Mathias Vacek je velkým talentem české cyklistiky. Osmnáctiletý závodník letos vybojoval největší úspěch kariéry, když se stal ve Francii juniorským mistrem Evropy v časovce. Odezva na tenhle úspěch na sebe nenechala dlouho čekat při shánění nového angažmá.
Po třech letech v mládežnických italských stájích po něm sáhl druhodivizní ruský tým Gazprom RusVelo, který angažoval i dalšího Čecha Romana Kreuzigera, s nímž se Vacek řadu let zná. No a při jednom hned Mathias Vacek podepsal smlouvu ještě ve World Tour týmu Trek Segafredo, kam se bude stěhovat po dvou letech. „Jsem moc rád, jak to dopadlo,“ říká výtečný cyklista, donedávna i běžec na lyžích, který ještě letos v únoru porazil na mistrovství republiky všechny specialisty v bílé stopě.
Váš přestup do RusVela byl poměrně překvapivý. Jak se angažmá zrodilo?
Měl jsem jít na příští sezonu do World Tour týmu NTT, ale dlouho se nevědělo, jestli vůbec bude pokračovat. Manažer řekl, že nemůžeme vyčkávat. Od RusVela byla na stole jasná nabídka, chtějí hodně pracovat s mladými závodníky. Navíc má tým základnu v Itálii, kde to z dosavadního angažmá dobře znám, což je velké plus. No a přišla i nabídka z Treku, takže jsme to podepsali při jednom. Nejdřív se potřebuju ve světě velké cyklistiky trochu rozkoukat, takže RusVelo je na začátek ideální volbou. Dopadlo to výborně.
Pomohl vám výrazně k novému kontraktu titul juniorského mistra Evropy v časovce?
Určitě ano. Letos to bylo se závody hodně špatné. Pro juniory nebylo mistrovství světa ani závody Nation´s Cupu, takže Evropa byla v podstatě jediný velký závod. A já na něj hodně ladil formu.
Řeší závodník v osmnácti letech při prvním podpisu smlouvy u profesionálů hodně i peníze nebo jde automaticky za minimální mzdu pro nováčka?
Já peníze moc neřešil, pro mě bylo důležité, abych se tam vůbec dostal a měl šanci se posunout. Vím, že něco je teď napsané na papíře, ale když se mi bude dařit a něco vyhraju, můžu si vydělat víc.
Už víte, co od vás budou v RusVelu očekávat? Je vám teprve osmnáct…
První rok budu určitě sbírat zkušenosti a pomáhat týmu. Budeme mít kvalitní závodní program. Začátkem prosince máme v Itálii první soustředění a tam se dozvím víc. Věřím, že budu dělat postupné kroky, a když budu mít možnost v nějakém závodě ukázat se, budu chtít prodat, co ve mně je. Ale počítám s tím, že budu spíš poslouchat a učit se od zkušených borců typu Romana Kreuzigera nebo Ilnura Zakarina. Jezdit po jejich boku, to bude obrovská škola. Pohybují se v nejvyšších patrech cyklistiky už roky a můžu se od nich řadu věcí naučit.
Váš tým by se příští rok mohl představit i na Giru. Je reálné, že byste hned prvním rokem u profesionálů jel Grand Tour?
To asi ne. Na to je brzy. Musím se nejdřív rozkoukat, nasbírat nějaké zkušenosti a zkusit menší závody.
Řešili jste přestup s Romanem Kreuzigerem?
Jsem s ním v kontaktu dlouho, známe se roky. Moje mamka ho zná odmalička. Ale já to měl podepsané dřív než on a nevěděl jsem, že do RusVela půjde taky. Dozvěděl jsem se to chvíli před tím, než tým náš příchod zveřejnil. Ale jsem moc rád. Je super, že budu u sebe mít někoho, kdo mě zná. Teď jsme si spolu psali, on je na Kanárech, ale za pár dní nás čeká první společné soustředění, a pak ještě možná vyrazíme na nějaký tréninkový kemp spolu.
Tým má základnu v Itálii u Lago di Garda. To jste musel přijmout s radostí, že? Jak dlouho vlastně v Itálii působíte?
Tři roky. Rok v kadetech a dva jako junior. Pořád na stejném místě, bydlel jsem v Bergamu a zůstanu tam i teď.
Jaké to bylo odejít v patnácti letech do cizí země?
První rok jsem tam byl s bráchou, což byla výhoda. I minulý rok jsme byli poměrně blízko sebe a byli jsme v kontaktu pořád. Je to škola, kterou bych doporučil každému. Po všech stránkách. Když vezmu cyklistiku, tak je 150 lidí na startu každého závodu. A jede se na plné pecky od začátku do konce. V Česku je na startu 40 lidí a od začátku kouká jeden po druhém, co kdo udělá. Po stránce života jsem se naučil starat sám o sebe. Měl jsem apartmán, musel jsem si sám vařit, prát. A taky se naučit řeč, což naštěstí nijak obtížné nebylo.
Před vámi se teď otvírá svět velké cyklistiky. Je to velká výzva?
Moc se na to těším. Vím, že teď už bude záležet jen na mně, co předvedu, jestli se dokážu prosadit. Ale věřím ve své schopnosti. Nejlíp mi jdou časovky, takže bych z toho mohl těžit v závodech, kde jsou v programu. Jsem spíš silový typ, takže mě moc lákají i jarní klasiky. Hlavně ty na kostkách. To by mohla být moje parketa. Brácha je zase spíš vrchař, takže si moc nekonkurujeme.
Kde bude příští rok jezdit váš bratr Karel? Už má jasno?
On právě podepsal do týmu Qhubeka Assos, stávajícího NTT.
Kdybyste počkal, jak to s nimi dopadne, tak jste mohli být s bráchou v jednou týmu…
Manažer říkal, že bude dobré, když se rozdělíme. A není vyloučeno, že se zase jednou někde sejdeme. S bráchou budeme v kontaktu pořád. Řešíme spolu všechno, pomáháme si, když to jde, podporujeme se. A když to třeba jednomu nejde, tak se mu ten druhý snaží zvednout morálku.
Dlouho jste se kromě cyklistiky věnoval i běhu na lyžích. Jak to s lyžováním máte nyní?
Musel jsem to rozseknout, ale kolo je pro mě vášeň, tak to zase příliš těžké rozhodování nebylo. Běžky si nechám jen jako doplněk přípravy. Když jsem podepsal k profíkům, bylo jasné, že to nepůjde kombinovat na vrcholné úrovni jako dosud. Čekají mě soustředění a mnohem více povinností spojených s kolem. Budu rád, když budu na běžkách třeba dva týdny na Šumavě a dostanu se na běžecké mistrovství republiky, pokud to nebude s ničím kolidovat.
Domácí šampionát v klasickém lyžování jste absolvoval i letos a porazil všechny specialisty!
No jo, když jsem získal titul, moc rádi nebyli a koukali celkem naštvaně. Ale oni byli zvyklí, že jsem je často porážel. Mám asi šest titulů z mládežnických kategorií, vloni jsem byl na olympiádě mládeže v Lausanne jedenáctý. Ještě minulý rok za mnou chodili z reprezentace, ať se rozhodnu pro běžky, ale kolo vyhrálo a myslím, že jsem udělal správně.
Jaké máte cyklistické sny?
Být jednou mistrem světa a vozit duhový dres. No a zkusit slavné klasiky jako Flandry nebo Roubaix. A někdy se tam porvat o pěkný výsledek.
Kdo ze současných cyklistů vám nejvíc imponuje?
Asi Julian Alaphilippe. Líbí se mi jeho styl závodění. Ničeho se nebojí, jde do všeho po hlavě. Někdy mu to vyjde, jindy ne… Je to pan závodník, i když někdy udělá chybu nebo se předčasně raduje z vítězství…
Když si potřebujete odpočinout od kola a na běžky není počasí, co rád děláte?
Jdu na ryby. To je moje velká vášeň. Přivedl mě k tomu taťka, odmalička jsme jezdili chytat.
Jaký je váš největší úlovek?
Asi patnáctikilový kapr na Lipně, v Itálii na Pádu jsem chytil sumce velkého 160 centimetrů.
Dá se pravidelně skloubit cyklistický trénink s hodinami u vody?
Když je čas, tak moc rád vyrazím. U nás doma hlavně na Lipno, je to krásné odreagování. Jsem tam třeba tři dny v kuse. Chodím rád i na dravce, umím muškařit. Rybaření mě moc baví, je to nejlepší relax.
Pouštíte ryby nebo si je nosíte domů a konzumujete?
Hezké kousky pouštím a občas si samozřejmě nějakou tu rybu odnesu. Mám ryby moc rád, hlavně ty naše. Třeba candáta, to je lahůdka. Nejlíp chutná ten, kterého si člověk sám chytí. Umím ho i vyfiletovat a připravit.
