Zakončili jste cyklistikou sezonu a zůstali v rozpacích? Nedosahovali jste výkonů, k nimž jste se upínali a o nichž jste snili? Řešíte, jak naložit s přípravou na kilometry v sedle během příštího roku? We Love Cycling vám přináší návod, jak se dostat do formy.
Základy ve stravování, příjmem energie v sedle kola či samotným tréninkem vás provede Vojtěch Hačecký, sportovní fyziolog z Centra sportovní medicíny specializující se na individuální tréninkové programy. Vicemistr světa v dráhové cyklistice, který část cyklistické kariéry prožil v zahraničí. Nejprve čtyři roky s Centrem sportovní medicíny spolupracoval v pozici závodníka, který se sám trénuje. A poslední dva roky je součástí lékařského týmu pečujícího o olympijské medailisty, ale i prosté hobby sportovce.
„Sociální média jsou fenoménem současné doby. Mezi sportovci, cyklisty pak zejména, je nesmírně populární aplikace Strava. A mnozí pojímají fyzické aktivity tak, že co není na Stravě, neexistuje. Spoustě lidí nahrazuje zmíněná aplikace tréninkový deník, ač jsou rozhodně lepší a hezčí tréninkové deníky. Ale je pochopitelně každého věc, zda si zaznamenává ujeté kilometry propiskou do bloku, vede si statistiku v počítači či nechá rád nahlédnout do svých záznamů právě prostřednictvím různých aplikací kamarády.
V tom však spočívá obrovské úskalí. Spousta lidí má potřebu se chlubit, jiní zase nutkání srovnávat se s ostatními. V rámci aplikací všichni usilují o pozice v top ten na jednotlivých úsecích, nejlépe pak rovnou o získání KOMu.
Aplikace berou radost z jízdy
Jde o skvělý způsob, jak dosáhnout porovnání s profesionály. A rovněž fantastickou příležitost být vidět. Ať už jako „král“ celkového pořadí, věkové kategorie, váhové kategorie či jen segmentu v rámci jednoho dne.
Jenže se pak vytrácí radost z jízdy samotné. Stáváme se otroky aplikací. V každém tréninku se rázem vyskytne několik neplánovaných intenzit. Jednou proto, že v krátkém táhlém stoupání je ideální čas spálit kafíčko a dort z kavárny, na rovince zase dobře fouklo do zad, tak proč nezkusit útok na celkové pořadí segmentu.
Je samozřejmě fajn občas v rámci jízdy podlehnout špičkování s parťáky, což bylo skvělé v časech před Stravou a všemi aplikacemi. Kouzlo hromadného švihu bylo jedinečné, protože každá značka či horizont se stávala podnětem k vloženému závodu. Jenže rozvoj technologií zařídil, že ač jedete zcela osamoceni, stejně máte nutkání vytvořit si wattové maximum v daném úseku, osobní rekord či prostě potřebu přeskočit v segmentu kamaráda.
Strava kupříkladu nabízí i přepočet výkonu na watty. Aplikace ze zadaných hodnot spočítá přesun závaží danou tratí a matematicky vše vyhodnotí naprosto správně. Háček ovšem spočívá v absolutní nepřesnosti vyplývající z rozdílných vnějších vlivů jako je jízda v háku, protivítr či několik hodin trvající trénink v nohách či pouhá nepřesnost ve skutečné váze v ten daný okamžik v porovnání s kilogramy zadanými do aplikace.
Měli bychom tudíž ze zásady pamatovat, že všechny aplikace mohou skvěle sloužit, ale nikdy by se neměly stát naším pánem. Je zdravé si zachovat jistou dávku soutěživosti, ale stačí si vybrat jeden či dva tréninky za čtrnáct dnů, kdy se pokusíme kamarádům na konkrétním segmentu vytřít zrak. Ale nemějme potřebu si každý den a každý kilometr v sedle něco dokazovat!
Sledujte hrdiny, ale zachovejte si zdravý rozum
A to už vůbec nemluvím o twitteru, facebooku, instagramu a všemožných dalších komunikačních kanálech… Zcela pominu fakt, že většina lidí tíhne jen k tomu vylévat si pod rouškou anonymity v komentářích zlost.
Pro profesionály se stala sociální média způsobem, jak komunikují s veřejností. Zveřejňují pohled do soukromí, ale také ohromující data z vlastních tréninků a silácké kousky, jimiž si vyšperkovali přípravu. A tak můžeme vidět, že nejeden šampion Grand Tour odjel dvousetkilometrový trénink průměrem čtyřicet kilometrů v hodině nebo v rámci shazování váhy absolvoval šest hodin v sedle kola na dva bidony vody.
Najdou se mezi námi tací, kteří se nechávají obsahem sociálních sítí inspirovat. Jenže si neuvědomují, že většinou je daná informace směrem k veřejnosti zcela vytržená z kontextu. Nikdo netuší, co takovému tréninku předcházelo. Je tedy nutné uchopit zveřejňované informace chytře. V neposlední řadě je třeba si uvědomit, že v případě profesionálních cyklistů jde o genetické výjimky představující jen promile populace.
Cesta ke zlepšení určitě nepovede tím, že budeme slepě kopírovat jezdce World Tour týmů. Je fajn sledovat sportovní hrdiny současnosti, ale současně si zachovat zdravý rozum. Přemýšlet trošku do hloubky o zveřejněné informaci, co je cílem publikování a nehltat zprávy zcela zaslepeně.“
