Růžová vystřídala černou! Radost, úsměvy a naděje nahradily smutek a zmar. Země pod Apeninami si užívá svoji cyklistickou „lásku“ a pozornost k ní už neodmyslitelně více než sto let náležící.
V jarních měsících byla Itálie středobodem zájmu velké části planety kvůli pandemii koronaviru, který si vybíral nemilosrdnou daň. Vždyť denně na jihu Evropy umíralo přes devět set lidí! Kdo by tehdy myslel na cyklistku. A tak Giro, tradiční květnová show nejlepších závodníků zeměkoule, muselo řádění nemoci ustoupit. Až nyní, v netradičním náhradním podzimním termínu, dostalo svůj prostor.
„Bravo! Forza! Dai dai dai! Spingi!“
Povzbuzování italských fanoušků během Gira se už roky nemění, byť letos jich výrazně ubylo. Nedorazili příznivci ze zahraničí. Cestovat napříč Itálii se letos nechtělo ani spoustě místních a raději zůstali doma u televizních obrazovek.
Jednadvacet dnů trvající show
Giro je tradičně jednadvacet dnů trvající show. Show v růžovém, která symbolizuje lídra závodu. Na znamení novin Gazzeta dello Sport, zakladatele závodu, vycházejících na růžovém papíře. A také proto, že růžová je označována jako barva srdce. A srdečnost je Italům vlastní. I v dobách pandemie…
V rozkvetlé zemi během jarních měsíců bývá trasa obsypána tisícovkami lidí. Jedni kočují s karavanou italského Gira od města k městu, jiní přijdou vyjádřit hold italskému „národnímu“ pokladu jen coby lokální patrioti.
Letos mnohá prostranství, jindy obsypaná fanoušky, zejí prázdnotou. Jen občas obsadili příznivci větší parkoviště či odpočívalo, jako když při výjezdu na Roccaraso v Apeninách čekali slovenští fanoušci na svého miláčka Petera Sagana.
Pro města, která Giro protíná, ovšem závod zůstává velkou slavností. Denně se halí do růžového hávu. Ulice jsou vyzdobené růžovými balonky, růžovou nabídkou se pyšní výlohy všech obchodů dětským oblečením počínaje a dámským spodním prádlem konče.
Přejete si bryndák v růžové? Není problém. Nakoupit do vinotéky růžové víno? Si, máme. Ponožky v barvě maglia rosa? Pochopitelně. Chcete partnerce dopřát růžovou podprsenku, podvazky i krajkové kalhotky? Jen račte, prosím… Přestože fanoušků zdaleka není jako v minulosti, obchodníci se snaží Giro využít ze všech sil.
Giro je Itálie v kostce
Silnice kromě jmen cyklistických hrdinů pelotonu doby současné i minulé zdobí nápisy We Love Giro. Pochopitelně i restaurace nabízí speciální „růžové“ menu. A obdivné výkřiky při průjezdu pelotonu se ozývají z balkonů nad náměstími i z osamělých domů stojících u silnic, kudy se peloton také prořítil. A naplno se fandí nejen profesionálům, ale i amatérům závodu Giro´E, kteří jeli část etap jako předjezdci hlavního závodu.
„Giro je Itálie v kostce. Během závodu můžete obdivovat krásná města, moře, historii, kulturu. A možná i proto přijíždí každý rok do Itálie až šedesát procent turistů cyklistů,“ vypravuje Giovanni Bastianelli, šéf italské turistické centrály ENIT.
Nejvíce fanoušků i v době pandemie bývá v cíli etapy. Hudba burácí, lidé si mohou utrhnout hlasivky, když se lídři pelotonu objeví v poslední zatáčce a sprintují do cíle. Ač místo davu čítajícího tisíce fandů jsou jich nyní jen stovky, na adrenalinovém zážitku, kdy diváci ze vzdálenosti pár desítek centimetrů doslova cítí napětí mezi finišujícími, to pranic neubralo.
Cyklisté, největšími hvězdami počínaje a posledními domestiky konče, se shodují, že v normálních dobách je Giro d´Italia přívětivější než třeba Tour de France. Srdečnější. Benevolentnější. Prostě italské…
Přívětivější, benevolentnější, srdečnější
Příznačné je potulování psa mezi bariérami v cílové rovince při dojezdu ve Vieste. A majitel čtyřnohého mazlíčka zmateně pobíhající prostorem, kudy se za pár vteřin prořítí cyklisté v honbě za slávou z italské Grand Tour.
Ještě, než si vítěz etapy vychutná dosyta triumf, který dost možná změní jeho kariéru, a ještě před příjezdem posledních cyklistů dne už pořadatelé sundávají reklamní bannery z cílového prostoru a vyfukují gigantické plastové bidony hlavního partnera závodu v cílovém prostoru. Giro se nezadržitelně valí dál.
Kolos se dává do pohybu. Suneme se v koloně týmových vozidel, která vezou na střeše nejdražší kola na světě. Specialized, Cannondale, Colnago, Pinarello, De Rosa, Trek – milovníkovi cyklistiky jde z těch značek a prémiových modelů hlava kolem.
Když o chvíli později zastavíme v motorestu, prosviští kolem týmové autobusy – Astana, Movistar, Trek, CCC, Ineos Grenadiers, Bora Hansgrohe… V luxusu podobném první třídě zaoceánských letadel se za další porcí kilometrů přesouvají i český závodník Josef Černý či trojnásobný mistr světa Slovák Peter Sagan.
Pryč jsou doby, kdy závody jezdili „isolati“, zoufalci bez peněz, podpory týmů, spící na slámě v senících, vozících si brašnu s nářadím i proviantem, kteří si energii dodávali syrovými vajíčky nebo obírali za jízdy pečené kuře…
Giro je show za běžných okolností s desítkami tisíc diváků u trasy denně. Protože Itálie je srdečná. Protože Itálie je růžová… I v době pandemie.
