Je možná kontroverzní osobou, co polarizuje společnost. Ale minimálně pro jednu epizodu jeho života by od nás cyklistů měl slyšet uznání. Donald J. Trump, 45. prezident Spojených států amerických, před několika dekádami obrátil svou pozornost k profesionální cyklistice. A odstartoval v Albany ve státě New York etapový závod, který zaplatil.
Transparenty s nelichotivými nápisy vlály nad hlavami protestujících v New Paltz, když závod do města přijel. Nebylo na tom nic překvapivého, protože sponzorem, který do Ameriky přivedl smetánku evropských profesionálů, byl miliardář, ze kterého se za pár let stal politik a nejmocnější muž světa.
Možná ani on sám tehdy nevěděl, proč se do sponzorování cyklistického závodu vrhl. Na začátku tohoto na první pohled nepravděpodobného příběhu stál John Tesh, mladý sportovní reportér stanice CBS, který se z Tour de France 1987 vrátil s nápadem vytvořit v Americe vlastní etapový závod vrcholné úrovně.
Tour de Trump
Se svou vizí spěchal za basketbalovým komentátorem CBS a podnikatelem v jedné osobě Billym Packerem a tomu, přestože o cyklistice nevěděl zhola nic, se rozjela představivost. Uvažoval, že by se spojilo New Jersey s bohatými kasiny v Atlantic City, a začal svůj plán podsouvat potenciálním mecenášům.
Mezi jinými aktivitami Donalda Trumpa byla v té době i tři kasina ve městě, které se snažilo svým hráčským leskem zastínit Las Vegas coby top gamblerskou destinaci. Když Trumpovi nápad prezentovali, trvalo jen chvíli, než řekl: „Fantastické!“ Ve svém osobitě „skromném“ stylu novinářům oznámil, že jeho závod brzy bude rivalem Tour de France, čehož se Packer hned chytil a navrhl akci pojmenovat Tour de Trump.
Na startu LeMond či Hampsten
Už tehdy vachrlatá pověst sponzora neodradila ty nejlepší jezdce světa. Závod se totiž Evropanům jevil atraktivní: prémie lákavé, let na východní pobřeží USA relativně snesitelný a kopcovitý desetidenní závod mezi Girem a Tour mnohým zapadal do programu.
Proto na start dorazil Greg LeMond, který o dva měsíce později vyhrál svou druhou Tour, s ním vítěz Gira Andy Hampsten, belgický klasikář Eric Vanderaerden nebo Dag Otto Lauritzen, bronzový z olympiády v Los Angeles a taky první norský vítěz etapy na Tour de France, kterou jel osmkrát. Nor nakonec premiérový ročník vyhrál.
Pokud odhlédneme od Trumpovy narcistní povahy, závod měl potenciál stát se pravidelným členem cyklistického kalendáře. Coors Classic, další etapový závod v Americe, se těšil u evropských celků oblibě. A Trumpovo jméno chtě nechtě otevíralo dveře k tomu, aby se závod stal silnou entitou, protože do sponzorského portfolia získal BMW, Hewlett-Packard nebo Nike.
Základy pro MS v Richmondu
Zprvu byl cyklistický svět okouzlen, závod byl dobře organizován a přitahoval davy. Jenomže Trumpovo byznysové impérium začínalo kulhat. Měl obří dluhy třeba z toho, že zřídil leteckou společnost Trump Airlines nebo investoval právě do kasin v Atlantic City. A když ekonomika v 90. letech ochladla, jeho impérium skomíralo, až padlo úplně. Po druhém ročníku závodu v roce 1990 ho Trump přestal sponzorovat.
Organizátoři naštěstí měli silné vztahy s rodinou DuPontů, podnikatelů v chemickém průmyslu, a rok 1991 tak přinesl Tour Dupont. Ta přetrvala do roku 1996 a vyrostla ve dvanáctidenní podnik úrovně 2.1 podle měřítek cyklistické federace UCI. Konstantně kvalitní závodní peloton i pořadatelská úroveň pak byly základem pro to, aby se americký Richmond úspěšně ucházel o pořadatelství mistrovství světa v roce 2015.
Ať jsou Trumpovo showmanství a sebestřednost mnohým odporné, energie a sebedůvěra pomohly stvořit z ničeho špičkovou cyklistickou akci. A že se to podařilo v USA, v zemi s jen malou cyklistickou tradicí, je o to úctyhodnější. Trump byl vlastně předchůdcem Lanceho Armstronga, muže s drivem, který svému národu představil cyklistiku v celé kráse. Ale za jakou morální cenu?
