Pět olympijských kruhů má denně před očima. Veškeré snažení upíná dráhový cyklista Tomáš Bábek k bitvám o medaile z Tokia, které se měly uskutečnit už před rokem, ale kvůli pandemii koronaviru byly odloženy o rok. V přetěžké době získal sprinter Dukly Brno extra motivaci do další práce. V pátek podruhé v kariéře ovládl anketu Král cyklistiky za rok 2020!
Během předešlého kalendářního roku třiatřicetiletý borec ovládl mistrovství Evropy v závodě na jeden kilometr s pevným startem, a navíc byl členem týmu radujícího se ze stříbra v týmovém sprintu. Na medailových pozicích za sebou v anketě nechal stříbrného silničního cyklistu Josefa Černého a o bronzovou příčku se dělící dvojici tvořenou bikerem Ondřejem Cinkem a silničním cyklistou Mathiasem Vackem. „Beru korunu pro Krále cyklistiky jako připomenutí, že loňský rok nebyl tak špatný. A současně jako obrovskou motivaci do další práce,“ vypravuje Bábek.
Pandemie koronaviru vám znemožnila cestovat za přípravou na velodrom ve Vídni, zahraniční soustředění v teple je rovněž komplikovanější i nákladnější, a tak většinu času trávíte na otevřené dráze v Brně. Je hodně složité v mrazu vyrazit den co den na ovál?
Člověk musí mít sport hodně rád. Většinou mě ráno probudí dcera, někdy už kolem páté ráno, což je docela drsné. Po probuzení si dávám ledovou sprchu. V kombinaci s následným cvičením jde o rituál, který mě nakopne a dostane do hry.
Propadl jste fenoménu otužování?
Neřekl bych, že jsem fanoušek otužování. V mém případě jde spíše o stav mysli. Vyčistím si hlavu a připravím se na celý den. Těch pár minut pod ledovou vodou mě přivede do pomyslného módu přežití. Uklidním se, nastartuji tělo…
Říkáte pár minut pod ledovou vodou?
Doslova! Držím se v rozmezí dvou tří minut. Jsou dny, kdy mi ledová sprcha není příjemná. Ale jindy to nevnímám tak intenzivně. Důležité je se následně zahřát krátkým cvičením, dostat do provozní teploty. Ledová koupel mi připomíná stav, kdy jsem začal s kávou. Byl jsem vždy euforický, nastartovaný. Nyní to mám podobně, když ráno vylezu ze sprchy. První pocit je bolest, pak člověk bojuje, smíří se, rozdýchá tělo a po protažení se dostaví úžasný pocit. Musím říct, že i když někdy špatně spím, tak ledová voda mě vážně nastartuje.
A po ledové sprše vyrážíte na mrazem sevřený ovál?
Záleží, jestli mám denně dvě fáze tréninku nebo jednu. Pokud jsou dvě, většinou dopolední část vyplní trénink v posilovně a odpoledne jsme s celým týmem Dukly Brno na velodromu. Odpoledne bývá většinou přeci jen o pár stupňů více. Někdy dojde na kombinaci dopoledne ovál, odpoledne švih na silnici. Ale ta je vážně v malém zastoupení a jen hodina, maximálně hodina a půl v základní vytrvalosti. Vlastně jde o kompenzační trénink.
Posilovna čtvrt roku před bitvou o olympijské medaile zahrnuje cviky zaměřené vyloženě na výbušnost nebo se ještě věnujete i tréninku s maximální vahou?
Jak se blíží závodní období, dostáváme se do dynamičtějších cvičení. Soustředíme se na rychlost s takovou vahou, aby nás cvičení neunavilo jako při přípravě zaměřené na objem či maximální sílu. Nyní se věnujeme spíše opakování sérií se sedmdesáti až osmdesáti procenty maxima. V mém případě jsou ty maximální hodnoty při dřepu 175 kilogramů a na leg press 500 kilogramů.
Představuje mráz na otevřeném oválu hodně velkou komplikaci pro trénink?
Nezbývá nám nic jiného než trénovat i v mrazu. Je třeba si dávat pozor kvůli vlhkosti na oválu. Samozřejmě je trénink o dost horší. Je to jako když v zimě nastartujete naftové auto a hned budete chtít někam hodně rychle vyrazit. Dost možná ho zničíte. A intenzivní tréninky v takové zimě jsou pro tělo něco podobného. V minulosti jsem si stěžoval více. Ale pak jsem si uvědomil, že biatlonisté či klasičtí lyžaři odvádí v tomhle počasí taky maximální výkony. Jediný rozdíl je, že dráhová cyklistika je letní sport.
Olympijské hry pro vás budou vrcholem kariéry. Musíte se krotit, aby nedošlo při množství času, který vzniká odkládáním závodů, k přetrénování?
Ano. Jak se věnuji závodění dlouho, docela se znám a vždy jsem měl docela velké tendence k přetrénování. Tudíž už se dokážu brzdit sám. Občas zasáhne trenér. A někdy mi tělo prostřednictvím nějaké zdravotní komplikace naznačí, že jsem za hranou.
Je už v současné nejisté době jasno, jaká bude profesionální kariéra Tomáše Bábka po olympijských hrách?
Nechávám všechno plynout. Když před rokem došlo na oznámení o odložení olympijských her, byl jsem z toho zničený. Sebral jsem se a jel do lesa. Potřeboval jsem být sám. Ale naučil jsem se s tím nebojovat. Stejně nic nezměním a všechny bitvy související s různými restrikcemi svádím jen v sobě. Bere to energii. Takže si žádné dlouhodobé plány nedělám. Upínám se k olympiádě, ale řešit teď, jestli vydržím do další? Nechám tomu volný průběh. Stejně jako možnost návratu do japonské keirinové ligy. Láká mě, že se bude nově jezdit podle mezinárodních pravidel. Třeba se tam i s rodinou na rok či dva usadím. Ale bude záležet na výsledku olympiády.
