Pokořila Mont Ventoux, legendární horu ve Francii, která je postrachem profesionálů při etapách Tour de France. Mistryně světa ve fitness stepu z let 2002 a 2003 po ukončení kariéry změnila disciplínu a přesedlala na kolo. Pohybu však zůstala věrná! Jana Havrdová, která je jednou z moderátorek pořadu Sama doma, vysvětluje coby prezidentka České komory fitness a Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz, proč je v nynější pandemické době sport důležitý více než kdykoliv v minulosti.
Jak se hobby cyklistka odhodlá k výjezdu na Mont Ventoux, cyklistický postrach v Provensálských Alpách?
Byl to můj vlastní hec ke čtyřicátým narozeninám. Do Francie jezdíme každý rok v létě a na Mont Ventoux jsme byli několikrát autem. Kromě krásné přírody je nedílnou součástí tohoto výletu i podpora spousty cyklistů, kteří se snaží ten příšerný kopec vyjet. No a moje sportovní duše vymyslela, že tam kolo vlastními silami dostanu taky. Tehdy jsem vyrážela prakticky bez tréninku. Musím se přiznat, že kus cesty jsem kolo vedla, výsledný čas byl příšerný, ale nakonec jsem se na vrchol dostala. Nyní přemýšlím, že si výzvu zopakuji k padesátinám.
Takže jedna zkušenost s výstupem dlouhým jednadvacet kilometrů s průměrným sklonem přes sedm procent nestačila?
Chci zajet lepší čas. Motivací je můj syn. Dal mi brutálně na frak, když vyjel Mont Ventoux na své osmnáctiny. Byl o dvě hodiny rychlejší. Přitom ho v červenci zastihla v horním úseku vánice. My mu dělali servisní vozidlo zabalení v bundách a on vyjel na horu v deseti stupních v letním dresu.
Když mluvíte o „plešaté hoře“ ve Francii, znamená to, že jste milovnicí silniční cyklistiky?
Máme cross country kola a jezdíme smíšené terény, takže hlavně cyklostezky. Ježdění na kole je pro nás příležitost, jak trávit čas spolu jako rodina. Minulý rok jsem najezdila svůj životní rekord, což bylo přes pět set kilometrů. Pro cyklisty jde o malou porci, ale pro letitého necyklistu jako já, to bylo překvapivě bezva. Kolo je skvělou příležitosti, jaký být venku, hýbat se a žít aktivně. Cyklistika je prostě parádní sport, navíc v běžném režimu sdílený s kamarády.
Zdolala jste i jiná výjimečná stoupání?
Zatím ne. Na kole rádi jezdíme s dětmi, od jara do podzimu se snažíme vyjet každý víkend, pokud to program a počasí dovolí. Minulý rok jsme si s manželem pořídili nová kola a investice do nich se nám vyplácí. Byla jsem dlouho největší brzdou rodinného ježdění, ale loňským rokem se vše zlomilo, naučila jsem se vyjet na intenzivnější trénink i sama. Bydlíme u Průhonic, máme tady přímo cykloráj. Nejčastěji vyrážíme směrem na Říčany, kde je obrovské množství nových cyklostezek a k tomu za normálního stavu i spousta dobrých restaurací a cukráren. Pro děti je to chvilka odpočinku a motivace. Naše nejmladší Anička má devět let, je to baletka, tak kolo považuje trochu za trest. Motivace dobrou odměnou je nutná.
K čemu vám slouží sport. Jde o udržování kondice, vyčištění hlavy?
Sport byl dlouhá léta mojí prací, přes dvacet let jsem prakticky žila v sálech na skupinová cvičení. Čím blíže jsem cítila konec instruktorské kariéry, tím víc jsem si dělala legraci, že cvičím, protože mě za to platí. Instruktorskou kariéru jsem ukončila před deseti lety a od té doby přešla na jiné pohybové aktivity, které se odehrávají hlavně venku. Běhám, v poslední době plavu, zklidňuji se jógou. A hlavně hodně chodím procházky rychlou chůzí. Po každém tréninku nebo procházce mám čistou hlavu a o fyzických dopadech snad ani mluvit nemusím. Vyzkoušeno na vlastním těle i vlastních dětech. Pohyb je prostě nedílnou součástí života stejně jako dýchání, jídlo a pití a spánek.
Jak jsou na tom Češi se sportem? Měl by být pohyb zařazený do preventivní zdravotní péče?
Češi jsou na tom bohužel mizerně, dvě třetiny populace se nehýbou vůbec. To mělo už před vypuknutím pandemie koronaviru obrovské dopady ve výskytu nadváhy, obezity a dalších civilizačních onemocnění. Pohyb je nejen prevence, ale také lék. Spoustu diagnóz, například cukrovku, můžete krásně kompenzovat úpravou jídelníčku a pravidelným pohybem. Covid-19 na jednu stranu ukázal, jak fatální následky může mít nedostatečná kondice, na druhou stranu – uzavřením sportovišť – se výrazně snížila možnost pohybových aktivit. Ty nemohou být vnímány jako volnočasové, pohyb je řešení, nikoliv problém. A proto velmi intenzivně zasíváme semínka zařazení pohybových aktivit do zdravotně preventivní péče státu. Pak už se snad nestane, že tělocvičny a fitka budou při pandemii zavírat jako první…
Co vás motivujete, když už na kole nebo při běhu nemůžete?
No, to je těžké, musíte prostě jít na morál. Kdysi, po narození prvního syna, jsem s kočárkem pravidelně chodila velký kopec na pražském Žvahově. Funěla jsem do něj a říkala si „dělám to pro svůj zadek…(já tedy používala jiný výraz)“. Teď mám další motivační mantru „každý kopec má svůj konec…“ A v neposlední řadě i aktuální zjištění ze života. Začátkem roku jsem prodělala covid-19. Vzalo mi to kondici a na týdny energii. Ke sportu se vracím až nyní, začala jsem běhat a bolí to. Musel nastoupit indiánský běh a intervaly. Prostě když nemůžu, tak chvilku jdu. Ale co si budeme nalhávat: pohyb není vždycky zaplavený endorfiny. Ale vím, proč se hýbu, bytostně tomu věřím. A to se i snažím šířit dál.
Víra ve sport je důležitá, ale jak udělat ten první krok? Vykopat se ven?
Mám hodinky, které mi měří nejen kroky, ale i aktivity. Kroky mě zvedají z gauče každý den. Aktivity si musíte dát do diáře. Jinak vždycky najdete spoustu výmluv, proč nemůžete.
Moderujete pořad Sama doma. Lze nějak přirovnat sport k moderování?
Sport mě naučil překonávat překážky, vnímat je jako součást života. Pohyb mi také pomáhá udržovat se v kondici, na obrazovce musíme všechny dobře vypadat. Kamera navíc kila přidává. Ale možná mi sport pomáhá být součástí týmu a v jeho prospěch zamakat. Dobré vysílání závisí na spoustě lidí a jejich práci. My moderátorky tu práci neseme ven, ale snažíme se nehrát na sebe. Základem naší práce je starat se o hosty, zpříjemnit jim rozhovor, opečovávat je. A nedílnou součástí dobrého výsledku je pozitivní nálada ve studiu. Všichni pro ni děláme maximum. Leckdy vám není úplně do zpěvu, ale pro tým to dáte.
Kdo je Jana Havrdová
Absolventka Právnické fakulty Univerzity Karlovy a mistryně světa ve fitness stepu z let 2002 a 2003 patří k týmu moderátorek pořadu ČT Sama doma. Je prezidentkou Českého svazu aerobiku a fitness FISAF.cz, jednou ze zakladatelek kampaně Česko se hýbe a České komory fitness. Je vdaná, má tři děti Alberta (1999), Pepína (2007) a Aničku (2011). Patří k předním propagátorům zdravého životního stylu.
