se, že se bude někdo nudit. A nejkrásnější místo? Všude je to hezké, ale můj tip je Svatý Jan pod Skalou, kde žil poustevník Ivan. A podle pověsti se mu zjevil svatý Jan Křtitel. Tedy pokud budou mít cyklisté čas se kochat,“ směje se Michal Stark.
