V Provence 11. února otevřeli své konto a dosud na ně přidali deset triumfů, přičemž šest z nich s puncem worldtourových závodů. Co stojí v posledních dvou dekádách za dominancí belgického týmu, který letos nese název Deceuninck Quick Step?
Philippe Gilbert, Enric Mas, Fernando Gaviria, Max Schachmann, Elia Viviani, Laurens de Plus. Celkem dlouhý seznam hvězd a hvězdiček. Všichni tihle mají stejný „škraloup“ – během posledních tří let z Quick-Stepu odešli.
Taková emigrace talentů by mnohý tým potopila, jenomže Lefeverova družina si dál drží přídomek nejdominantnějšího celku v profesionálním pelotonu, když za loňský rok nakupila 39 prvních míst. Možná to nebylo tak tučné konto jako o rok dřív (68 prvenství), nebo v sezoně 2018 (73), ale nutno připomenout, co stálo za tím poklesem na zhruba polovinu. Sezona roušek a odsouvaných či rovnou rušených závodů.
Cavendish: Neřeší wattmetry a užívají si závodění
Přesto Quick-Step znovu obsadil čelo v počtu prvenství v závodech a pravidelně ujíždí svým konkurentům, ať jeho superstar zůstávají, nebo odcházejí s nadějí na větší plat nebo prostor jinam. Což se ostatně ne vždy naplní, jak v posledních letech poznali třeba Terpstra nebo Viviani. Takže jaký je v Belgii recept na úspěch?
„Nesnaží se objevit Ameriku. Prostě sednou na kolo a závodí, takhle jednoduché to je,“ říká Mark Cavendish, kterému už hrozil v 35 letech konec kariéry, ale jemuž manažer Quick-Stepu Patrick Lefevere podal na poslední chvíli pomocnou ruku. Britský rychlík se tak vrátil do sestavy, jejímž členem byl už mezi lety 2013 a 2015, během nichž zvítězil 44krát. A na téma cyklistické nadřazenosti svého staronového zaměstnavatele pronesl: „Užívají si závodění. Nedívají se na své wattmetry, jen kolektivně závodí, aby byli první na cílové čáře.“
Klíčem od pyramidy jejich úspěchů je nábor mladých talentů, které aktivně vyhledávají jejich skauti. Yves Lampaert, Kasper Asgreen, Rémi Cavagna i Fabio Jakobsen, který už netrpělivě vyhlíží svůj závodní návrat po loňské, málem tragické nehodě, podepsali smlouvu ve věku nižším než 25 let. A navíc přišli z týmů, které nepatřily k worldtourové šlechtě. A od té doby každý z nich začal ve „vlčí smečce“ triumfovat.
Poslední success story je nákup Joãa Almeidy z líhně talentů Axela Merckxe, loni Portugalec dostal příležitost a chopil se jí oběma rukama. „A letos se cítím ještě sebevědoměji, ale současně na sebe nakládám větší tlak,“ tvrdí 22letý vrchař. „A to všechno je důležité pro motivaci do budoucna.“
Nízké kontrakty, vysoké bonusy
Po minulé sezoně došlo v Quick-Stepu k jedinému loučení, kdy se Bob Jungels upsal francouzskému AG2R Citroën, a opačným směrem přišel Cavendish a Josef Černý (27 let). Tihle dva sice s sebou přinesli zkušenost, nikoliv však vervu mládí Almeidy a spol.
Je známo, že Lefevere nabízí jezdcům krátkodobé kontrakty s relativně nízkým základním platem, ale naopak velké bonusy za vítězství. Což se může jevit jako riskantní strategie, protože kdokoliv zamává před „vlčáky“ zajímavějším šekem, může je přetáhnout.
Přesto pohled do soupisky týmu ukazuje, že mnohým právě taková filozofie sedí. Na prvním místě Zdeňku Štybarovi, který letos načal pod Lefeverem jedenáctou sezonu. A zase jednou bude čelit dotazům, proč neodešel do týmu, kde by byl určen za jednoznačného lídra pro „jeho“ kostkové klasiky, protože v Quick-Stepu je takových mužů každoročně přetlak.
„Strategii několika lídrů používáme roky a jsme s ní velmi úspěšní. Nevidím důvod, proč na tom něco měnit,“ zastává se Kasper Asgreen. Ovšem jak takový přístup obstojí na kostkách letos proti hrozbám jménem Van der Poel či Van Aert, se ještě uvidí. Aby se tahle vítězná mašina poprvé po letech nezadřela…
