Vysněné angažmá mělo hororový úvod! Pouze pár dnů před prvním společným tréninkem s novými kolegyněmi Terezu Neumanovou nedaleko španělského Calpe srazila místní řidička. Česká cyklistická reprezentantka, která přestoupila z biků na silnici a podepsala roční kontrakt v kontinentálním španělském týmu Burgos Alimenta, vyvázla z karambolu jen s odřeninami, a tak její cesta za snem nebyla nijak poznamenána.
Jak se závodnice, která se věnovala zejména horským kolům a jezdila poslední dva roky za bikový tým, stane akvizicí španělské ženské silniční stáje?
Změna se mi hlavou honila už od loňského jara. Kvůli pandemii nebyly závody, a tak jsem jen trénovala. Fyzicky jsem měla blíže k silničce, většinu přípravy jsem objela na silnici. A každou příležitost jsem využila k účasti na silničních kritériích, abych se rozzávodila. Cítila jsem se na silničce lépe než na biku, šlo mi to přirozeněji.
Jenže po loňské sezoně poznamenaná pandemií koronaviru byl přestupový trh prakticky mrtvý. Představovala změna disciplíny v tak svízelné době hodně velký risk?
Když se po dlouhé pauze sezona rozjela, točila jsem se na seriálech Kola pro život a Českého poháru. A byla jsem z toho unavená. Cítila jsem, že bych výkonnostně další rok jen stagnovala. Tak jsem začátkem srpna oslovila agentku, zda existuje šance podepsat kontrakt někde v zahraničním silničním týmu. Rovnou odpověděla, že jsem si vybrala nejhorší možný okamžik.
Ani to vás od změny neodradilo? Nevkrádaly se do hlavy myšlenky, jestli přeci jen nezvolit jistotu v Česku?
Věděla jsem, že v Česku není na biku tak velká konkurence, proto jsem zajela slušný výsledek na každém závodě. A všichni mě plácali po ramenou. Jenže já nechtěla vyhrávat jen proto, že na stupně vítězů může myslet pouze pár holek. Biky mě ke konci sezony strašně ubíjely. Probírala jsem přestup i s Tomášem Konečným, trenérem silniční reprezentace, a podpořil mě. Nicméně pochybnosti jsem určitě měla. Já chtěla jít do zahraničí už dříve, ale současně jsem se bála, aby to nebyl propadák. Ale teď jsem měla pocit, že je správný čas. A když se vše začalo řešit intenzivněji a já komunikovala s agentkou, získávala jsem jistotu. A nakonec se podařilo angažmá najít.
A dostala jste plně profesionální kontrakt?
Ano. Měla jsem štěstí na lidi, kteří můj přestup řešili. Existuje spousta ženských týmů, kde holky musí přivést sponzora nebo si třeba z vlastního hradí cestování. Nic takového se mě netýká. Já si nestěžovala ani v Česku, protože bikový tým České spořitelny je super. Ale teď mám skvělé podmínky. A velice výrazně jsem se posunula v tom, jaké závody budu jezdit.
Už máte představu, jak bude vypadat váš závodní kalendář?
Pojedeme Omloop Het Nieuwsblad, pravděpodobně Strade Bianche a další podniky nejvyšší kategorie. Hodně bude záležet pochopitelně na vývoji pandemie. Z Česka bych si o startech na podobných akcích mohla nechat jen zdát. Spousta lidí u nás žije pořád v přesvědčení, že stačí být součástí národního týmu. Jenže jak jsme neměly zkušenosti, tak jsme po příjezdu na podobně kvalitně obsazené závody byly… Třeba jsme přijely na mistrovství světa a všichni řekli, že výsledky ženské reprezentace jsou propadák. Jenže to bylo asi stejné, jako když kluka z první hokejové ligy pošlete hrát NHL. Nejde to hned.
Máte za sebou první soustředění s novým týmem. Jak je Burgos Alimenta zabezpečen?
Kluci, kteří měli zkušenosti z angažmá u španělských týmů, mě připravovali, abych se vyzbrojila hlavně trpělivostí, že plnění závazků a slibů bývá hodně vláčné. Ale máme dva super sportovní ředitele. Na všem se dá domluvit. Skvělé je to i z hlediska materiálu. Navíc kousek od Burgosu máme zázemí, kde je možné zůstat během sezony, abychom nemusely pořád cestovat domů a neztrácely tak síly.
Naplňuje zatím změna disciplíny vaše očekávání?
Jednoznačně! Dokud jsem jezdila na biku, většina tréninků probíhala individuálně. Teď jezdíme ve skupině, což je super změna. Sportovní ředitelé nás doprovází. Přístup k tréninku je odlišný, jiný než v Česku, ale v dobrém slova smyslu. A současně nejde o tupé najíždění kilometrů. Hodně se vše prokládá intervalovým tréninkem.
Sálá z vás nadšení. Užíváte si první okamžiky po přestupu?
Jsem realista a je mi jasné, že mě čekají i krušné chvíle. Kdybych odešla před dvěma lety, asi by mi angažmá mnoho radosti nepřineslo. Z hlediska psychického i fyzického. Ten skok je obrovský. Ale jsem přeci jen zkušenější. Proto nasávám atmosféru a raduji se z každého okamžiku.
Měla jste na výběr nebo představoval Burgos Alimenta jedinou variantu?
Z mého pohledu šlo o nejlepší volbu. Tým za sebou má první sezonu, v které sázel především na španělské holky s menšími zkušenostmi. Letos vedení týmu postavilo strategii jinak a zůstaly jen dvě domácí závodnice. Stejný počet holek je z Austrálie, jedna pochází z Argentiny, další ze Švýcarska, Kypru, Polska a Itálie. Jde o národnostně velice pestrý tým. Je to mnohem lepší než přijít do formace, kde bude třeba deset italských závodnic a já jediná bych byla cizinka.
S jakými ambicemi do sezony vstoupíte? Bude to od začátku boj o novou smlouvu?
Je jasné, že nebudeme patřit k nejsilnějším týmům a nebudeme závody tvořit. Ale myslím, že budeme schopné sbírat parádní výsledky. Mým úkolem bude zkusit něco udělat v hromadných dojezdech. Závody na biku se poslední dobou blížily i sedmi hodinám. Chyběl mi skutečný závodní kontakt. Věřím, že na silnici budu silnější. Nicméně nechci fantazírovat, k něčemu se upínat, a pak zažívat zklamání. Mám před sebou dlouhodobý cíl.
Olympijské hry v Paříži 2024?
Ano. Chci se nominovat. Teď jsem začala, tak první rok mám na rozjetí. Pak se začnou najíždět body a já doufám, že jich posbírám dostatek, abych v Paříži nechyběla.
Tereza Neumanová: Dvaadvacetiletá závodnice týmu Burgos Alimenta pochází z Třebíče, vystudovala gymnázium v Novém Městě na Moravě a nyní studuje Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy. Je českou silniční šampionkou z roku 2019 v hromadném závodě, v loňském roce skončila na MČR v hromadném závodě druhá. Poslední dvě sezony závodila za bikový tým České spořitelny.
