Ideální scénář zněl takto: druhou lednovou sobotu ráno dorazit do Jabkenic, tam na mistrovství České republiky v cyklokrosu 2021 přidat mistrovský dres k tomu, který má z loňského silničního šampionátu, další den už vyrazit za první části výpravy svého týmu Elkov Kasper do Španělska na Costa Blanca a tam zase myšlenky přesměrovat k silniční sezoně.
„Tak to vážně je,“ kývne Adam Ťoupalík, někdejší medailista juniorského světového šampionátu v cyklokrosu a taky český mistr z roku 2015, ale nově už zaměřením silničář. „Ale ještě mě příští týden čeká neodkladný zákrok u zubaře, takže do Calpe s bráchou letíme až 21. ledna.“
A do té doby chcete držet oba české dresy, což se v moderní éře nepovedlo ani Štybarovi.
Upřímně jsem to letos ani nijak neplánoval, rozhodl jsem se až během Vánoc, že bych cyklokrosový šampionát zkusil. Kdyby se povedl dobrý výsledek, jednalo by se o veliké povzbuzení a motivaci i k silniční sezoně. Odlétat na týmové soustředění s nějakým úspěchem, to by se zase mnohem lépe trénovalo.
Co je vlastně vaše motivace pro start? Má takový závod smysl i pro silniční sezonu?
Určitě má. Předloni jsem toho ve Španělsku hodně odtrénoval už na podzim, loni jsme se tam bohužel nedostali, a tady kvůli počasí intenzita trénovat moc nešla. Takže když se naskytne závod v cyklokrosu, je to určitě plus. Rychlosti a intenzita v cyklokrosu jsou vysoké, takže to bude přínos.
Michael Boroš bude největší soupeř?
Asi jo. Ten, i když se mu zatím nedaří, jak by si představoval, je pořád českou jedničkou. Má spoustu zkušeností, takže on bude nejvíc zlobit.
Silným „protivníkem“ vám bude zřejmě sníh. Máte strach z pádů vy, nebo váš tým?
Uvidíme, ale já myslím, že v Jabkenicích jako jinde v republice až tolik nenapadlo. Řekl bych spíš, že sníh se neudrží a podklad bude podmáčený, takže očekávám bahnitý závod. Proto přemýšlím o pádech. Když jsem se cyklokrosu věnoval naplno, trávil jsem v terénu mnohem víc času a byl jsem si jistější. Teď hlavně při tréninku jsem měl malinko strach, ale během závodu se na to nedá myslet. Máte v sobě adrenalin, jedete naplno. Nemůžu jít do závodu s tím, že nebudu riskovat, na strach zapomenu se startovním výstřelem.
Jak si zvykáte na různé typy kol?
Silniční a cyklokrosové má jinou geometrii, je tam jiný posed, taky ovládání je trochu jiné. Ale já se přes zimu snažil jezdit hodně na cyklokrosce i proto, že tohle kolo používám trochu jako zimáka. Kdybych včera přiletěl ze silničního soustředění, kde bych dva týdny jezdil jen na silničním kole, tak by mi aspoň den, nebo jeden pořádný trénink trvalo, než bych si zvykl. Ale celý prosinec jsem na cyklokrosovém kole jezdil, takže zvyklý jsem.
Zapomíná se technika jízdy v terénu rychle?
Po silniční sezoně jsem měl možnost se svézt s kluky mlaďasy, které vede taťka v oddíle, a na prvním tréninku jsem si připadal, jako že neumím jezdit na kole. Ale u mě je to otázka třeba půl hodiny, pak se do toho dostanu. Ale jo, to první přesedlání je zvláštní. S přibývajícími tréninky se člověk dostane na úroveň dovedností, jako když se tomu věnoval naplno. Od podzimu mám za sebou deset cyklokrosových tréninků a už jsem naučený. Po technické stránce jsem na tom podobně, jako když jsem se téhle disciplíně věnoval naplno.
Zabloudí vaše myšlenky i k potenciálnímu startu na mistrovství světa?
To už je asi mimo. Nebo uvidíme, jak dopadne český mistrák. Jenomže já už mám naplánovanou silniční sezonu, takže šampionát bude mým posledním cyklokrosovým závodem.
A pak už do tepla a doufat, že sezona na silnici bude co do podoby lepší než ta minulá.
Hlavně aby se závodilo. Pak věřím, že já i tým potvrdíme výsledky, kam patříme. Důležité je zůstat zdravý a aby se závody rozběhly. Musíme zůstat optimističtí.
