Zdeněk Štybar je jedním z nejúspěšnějších cyklokrosařů historie. Na mistrovství světa dokázal vybojovat celkem pět titulů (tři mezi elitou, dva v kategorii U23), k tomu přidal další čtyři medaile. Není moc borců, kteří by se takovou vizitkou mohli pochlubit.
Dnes 35letý silničář stáje Deceuninck-Quick Step už bere cyklokros jen jako zpestření a na MS řadu let nestartoval. Letos dokonce nejel jediný cyklokrosový závod, přesto v minulých dnech přehodnotil plány a v neděli bude stát na startu závodu elitní kategorie na světovém šampionátu v belgickém Ostende. I když asi na nejvyšší příčku může vzhledem k dominanci van Aerta s van der Poelem pomýšlet jen těžko, pojďme si připomenout jeho dosavadních pět zlatých zářezů.
2005 – Sankt Wendel
První titul. Čerstvě 19letý Štybar, klučík ze Stříbra, v sezoně zajel několikrát na bednu ve Světových pohárech, a že má formu jako hrom, to dokázal na lednovém domácím šampionátu v Mladé Boleslavi, kde nečekaně vybojoval první titul mezi mužskou elitou. Nechal za sebou všechna zkušenější esa. A formu si přivezl i do německého dějiště MS.
Trať byla pod sněhem, některé úseky rozbahněné, a to Štybarovi sedělo. Do cíle závodu kategorie U23 přijel sám před krajanem Šimůnkem. „Je to neskutečné, ty pocity se nedají popsat. Byl to spravedlivý cyklokros, podmínky mi hrály do karet. Byly podobné, na jakých jsem v uplynulých týdnech trénoval doma“ říkal dojatý Štybar. Po zlatém závodě oznámil, že podepsal smlouvu do elitního belgického týmu Fidea.
2006 – Zeddam
V nejdůležitějším závodě roku dokázal v nizozemském Zeddamu obhájit titul a porazil jak domácí hvězdu Larse Booma, tak Belgičana Nielse Alberta, kteří měli v celé sezoně navrch. Trať byla hodně náročná a o titul na ní bojovala jen zmíněná trojice. Zbylí závodníci byli v podstatě jen komparzem. O titulu rozhodl český reprezentant nástupem v technické pasáži před dvěma posledními zatáčkami.
„Tenhle útok jsme s trenérem Červínkem plánovali již v prosinci, kdy jsme to tu najížděli. Nevěřil jsem, že zrovna tady by se mohl závod rozhodnout. On mě tam tenkrát vrátil snad stokrát, protože se mu pořád něco nezdálo. Nakonec se to vyplatilo, protože se v této pasáži závod skutečně rozhodl,“ líčil Štybar.
2010 – Tábor
Mistrovství světa na domácí půdě a Zdeněk do něj nastupoval jako jeden z velkých favoritů. Vždyť už na předchozích dvou MS elitní kategorie vybojoval dvě stříbra (2008 Treviso, 2009 Hoogerheide). A roli favorita naplnil. Po neskutečném výkonu porazil zbytek světa rozdílem třídy a Česko díky němu slavilo po devatenácti dlouhých letech titul v elitě. Další dvě medaile si rozdělili Belgičané: stříbro bral Klaas Vantornout a bronz Sven Nys.
„Je to něco neuvěřitelného. Vyhrát doma před českými fanoušky v tak parádní atmosféře, to je prostě nádhera. Šel jsem do závodu s tím, že nechám na trati všechno a vyšlo to. Posledních padesát metrů jsem jel se zavřenýma očima, jen jsem poslouchal ten kotel,“ říkal po závodě český mistr světa. „Je to splnění snu, moc jsem po tomhle dresu toužil. Teď mu nesmím udělat ostudu,“ popisoval s úsměvem Štybar.
2011 – Sankt Wendel
Pachatel se vrátil na místo činu. Zdeněk si dobře pamatoval, na jaké trati vybojoval pět ket zpátky svůj první titul ve třiadvacítce a věděl, že mu okruh sedí. Po skvělém výkonu přijel do cíle osamocen a mohl vítězně zvedat ruce nad hlavu. Druhý skončil Sven Nys, třetí další Belgičan Kevin Pauwels.
„Všechno jsem vsadil na jednu kartu. V uplynulých dnech jsem tvrdě trénoval na Mallorce a veškeré úsilí jsem směřoval k jednomu závodu. Vyplatilo se to. Měl jsem trable s kolenem, část sezony jsem marodil, ale tohle vítězství všechno přebije. Je to krásný bonbónek na konec sezony. Obhajoba titulu je vždycky těžká a jsem neskutečně šťastný, že se mi to povedlo. Před rokem v Táboře jsem byl pod větším tlakem. Tady jsem věděl, že buď vyhraju, nebo bude sezona špatná. Naštěstí to dopadlo dobře,“ přemítal Štybar.
2014 – Hoogerheide
V tomto roce už byl Štybar dávno hlavně silničář v elitním belgickém týmu Quick Step. Měl za sebou skvělý rok na silnici, když vyhrál Eneco Tour, etapu na Vueltě a skončil šestý na Paříž-Roubaix. Cyklokros bral jen jako doplněk a na přelomu roku si střihl šest závodů v Belgii. Třikrát stál na pódiu, takže se s ním muselo počítat i na MS v nizozemském městečku vzdáleném jen pár kilometrů od Belgie.
Neměl to snadné. Chyběly mu body v žebříčku, takže startoval až z páté řady. „Ale dokázal jsem se naštěstí brzy dostat dopředu. Chtěl jsem to ostatním udělat co nejtěžší. Tak jsem od začátku dupal do pedálů naplno. Nejdřív jsme tam byli čtyři, pak jsme zůstali na čele ve dvou jen s Nysem,“ popisoval závod.
Když Zdeněk v předposledním kole v zatáčce upadl, už se pomalu loučil s vidinou titulu. „Myslel jsem si, že je hotovo. Trošku jsem se smiřoval s tím, že zlato je pryč a budu bojovat jen o umístění na pódiu. Ale dal jsem do finiše všechno,“ dodal. Dokázal se dotáhnout zpět a v závěrečném okruhu využil drobného zaváhání Nyse, který na Štybarův nástup už zareagovat nedokázal.
„Neměl jsem co ztratit. To mi možná pomohlo, byl jsem uvolněnější. To byl možná rozdíl oproti klukům, kteří mají cyklokros jako hlavní disciplínu. Já do mistrovství světa skočil z plné přípravy na silnici. Moc jsem nevěřil tomu, že budu mistrem světa. Věděl jsem, že Sven Nys je v top formě a že bude moc těžké ho porazit. O to větší radost mám, že to vyšlo.“
Od té doby už na Štybar na mistrovství světa nestartoval. Teď se vrací. Po sedmi letech. A nehodlá hrát druhé housle…
