Některá místa jsou tak krásná, že do vás zatnou drápek a už vás nikdy nepustí. Takový byl přesně výjezd na Punta Larici. Jedná se o magický vrchol v nadmořské výšce 908 metrů nad městečkem Riva del Garda. Jako na dlani odtud máte celé jezero Garda.
Máte chuť prodloužit si léto? A poznat i v současné pandemické situaci nové místo? Redakce We Love Cycling přináší reportáž z místa, které ohromí každého cyklistu.
Trentinská část Gardy: hory jsou vyšší, skály příkřejší
Kocháme se výhledem na severní – trentinskou – část Gardy, jejímž centrem je historické městečko Riva. Tento kus jezera je dramatičtější, hory jsou tu vyšší, skály příkřejší….
Když popojedeme o kousek dál, vidíme zbylý díl Gardy, který se půlí mezi dvě provincie. Lombardii a Benátsko. Dohlédnout na konec jezera? Nemožné. Vodní plocha mizí v dáli bez jasného konce.
Je poledne, slunce se odráží od vodní hladiny. Uvelebila jsem se na jednom z kamenů a nechce se mi dolů. Ani za nic.
Ale pojedu, protože v tomhle případě byla cesta velkým zážitkem.
Via Ponale
Ráno jsme startovali ze středověkého městečka Riva del Garda, která vám s úzkými uličkami, náměstíčky s arkádami, kostely a věžemi, hned přiroste k srdci.
Dotaz, zda je možné na desetikilometrové stoupání s převýšením 700 metrů použít silniční kolo, vyloudí na tvářích místních pobavený úsměv. „Jen pokud si chceš koupit nové,” odpovídají.
Brzy pochopím proč – nejméně polovinu cesty tvoří šotolina, kameny… Nakonec jsme si půjčili celoodpružená elektrokola. A šlo o skvělou volbu. Energii, kterou bych investovala do šlapání, jsem mohla věnovat kráse kolem.
Z Rivy začínáme stoupat po slavné cestě Via Ponale (Ponalská cesta) spojující jezera Ledro a Garda. Proč o nějaké cestě píšu, že je slavná? Protože její příběh je strhující a v krásných letních dnech na ni vyrazí i 5000 cyklistů či turistů denně.
Jezero Ledro zasazené mezi horami bylo vždy odříznuté od světa a místní museli složitě překonávat hory, aby se spojili se světem. To se rozhodl změnit zámožný obchodník Giacomo Cis z obce Tiarno di Sotto a nechal mezi Ledrem a Rivou postavit (nebo spíše vyrazit do skal) cestu.
Via Ponale bere dech
Silnice je dlouhá 33 kilometrů, tvoří ji několik tunelů vydlabaných ve skalních stěnách hory Monte Oro. Výstavba začala 1. února 1848 a skončila 3. ledna 1851. Cis se toho bohužel nedožil, zemřel o šest měsíců dříve. Pro místní cesta vybudovaná v 19. století fungovala až do roku 1992.
„Dojet do Rivy bylo umění,” vzpomíná Stefania Oradini z turistické centrály Garda Trentino, která vyrůstala u jezera Ledro. „Pamatuji, jak jsme jako děti jeli autobusem na plavání do Rivy a v jedné ze zatáček autobus potkal náklaďák. Místo plavání jsme šlapali zpět do školy a autobus vyprošťovali celé odpoledne.” Dnes už k Ledru vede komfortně průjezdný tunel.
Via Ponale bere dech. Každou chvíli zastavuji, fotím, kochám se. Obdivuji, jak se cesta pode mnou zařezává do skály, kroutí v nepravidelných zatáčkách nahoru. A do toho se ozývá a nese nad vodní hladinou zvon z Rivy…
Magické, nepřekonatelné….
My ale po via Ponale nepojedeme celou cestu. Odpojíme se v místě zvaném Belveder. Cesta na Via Ponale se noří vpravo do tunelu, tentokrát pokračujeme vlevo – do vesničky Pregasina. Netrvá dlouho a napojíme se na asfaltovou silnici, kde už se nám šlape jako po másle.
V Pregasině projedeme náměstí, za nímž se dáme doprava. „Už máme dvě třetiny za sebou, ale tohle je asi nejtěžší část,” říká náš průvodce Marco Giacomello.
Asfalt zmizí a opět šlapeme po hodně kamenité cestě. Výhledů ubylo, cesta vede převážně lesem. Po chvíli se vyloupneme na louce. V dálce vidíme kousek Gardy a z druhé stany štíty hor nad Gardou.
Tam necháváme kola a posledních deset minut stoupáme po svých. Jak to bylo dál – už víte. Dorazili jsme na vrchol Punta Larici. A já se zamilovala do jezera Lago di Garda…
