Jsou podniky, nad nimiž zůstává rozum stát. A pak jsou akce, do kterých se pouští Patrick Seabase. Nekorunovaný švýcarský král furtošlapu už v minulosti ohromil realizací pro běžného smrtelníka nepochopitelných projektů, a letos si na sklonku léta vytyčil další smělý plán. A posléze jej v sedle své dráhovky uskutečnil.
Seabase svými kousky na kole s jedním převodem vyjadřuje respekt pionýrům cyklistiky a snaží se vzdát hold mnohdy nadlidským výkonům našich předchůdců. V roce 2015 ohromil zopakováním pyrenejské etapy Tour de France z roku 1910, kde na třech stovkách kilometrů leželo pět horských prémií včetně ikonického Tourmaletu.
Seabase unBREAKable
Letošní projekt nazval Seabase unBREAKable s odkazem na absenci brzd na fixie a současně na nutnou nezlomnost jedince, který se s jediným převodem vydá do hor. Zkuste představit absolvovat za jeden den štreku 330 kilometrů a nastoupaných 8500 metrů. A klidně si při té představě pohrávejte i s převodníkem a přehazovačkou, přestože rodák z Bernu nic takového na svém kole nemá…
Pro smělý projekt si tentokrát vybral místa, k nimž jej váže osobní pouto. „Trasa vznikla stoprocentně na základě mých vzpomínek na krásy přírody i architektury. Být v blízkosti kulturních milníků naší země mě nabíjí energií. Jako třeba proslulý most nad údolím řeky Ganter,“ připomněl dechberoucí stavbu v kantonu Valais.
Svou pouť Seabase odstartoval jednoho zářijového dne ve tři ráno v Innertkirchenu. Zdolal sedla Grimsel (2164 m) a Simplon (2005 m) a přes Locarno (200 m) se vydal vstříc legendárnímu Gottharskému průsmyku (2106 m), odkud zamířil do sedla Furka (2429 m).
Na závěr projel opět průsmyk Grimsel a brutální švih plný pálících svalů a brutálního skidování zakončil u přehrady Oberaarsee (2303 m).
„Kombinace průsmyků není náhodná. Grimsel není daleko od mého rodného Bernu a vyjížděl jsem na něj mockrát. Nabízí jedinečný pohled pro oko, ta cesta je svým způsobem apokalyptická,“ komentuje Seabase stoupání dlouhé šestadvacet kilometrů, které už v minulosti přivedlo nejednoho cyklistu k zoufalství. Ale pro vyznavače jízdy na fixie jde o rutinní záležitost…
Ganterův most, jeho zdolání je událost
Největší překážkou je teplota, která se pohybuje jen lehce nad nulou. Při sjezdu v tak vysoké nadmořské výšce nic moc… Ale už je tu další stoupání. Neméně náročné. „Simplon mám rád z mnoha důvodů. Jako dítě jsem často jezdil s rodiči přes Simplon a do italského Ticina. Miloval jsem tuto jízdu jako dítě a teď ji miluji na kole. Jedním z důvodů je Ganterův most, pomník stavbě alpských silnic. Každé jeho zdolání na kole je pro mě událost.“
Stabilní a mírný sklon vozovky je ideální pro tvrdé převody, které má Seabase na kole, i když při sjíždění na druhé straně průsmyku se věci stávají nepříjemnějšími. Vždyť se cyklista spouští z 2005 metrů nad mořem do výšky 270 metrů nad mořem. Děsivé klesání na běžném kole. Ale na fixie, kde pořád točíte nohama a nemáte brzdy? Nic pro lidi se slabým srdcem…
Seabase se pro změnu musí vypořádat s obrovským vedrem. Při stoupání z Locarna není kousek stínu a teploty šplhají hodně ke čtyřicítce. Nejtěžší kilometry má přitom cyklista teprve před sebou. Mýtický Gotthard. Historická silnice z dlažebních kostek je sama o sobě peklem pro cyklisty. A k tomu řádění přírodních živlů. Odvážnému muži v sedle se do obličeje opírá vítr o síle šedesát kilometrů v hodině. „Jakoby mi vyšší síla chtěla zabránit v dosažení vrcholu,“ mávne Seabase otráveně rukou.
Důležitou roli hraje psychologie. Nemyslí na kilometry dělící jej od vrcholu. Upíná se k další vlásence, další občerstvovací stanici, další stovce metrů. „Vyjet na tuto horu je jako dát si hodinu leg press v posilovně. Když jsem dosáhl vrcholu, moje nohy byl prázdné,“ přizná.
Ocelové komponenty? Hlavní je bezpečnost
Přitom jej ještě čeká výstup na Furka pass. Než výstup zahájí, při sestupu jeho kadence dosáhne až sto padesát otáček za minutu. „Furka pass nesnáším. Když mohu, vyhnu se mu,“ přiznává Seabase. Ovšem tentokrát nemůže. Chce naplnit plán, který si vytyčil. V husté mlze se dere k vrcholu. Snad že nevidí konec výstupu, psychicky se nezlomí. Při následném klesání se však doslova pere s pedály. Strmý sjezd vyžaduje mimořádné úsilí vyšťavených nohou, které už dvanáct hodin drtí pedály.
Ale ještě není konec. Ještě musí vystoupat na Grimsel od jihu. „Je to hora, která ze mě učinila cyklistu. Znám dokonale procentuální sklon, každou zatáčku,“ popisuje. Nekončí však po dokončení vrcholu. Ještě si střihne pár metrů navíc k jezeru Oberaarsee ve výšce 2302 metrů. Třpytivá hladina odráží temnou oblohu. Neuvěřitelně krásné místo, ideální na zakončení mé jízdy,“ vysvětluje Seabase po úspěšné absolvování trasy, na níž strávil bezmála patnáct hodin.
V sedle kola, na němž použil ocelové komponenty. Nehleděl na váhu. Řešil hlavně pevnost a odolnost. Případné poškození některého z komponentů totiž znamená, zejména při sjezdu, ohrožení života. A tahle jízda byla jeho oslavou…
