Ve vodním slalomu bude Česko příští rok na olympijských hrách v Tokiu zastupovat Jiří Prskavec, ostřílený vodní slalomář s řadou medailí, mezi nimiž nechybí ani olympijský bronz z Ria 2016 či tituly mistra světa a Evropy. O sedmadvacetiletém reprezentantovi se však velice málo ví, že k medailím mu v posledních letech pomáhá i cyklistika, kterou si oblíbil. „Nebude chybět ani v přípravě na Tokio,“ řekl v rozhovoru pro We Love Cycling.
Jak často zařazujete kolo do svého tréninku?
Na kole jsem začal více jezdit přibližně před dvěma lety. Do té doby mě příliš neoslovovalo, ale v poslední době jsem si ho oblíbil. Jezdím na něm převážně v objemové fázi přípravy, společně s běžeckým lyžováním je to jediná déle trvající vytrvalostní aktivita. Zapadá mi to do celkové kondiční přípravy. Záleží na počasí, ale v objemovém období jezdím i dvakrát týdně. Když prší, na kolo se mi nechce a nahradím ho jinou aktivitou.
Vodní slalom a kolo – jak to jde dohromady? Je cyklistika pro váš sport prospěšná?
Já myslím, že to jde dohromady velice dobře. Je skvělé pro kondiční trénink, zabírá převážně spodní část těla a ruce se neunaví pro trénink na vodě. Samozřejmě musím dávat pozor na pády a jezdit opatrně, protože stačí jeden karambol a ruka je zlomená.
Preferujete horské či silniční kolo? Jaké cesty a terény volíte nejčastěji?
Mám horské kolo a snažím se vybírat spíše lehčí terény. Mám rád kopce, v nich nemusím být žádný technik a navíc s mojí nižší váhou mi připadá, že mi to docela jede. Loni jsem si přesně takové kopce užil v Beskydech, kde jsme byli na dovolené. Nemám moc rád sjezdy, protože se bojím zranění. Bydlím ale ve Staré Boleslavi a tady je to jedna placka, takže jezdím hlavně po rovině. Miluji lesní cesty, které začínají hned u našeho domečku.
Tušíte, kolik kilometrů jste letos najezdil?
Netuším, ale nebude to více než 1000 kilometrů. Po návratu z Austrálie jsme totiž netrénovali objemy. Připravovali jsme se na nominace, které nám následně přesunuli z důvodu koronaviru. Můj čas ale přišel po sezoně, která mi končila mistrovstvím Evropy v pražské Troji v půlce září.
Jste čerstvým tatínkem – jak se vám daří kombinovat všechny tréninky s rodinou?
Daří, rodina mě maximálně podporuje a určitě jsem doma více, než kdybych chodil na celý den do normálního zaměstnání. Složitější jsou normální roky, kdy poměrně dost cestuji. Loni jsem například byl na cestách více než půl roku, nicméně i tohle jsme s manželkou vyřešili, když přijala práci jako PR Českého svazu kanoistů a tím pádem se mnou na většinu závodů jezdí i s malým Jiříčkem.
Začátkem srpna jste si vybojoval nominaci na olympiádu. Jaký je to pocit? Co to pro vás jistota účasti v Tokiu 2021 znamená?
Je to první krok. Účast na olympijských hrách byl můj sen, který jsem si splnil před čtyřmi lety. Letos to beru trochu jinak. Nominací jsem si zajistil důvěru všech kajakářů v Česku, že jsem ten pravý, abych nás tam reprezentoval. Z toho pramení velká odpovědnost a mě teď čeká rok dřiny, mimo jiné i na kole, abych v Japonsku na olympiádě ukázal, že v Česku na kajaku umíme jezdit.
Určitě tomu přizpůsobíte i tréninky.
Kolo nebude chybět. Bude to zejména v říjnu a listopadu, kdy bych chtěl jezdit minimálně dvakrát týdně. Uvidíme, jak mi to ostatní tréninky dovolí, ale pokud někdo jezdí v okolí Staré Boleslavi, tak nevylučuji, že se tam potkáme.
