Letošní cyklistická silniční sezona je kvůli koronavirovým opatřením hodně atypická, přesto jasně ukazuje na jednu věc. V nejvyšší divizi se ve všech závodech včetně Grand Tour začínají prosazovat mladí závodníci. Vypadá to, že nastává čas výměny generací a jména jako Vincenzo Nibali nebo Chris Froome už budou dost možná hrát spíš jen druhé housle.
„Já jsem z generační výměny docela nadšený, ale maličko to popírá věci, které jsem v kariéře zažíval já. Když člověk přišel do týmu nejvyšší divize jako mladý závodník, bylo mu většinou řečeno, že první Grand Tour pojede až druhým rokem a často to byla Vuelta, kde není takový stres. Musíš se rozkoukat a až ti bude sedmadvacet, čekáme od tebe výsledky. Tohle slýchala řada lidí,“ vzpomíná bývalý profesionál František Raboň, který oblékal dresy týmů T-Mobile, Columbia, HTC-High Road a Omega Pharma Quick Step.
„Doba se dnes změnila. Dřív byla v balíku trochu vojna, na povel to tam měli mazáci kalibru Cipolliniho nebo Bettiniho. Dneska jsou někteří ti mladí kluci divočáci v dobrém slova smyslu. Útočí, bojují o vítězství a překvapuje mě, jak jsou na svůj věk vyzrálí. Ta generační obměna opravdu nastává,“ myslí si Raboň.
Jen čtyři šampioni přes třicet
Když se podíváme na vítěze odjetých letošních World Tour závodů (bez probíhající Vuelty) a spočítáme jejich průměrný věk, dostaneme se na číslo 27,2 roku. Vlastně jen čtyři závodníci byli starší třiceti let, a to dva z nich, veteráni, se z vítězství radovali ještě před koronavirovou pauzou. Lednovou Tour Down Under v Austrálii vyhrál pětatřicetiletý Richie Porte a následnou jednorázovku Cadel Evans Great Ocean Road Race 37letý belgický matador Dries Devenyns.
Co bylo po pauze v obnovené sezóně od začátku srpna? Řádili mladí. Jen Primož Roglič slavil na Lutychu vítězství jako třicátník a Lombardii ovládl 35letý Jakob Fuglsang.
Věk vítězů stále klesá
Když vyhrál Tadej Pogačar Tour de France, bylo mu ještě 21. Další objev sezony? Švýcar Marc Hirschi ze Sunwebu. Ve 22 letech vyhrál Valonský šíp, byl druhý na Lutychu, třetí v silničním závodě na mistrovství světa a k tomu vyhrál etapu na Tour de France.
Jeden z největších talentů světové cyklistiky, Belgičan Remco Evenepoel (Deceuninck-Quick Step), vyhrál závod Kolem Polska ve dvaceti letech. A nebýt jeho těžkého pádu na Lombardii, po němž musel předčasně ukončit sezonu, dost možná by ukázal ještě daleko víc.
A jsou tu další: Kolumbijec Daniel Felipe Martínez (EF Pro Cycling) ovládl Dauphiné ve 24 letech, k tomu přidal vyhranou etapu na Tour. Klasikářským esům Woutovi van Aertovi (Jumbo-Visma) a Mathieu van der Poelovi (Alpecin-Fenix) je 26 resp. 25. Van Aert letos vyhrál Strade Bianche a Milán San-Remo, ovládl dvě etapy na Tour, na MS byl druhý v silničním závodě i časovce, na Flandrech ho až ve spurtu těsně porazil van der Poel. Ten ještě přidal prvenství na etapovém závodě BinckBank Tour.
No a nečekaný vítěz Gira Tao Geoghegan Hart oslavil v březnu 25. narozeniny. Celkově druhý Australan Jai Hindley ze Sunwebu – ruku na srdce, kdo z vás ho před Girem znal – se narodil 5. května 1996, takže mu je 24. Když k nim připočteme například mistra světa Juliana Alaphilippa (28), jen to vypovídá o tom, jak se mladí závodníci derou na výsluní.
„Až si člověk říká, že se při etapových závodech musí změnit věkový limit soutěže o bílý dres pro kluky do pětadvaceti let, jinak v podstatě pozbývá smysl, protože ti mladíci bojují o vítězství v celkovém pořadí,“ přemítá František Raboň.
Nibali: Nedá se to zastavit
S výměnou generací je smířen i Ital Vincenzo Nibali (Trek-Segafredo). Letos zbrojil hlavně na Giro, kde chtěl bojovat o nejvyšší příčky, ale musel se spokojit se sedmým místem. V sezoně poznamenané koronavirem si na konto nepřipsal jediné vítězství.
„Není jiné vysvětlení, než že ti mladší kluci jsou prostě rychlejší. Prosazují se stále víc a nedá se to zastavit. Generační výměna nastává. Závodím proti klukům, kteří jsou o dvanáct nebo čtrnáct let mladší. Jsou prostě ostřejší, nedělají si hlavu z věku a je to vidět na výsledcích,“ říká 35letá ikona světové cyklistiky. „Z lidí, kteří při Giru skončili v top deset, jsem byl nejstarší. Jako jediný ročník 1984,“ poukazuje na realitu Nibali.
„Musel jsem bojovat se skupinou mladých vrchařů, z nichž některé možná někdo před startem Gira ani pořádně neznal. Ale smekám před nimi a tleskám jim za skvělé výkony. A největší aplaus zaslouží Tao Geoghegan Hart,“ dodává velezkušený borec.
Je možné, že se starší závodníci jeho kalibru prosazovali hůře i kvůli nahuštěnému programu, kdy se musela sezona odjet během tří měsíců. Ale nástup mladých vlčáků na World Tour scénu musí každý brát na vědomí. A je velmi pravděpodobné, že to příští rok nebude jiné.