Kopce jsou kořením cyklistiky. A je jasné, že bez koření žádné menu nešmakuje zrovna nejlépe. Problém je, že pokud někomu v jídelníčku šmakuje až přespříliš, kopce si následně příliš neužívá. Jenže platí skutečně rovnice, že nejhubenější muž či žena ve skupině šinoucí se na kole k vrcholu stoupání musí být nejrychlejší? Nebo může mít převahu cyklista statnější povahy či snad dokonce s nadváhou?
Hon za kilogramy, v některých případech dokonce dekagramy, zcela ovládl svět cyklistiky. Nemluvím teď o váze kola a přidaných komponentů, ale o hmotnosti samotných milovníků a milovnic jízdy v sedle jednostopých strojů.
Za každý kilogram navíc se platí. Ale…
Je pochopitelné, že za každý kilogram, který veze člověk navíc, se platí vydanou energií a kumulující se únavou. Vždy je však potřeba mít na paměti důvod, proč se cyklistice věnujeme.
Jasně, v případě profesionálů je nezpochybnitelnou mantrou přepočet wattů na kilogram. Jenže pokud to v přípravě přeženou s kalorickou restrikcí, zhroutí se i nejlepší cyklisté. Je potřeba obrovský energický příjem, aby člověk vybalancoval potřeby těla. A pokud se někdo snaží systematicky a dlouhodobě držet v minusu při příjmu potravin, okrádá tělo o tréninkovou adaptaci. Protože tělo se okamžitě přepne do spořícího módu. Nemluvě o faktu, že v případě dlouhodobých restrikcí se člověk okrádá i z hlediska hormonální tvorby.
Takže je hubený cyklista automaticky nejrychlejší cyklista?
U výkonnostního sportu je potřeba si uvědomit, že prvotním cílem je nebo by měla být v drtivé většině touha být zdravý. Po určité době většinou přijde bod zlomu, za nímž následuje přání zlepšit se a být výkonnější. Což většinou obnáší potřebu redukovat váhu.
Jenže je potřeba pamatovat na bod předchozí, kdy je hlavní motivací snaha zůstat zdravý a současně úplný základ, jímž je předpoklad, že sport, respektive cyklistika člověka naplňuje.
Jde o změnu životního stylu
Takže mějte na paměti, že je zcela nesmyslné přistupovat k restrikcím, které vám kolo otráví. Tudíž se ve snaze o redukci váhy neupínejte k žádným nesmyslným dietám či jednorázovým pokusům.
Jde vlastně o změnu životního stylu. Protože pokud hobby jezdec změní jídelníček pár týdnů před sezonou a následně se ke špatným návykům vrátí, nejpozději po sezoně, většinou ještě dříve, má kilogramy zpět. Tudíž pokud přemýšlíte o redukci váhy kvůli zvýšení výkonnosti, hlavně si nastavte v hlavě, že chcete zůstat zdraví.
Z praxe je bohužel drtivá většina případů opačná. Převažuje snaha o redukci váhy na konkrétní závod nebo za účelem ujíždění kamarádů ve skupině při cyklistické dovolené.
Mnohdy dochází ke shazování kilogramů během jarních soustředění a najíždění kilometrů, kdy je relativně snadné extrémně vyhubnout. Jenže následně přijde problém s udržením váhy.
Cyklisté pak mnohdy začnou v příjmu potravy blbnout, kupí ve stravování chybu na chybu, přestávají jíst na tréninku a jojo efekt je neodvratitelný. Přitom naprostým základem je postupná redukce váhy i s pauzami, kdy nehubneme, ale doplňujeme energii. Jakmile ukazatel hmotnosti opakovaně osciluje nahoru a dolů, jde o nutriční problém.
A co přehodnotit přístup k tréninku?
Vždy je potřeba s rozumem posoudit, zda je problém našeho výkonu v nadváze, nebo ve výkonu samotném. Mnohdy je lepší než slepě shazovat kilogramy přidat v tréninku. Jednoduchým řešením je totiž navýšení objemu přípravy a následné zvýšení výkonu.
Z vlastní zkušenosti vím, že i cyklisté s váhou větší, než jsou klasičtí vrchaři mohou sbírat triumfy na horských prémiích a vyhrávat trikoty pro nejlepší vrchaře.
Jde jen o podobu a přizpůsobení se vlastnímu tělu v tréninku. Takže pokud se vám opakovaně nedaří naplnit sen o redukci váhy, možná je na čase přehodnotit přístup a zkusit místo neúspěšného shazování kilogramů změnit trénink.
Základy ve stravování, příjmem energie v sedle kola či samotným tréninkem vás provede Vojtěch Hačecký, sportovní fyziolog z Centra sportovní medicíny specializující se na individuální tréninkové programy. Vicemistr světa v dráhové cyklistice, který část cyklistické kariéry prožil v zahraničí. Nejprve čtyři roky s Centrem sportovní medicíny spolupracoval v pozici závodníka, který se sám trénuje. A poslední dva roky je součástí lékařského týmu pečujícího o olympijské medailisty, ale i prosté hobby sportovce.