Jsou ústředním tématem dneška, otevírají obzory novým, dosud mnohdy už rezignujícím uživatelům. Jsou mezi námi a je jich čím dál víc. Elektrokola – ačkoliv můžete zpochybňovat jejich ekologičnost – rozhýbala cyklistiku.
Dokázali byste si pár let nazpět představit echt italského rámaře s tradicí, který by se pustil do výroby karbonového kola s motorem ve svých útrobách? Asi těžko, že? Byl by směšný a kolegy snad zatracovaný. Ale dnes? Většina z nich a to i těch nejtradičnějších má motokolo ve svém portfoliu.
Prodej e-biků vzrostl o 25 procent
Nárůst zájmu o tato kola byl jedním z témat minulého roku a statistiky to dokládají. Meziročně se e-biků prodalo o 25 procent více. A důvod je asi zřejmý. Mnoho z těchto prodejů bylo motivováno tím, že lidé se uchylovali k elektro dojíždění do práce, protože nechtěli sdílet stísněné prostory potenciálně nebezpečné hromadné dopravy, či se o to víc věnovali rekreační cyklistice, která jim měla v těžkých časech zachovat zbytky duševního zdraví.
Cyklistický průmysl dobře rozpoznal potenciál této nové větve. Ale sotva mohl předvídat tak razantní nástup a tím předejít problémům se saturováním všech zájemců. Takže kola začínají docházet.
Tvrdé cyklistické jádro možná na tento trend hledí stále s despektem, ale e-bikům nelze upírat podíl na zvýšeném zájmu o cyklistiku. I starší lidé získávají ke kolu vztah nebo se k němu vracejí, protože motor pod sedlem jim dodává sebedůvěru na mnohem ambicióznější vyjížďky, kdy neřeší délku trasy ani její sklon. Kola pro takové uživatele mají jediný účel – transport. Dobrodružství či sport jdou mimo ně.
Boom silničářských brandů
Nicméně poslední dva roky je jasně viditelný boom vysoce uznávaných silničářských brandů, které nechtěly a nemohly novou vlnu zaspat. Takže jsou čím dál častěji k vidění „žiletky“ nebo gravel biky s asistencí baterie.
Tradiční značka LeMond je zatím poslední, která do pelotonu plného voltů naskočila. Američané, kteří těží ze jména trojnásobného vítěze Tour de France, uvedli svůj městský model Prolog s rovnými řídítky, na němž na první pohled nepoznáte, že je něco jinak.
Model E64 velmi tradičního italského rámaře Ernesta Colnaga si drží estetiku tradiční silničky a musíte hodně bádat, abyste odhalili rozdíl mezi ním a kolem, na kterém Slovinec Pogačar vyhrál loňskou Tour de France. Tím asi nejzásadnějším rozdílem bude váha motoru navíc.
Cyklistický gigant Specialized má svůj model Turbo Creo SL s motorem pohánějícím kliky a tedy umístěném v ideálním místě pro rozložení váhy. Díky tomuto umístění těžiště se výborně na takových kolech projíždí zatáčky a protože od prvních modelů e-kol došlo taky k razantnímu vývoji v oblasti baterií, výrobci dnes dokážou v menším balení nabídnout více.
Závodění zůstává ožehavým tématem
Pro to všechno je nad slunce jasnější, že e-kola mají v moderní společnosti svoje místo. Při rekreačním užití už to nikdo nezpochybní, ale závodění je zatím ožehavým tématem. Minimálně v silničním pelotonu, ačkoliv podezření na motorizovaný doping kolují od roku 2010, kdy Švýcar Cancellara drtil všechny v jarních klasikách a byl pak nařčen z podvodu. „Nesmysl, jediný motor jsou mé nohy,“ říkal a cyklistická federace UCI loni vyšetřování uzavřela bez odhalení viníků.
Horská cyklistika je v tomto oboru o něco benevolentnější, protože už se konaly závody mistrovství světa e-biků. Ostatně i Jaroslav Kulhavý, olympijský vítěz z Londýna 2012 (na kole bez motoru!), stál na startu jako favorit a v kanadském Mont Sainte-Anne obsadil páté místo.
A tak možná v budoucnu budou podobné sportovní podniky standardem. Jak se budou rozvíjet a hlavně jak monitorovat, aby se snad někdo neuchyloval k e-dopingu, je však stále otázkou. Nicméně motorová kola by jistě přispěla k masové sportovní účasti širšího cyklistického publika stejně, jako už se jim to zdařilo při každodenním užití e-biků.
