Hledáte v zimě alternativu cyklistického tréninku, která vás udrží v kondici? Vyzkoušejte skialpy. Ve stoupáních vám půjde tepovka nahoru podobně jako při šlapání na kole do strmého kopce. A ve sjezdech zase naberete sílu. Jak na to?
Na skialpy se může postavit každý, kdo ovládá sjezdové lyže a má alespoň průměrnou fyzickou kondici. Do kopce každý stoupá podle vlastních možností a dolů platí to samé.
Co je pro skialpinismus potřeba?
Skialpové lyže vypadají na první pohled podobně jako sjezdové. Dokonce mají stejně trendy design, ne-li dokonce odvážnější. Jejich trik ale spočívá v tom, že když se stoupá, je třeba na skluznici připevnit „tulení pásy“ (dnes už nejsou z kůže tuleňů, ale ze syntetických vláken). Na kopci se sundávají a skládají lepivou stranou k sobě.
Skialpové lyže mají i speciální vázání, jenž se přizpůsobuje podle toho, zda stoupáte nebo z hory sjíždíte. Nejčastěji se používá pinové vázání – přední část obsahuje piny, špičaté trny, které se zakousnou do boty a drží ji. Patka vázání bývá otočná a přizpůsobuje se tomu, jestli budete chodit (tedy vám umožní zvedání paty bot), nebo zda plánujete sjezd (pak se do něj zacvaknete jako do sjezdového vázání). Vázání má několik poloh, pata se dá zvednout podle sklonu stoupání a ulehčí vám tudíž výstup.
Na lyžích se „nechodí“, není třeba je zvedat, ale suneme je dopředu a vždy se po nich tak trochu sklouzneme. Stejně jako na běžkách zapojíme pravou ruku a levou nohu, část síly svěříme hůlkám.
Zásadní jsou právě hůlky. Nejvhodnější jsou teleskopické, u nichž se dá regulovat délka ve sjezdech a při stoupání (například v prašanu je prodloužit).
Skialpové boty jsou lehčí než sjezdařské a mají dvě pozice – na stoupání volnější a na sjezd pevnější. Vše se reguluje pomocí přezek.
Skialpinismus je o svobodě
Zkušení lyžaři a skialpinisté si užívají sjezd volnými pláněmi v prašanu. Ti, kdo nemají tolik zkušeností, to protrpí, anebo si trasu naplánují tak, aby sjeli po sjezdovce nebo uježděné horské silnici. Ale dá se chodit i po poli či loukách za domem.
„Skialpinismus je o naprosté svobodě. Každý může přizpůsobit délku trasy a počet nastoupaných výškových metrů své kondici,“ dodává horský vůdce Branislav Adamec, který v Česku zastupuje značku Dynafit a stojí za popularitou skialpinismu v Česku.
Že se dá začít v každém věku potvrzuje i herec Jiří Langmajer, který začal pořádně skialpovat během nynější zimy. „Je to komplexní pohyb, který posiluje celé tělo, člověk je na čerstvém vzduchu, a ještě se u toho dá zhubnout, což já potřebuji,“ vyprávěl nám v Peci pod Sněžkou, kde jsme se potkali.
„Budu muset zapracovat na sjezdech v hlubokém sněhu, ale držím se hesla: není důležitý styl, je důležité přijet domů zdravý a celý. A to se mi povedlo.“
Není špatné počasí, jen špatné oblečení
Správně se obléct je velká věda. Jedná se o velmi intenzivní aerobní sport, při kterém se člověk hodně zpotí. „Je třeba vyrážet oblečený tak, aby člověk na začátku pociťoval chlad. I když mrzne, tak jen v tričku a bundě, která dobře dýchá (například z materiálu Polartec Alpha), dobrou volbou jsou softshellové kalhoty. Nebojte se, brzy se zahřejete,“ vysvětlil Branislav Adamec, zkušený horský vůdce.
Zbytek oblečení patří do batohu – lehká péřovka a nepromokavá goretexová bunda. To na sebe oblečete po zdolání kopce, než sjedete dolů. Hodí se také náhradní tričko, rukavice, čepice a lyžařské brýle.
Je také nutné myslet na doplňování kalorií – sladkosti, obložená houska, a hlavně termoska s teplým čajem nesmí chybět v batohu.
