Cyklistická sezona 2020 je minulostí. Bude se na ni vzpomínat jako na hodně zvláštní. Kvůli koronaviru se ve zkrácené podobě odjela skoro celá během tří měsíců. Přesto se uskutečnily všechny tři Grand Tour, mistrovství světa i některé další významné závody.
Řada týmů dokázala neskutečné věci, jiné zažívaly ve zkrácené sezoně trápení. Kdo byl mezi stájemi World Tour hvězdou a kdo vyhořel?
Jumbo-Visma: jednička rankingu
Co do počtu vítězství patří nizozemské formaci až třetí místo. Na kontě jich v roce 2020 měla 23. Ovšem podle rankingu stájí nebylo lepšího týmu. Je to dáno velikostí závodů, kde stáj Jumbo-Visma řádila. A nebylo jich zrovna málo.
Prvenství v žebříčku týmů vyneslo nizozemské formaci až vítězství Primože Rogliče na Vueltě, která pro něj byla satisfakcí za Tour de France, kde ho o prvenství připravil až v předposlední den závodu krajan Tadej Pogačar.
Přesto byl nizozemský tým na Tour dominantní. A zdaleka to nebylo jen o Rogličovi. Dumoulin, van Aert, Kuss, Bennett, Gessink nebo T. Martin předváděli neskutečné věci a se zbytkem pelotonu si často hráli jako kočka s myší. Odměnou jim sice nebylo vysněné vítězství, ale za výkony sklízeli chválu ze všech stran. Bennett, Kuss i Gessink byli s Rogličem i na Vueltě.
„Myslím, že za sebou máme fantastickou sezonu. Nebylo to pro nikoho jednoduché, ale po tom zastavení sezony na dlouhou dobu jsme chtěli z té pauzy vyjít co možná nejlépe. Na každém jsem viděl velkou motivaci a odhodlání,“ říká generální manažer týmu Richard Plugge.
Sezona v podání Jumbo-Visma však nebyla jen o dvou Grand Tour, kde získali osm vítězství (5 na Vueltě včetně celkového prvenství, 3 na Tour). nizozemský tým dokázal být úspěšný i na řadě dalších závodů včetně klasik. Roglič vyhrál Lutych, Wout van Aert San Remo, Strade Bianche, na Flandrech byl druhý, stejně jako na mistrovství světa (tam získal stříbro v silničním závodě i časovce). K tomu ovládl dvě etapy na Tour. Roglič slavil v sezoně hned 12 vítězství, lepší byl jen francouzský sprinter Arnaud Démare (Groupama-FDJ) se 14 prvenstvími.
„Nasadili jsme laťku hodně vysoko, ale věřím, že spousta skvělých let je ještě před námi. Máme mnoho cílů a snů,“ přiznal generální manažer nejlepší stáje sezony.
UAE-Team Emirates: 33 triumfů pro šejky
Peníze nejsou všechno, říkalo se dlouho o týmu, který financují arabští šejkové. Ale dnes už tohle dávno neplatí. UAE-Team Emirates letos ovládl díky Tadeji Pogačarovi Tour de France a byl vidět i na dalších frontách.
Pogačar vyhrál na Tour tři etapy, celkové pořadí a ještě soutěž o bílý dres. Neměl v zádech sice tak silný tým jako Roglič, ale nakonec to na vítězství stačilo. Hlavně díky heroickému výkonu v časovce v předposlední den závodu.
Tým byl konkurenceschopný po celou sezonu. Vyhrával ještě před jejím přerušením a po pauze na to dokázal navázat. Vítězství nebyla jen dílem slovinského mladíka Pogačara, i když jich sám vybojoval devět, ale dokázali se přidat i další. Např. Rui Costa, Alexander Kristoff, Diego Ulissi a další.
Tým vybojoval celkem 33 vítězství a nechce usnout na vavřínech. Koupil Majku a Trentina, tedy dvě jména, která slibují sílu. Majka bude klíčovým domestikem do hor pro Pogačara, Trentin by měl přinést nějaká vítězství zejména na jednorázovkách.
Deceuninck Quick Step: duhový trikot
Nikdo toho v sezoně nevyhrál víc. Ale to zase takové překvapení není. Belgický tým bosse Patricka Lefevera je na triumfy zvyklý. Letos úctyhodná bilance 39 vítězství, o jedno se přičinil hned zkraje roku na závodě Vuelta a San Juan v Argentině i Čech Zdeněk Štybar.
To největší prvenství vybojoval Julian Alaphilippe na mistrovství světa a belgický tým tak má ve svém středu až do příštího šampionátu borce v duhovém dresu. Což je samozřejmě skvělý argument při jednání se sponzory, a Patrick Lefevere to dobře ví.
Zářili i jiní. Irský spurtér Sam Bennett vyfoukl na Tour Saganovi zelený dres a slavil celkem 7 prvenství. Včetně dvou etap na Tour. Devět vítězství vybojoval belgický mladíček Remco Evenepoel (20), jenž ovládl i World Tour etapový závod Kolem Polska. Nebýt zranění z těžkého pádu na klasice Kolem Lombardie, který mu 15. srpna předčasně ukončil sezonu, asi by vítězství bylo daleko víc.
Ineos objevil další hvězdu
Vítězství měli sice jen 19, ale znovu potvrdili příslušnost k absolutní špičce. Britský gigant Ineos nevyhrál Tour, ale chuť si spravil na Giru. Sice hned na začátku po pádu musel odstoupit lídr Geraint Thomas, ovšem tým našel skvělou náhradu. Brit Tao Geoghegan Hart, jehož jméno do Gira možná řada lidí ani neznala, dokázal Grand Tour pod Apeninami vyhrát! To byl pro Ineos závod roku, protože tam vyhrál ještě sedm etap! Hart dvě, Ganna ovládl všechny tři časovky a jednu klasickou etapu, jedno prvenství slavil i Ekvádorec Narváez.
Na Vueltě zase zářil Richard Carapaz, který se musel sklonit pouze před Rogličem a skončil celkově druhý. A v Ineosu mohou sezonu hodnotit kladně. A na tu další už vehementně zbrojí, když šéfové britské stáje koupili Martíneze, Porteho a A. Yatese. A přijde i supertalent britské cyklistiky Pidcock.
Největší zklamání? Movistar
Španělský gigant Movistar nebude na rok 2020 vzpomínat v nejlepším. Tým byl zvyklý sbírat vítězství jako na běžícím pásu nejen díky Valverdemu. Ale letos to byla bída. Cyklisté Movistaru získali jen dvě prvenství, z toho jediné ve World Tour, o které se postaral triumfem ve 2. etapě Vuelty Marc Soler.
Enric Mas byl sice pátý na Tour i Vueltě, ale v cyklistice se počítají hlavně vítězství a ta Movistaru chyběla.
„Samozřejmě, že sezona nebyla ideální. Rád bych měl lepší výsledky, ovšem každý rok je jiný. Letos jsme tým hodně omladili a ztratili jsme lidi jako Carapaz, Quintana nebo Landa. Vítězství bylo málo, ale v závodech jsme byli vidět. Věřím, že příští rok to bude daleko lepší,“ prohlásil generální manažer týmu Eusebio Unzué.
