Moderní trénink v podání světové cyklistické extratřídy je sofistikovaný proces. Vrcholná forma – ačkoliv v to možná mnozí věří – se nedá vyležet, je za ní spíš dokonalé plánování postavené na pevných základech znalostí. A zima je klíčovým obdobím tohoto plánu.
Jestliže dnes je vše propočítáno do posledního wattu a sekundy, pionýři cyklistické řemesla museli to, co funguje, teprve objevovat. Nad útržky z jejich tréninkových deníků se možná dnes pousmějeme, ale Coppi či Merckx – když takové dnes úsměvné motivy do své přípravy zařazovali – z nich pak dokázali těžit. Mohlo by něco takového fungovat i dnes?
I Coppi měl vestu se závažím
Tak třeba Fausto Coppi, první muž historie vítězící na Giru a pak i na Tour de France v jednom roce.
„Co kdybych,“ řekl si jednou, „co kdybych trénoval se zátěží? Přece tak svaly posílím ještě víc.“
Ital miloval hony. A tak požádal dámu, která mu šila veškeré sportovní oblečení, aby mu spíchla vestu, do které mohl vsunout závaží a po kopcích Piemontu běhal s kily navíc.
Záměr to byl správný, protože tím suploval posilovnu, na kterou i v dnešních poměrech mnoho elitních závodníků žehrá. A pak jim ten kousíček k vrcholu schází, nebo si tím minimálně zvyšují riziko zranění či zdravotní trable.
S vestou plnou železa dnes nikdo v terénu běhat nebude. Ale posilovna pod odborným vedením je moderním ekvivalentem, který bude záhodno zvážit. Cyklista si tam rozšiřuje základnu pyramidy, na které pak bude stavět další bloky své přípravy. Bez základů nikdy vysokou věž nepostavíte.
Zkuste kolo vážící 40 kilogramů
Co tedy přidat zátěž na kolo, protože těžko je na cvičišti… Tak se to dělalo roky, že takzvaný zimák je zpravidla těžké kolo, na němž se nadřete. Chris Hoy, legenda britského sprintu na dráze a olympijský vítěz, kdysi soutěžil se svým kolegou MacLeanem, kdo přijede na těžším kole. Vyhrál ten druhý. Rám kola vyplnil olověnými broky. A ještě na něj zavěsil závaží. Výsledek? Víc než 40 kilo!
Ztížit se trénink je efektivní cesta pro skvělé výkony na bojišti. A těžší (a třeba i ne tak funkční či pohodlné) kolo oproti tomu závodnímu, je skvělý nápad. Po přesednutí na „jedničku“ budete mít opravdu pocit, jako když letíte. Psychologie zkrátka funguje.
Jedním z průkopníků metody tréninku síly s až nelidsky těžkým převodem v kopci či snad s utaženými brzdami ve stylu „nahoru-dolů a znovu“ byl belgický tvrďák a klasikář Frans Verbeek v sedmdesátých letech. To on přispěl ke změně poměrů v zimním tréninku cyklistů. Před ním nebylo nic neobvyklého, že závodníci v listopadu na kolo vůbec nesáhli a v prosinci se odhodlávali k jen sporadickým vyjížďkám. Běžnou rutinou byl začátek tréninkové přípravy teprve 1. ledna.
Verbeek drtil písečné kopce
Verbeek měl zato, že v březnových klasikách bude za hvězdu, když začne s přípravou dřív.
A její součástí bylo to, že sedl na staré těžké kolo s jedním převodem, vyjel na písečnou cestu do kopce v lese a drtil pedály vzhůru. Možná to vypadalo komicky, když jel tak pomalu a při tom cenil zuby. Napoprvé nahoru málem nevyjel, ale na konci zimy kopec zvládl padesátkrát.
Výjezdy do kopce na těžký převod jsou ekvivalentem leg pressu, který má tu výhodu, že svaly zabírají dvakrát zatímco na kole pouze jednou. Ale jedině na kole provedete specifický rotační pohyb, jaký v posilovně na stroji nenapodobíte. Intervaly s těžkým převodem jsou efektivní metodou. A i profíci ji hojně využívají, když střídají úseky natěžko s úseky velmi vysoké intenzity kadence šlapání.
Verbeek už další metodu nakousl. A mezi cyklisty je oblíbená od Anquetila, který první dva tři týdny zimní přípravy točil na festce, až po dnešní profíky, mezi kterými získává na oblibě, protože se při ní piluje technika šlapání a i kadence.
Festka optimalizuje efektivitu šlapání
Ať se jede do kopce, po rovině či z kopce, zlepšuje se šlapáním na jeden převod koordinace pohybu končetin, které musejí najít úhly, při nichž se vyvíjí největší síla do pedálu. Můžete mít plíce a srdce jako zvon, ale pokud nebudete efektivně šlapat, bude vám váš motor k ničemu.
Není proto překvapením, že mnoho elitních silničářů má za sebou dráhařskou minulost. Jak říkal svého času hlavní kouč britské reprezentace Shane Sutton „pokud někdo umí vyprodukovat 560 wattů na těžký převod při 123 otáčkách za minutu, tak pokud shodí, pojede rychle i do kopce.“
A možná ještě jedna z historických zvyklostí podle novodobých trendů. Freddy Maertens, který je s osmi vítěznými etapami na jedné Tour de France spoludržitelem rekordu, rád jezdíval v písečných dunách. Pravda, v Česku mnoho pláží nemáme. Zato tu někdy máme sníh, ve kterém si kromě legrace můžeme užít dost námahy, protože i když pojedeme naplno, podkluzující kola nás daleko nedovezou.
I to je však důkaz, že sníh (ačkoliv únorová obleva v Česku ho už z velké části pohřbila) není pro cyklistu stopkou. Protože až se jaro zeptá, co jste dělali v zimě…
