U silničních kol jsme si zvykli používat pláště bez vzorku a spolehnout se zcela na kvalitu směsi. Na hladkém asfaltu jsou totiž jakékoli výstupky kontraproduktivní – místo zlepšení přilnavosti mohou mít i opačný efekt. V terénu ale tvoří dezén důležitou oporu. Co nám výrobci v současnosti nabízí?
Výstupky na plášti se liší svým průřezem, výškou, tvarem, pozicí i hustotou rozmístění. Jejich úkolem je obstarávat záběr při akceleraci a při brzdění, ale také poskytnout jezdci oporu v zatáčkách. Z tohoto důvodu bývají ještě „zvrásněny“ různými drážkami nebo zářezy, které zlepšují schopnosti samotných bloků při deformaci zátěží.
Pokud vezmeme v úvahu směr rotace kola, lze v každém vzorku číst jako v knize – můžeme pozorovat hrany určené pro záběr, pro brzdění i pro vedení směru. Podle vzhledu dezénu si tedy lze udělat přibližnou představu o vlastnostech pláště, ale funkci poznáme vždy až při jízdě. Proměnných je totiž příliš mnoho.
Grip anebo rychlost?
Obecně platí, že plášť s řídkým vysokým vzorkem představuje ideál do měkkého nebo dokonce podmáčeného terénu. Mohutné bloky se snadno zakusují do podkladu a otevřenost vzorku podporuje samočištění, plášť se tedy blátem nezanese.
Nevýhodou těchto vzorků je jejich značná deformace při jízdě mimo tyto ideální podmínky. A deformace znamená nárůst valivého odporu (plášť se „lepí“ k podkladu), obvykle i snížení životnosti, ale také zhoršenou ovladatelnost na pevném podkladu. Při zatáčení na asfaltu u mnohých plášťů cítíte výraznou poddajnost bočních výstupků.
Naopak pláště s hustým nízkým vzorkem excelují na pevných površích, bývají rychlé, předvídatelné a většinou zajistí kolu lepší kontakt, než by tomu bylo u výrazného vzorku, jehož bloky by do tvrdého podkladu neměly šanci proniknout. Kdo jezdí jen za hezkého počasí a v nenáročných terénech, měl by se poohlédnout v této kategorii.
Kompromisní přístup
Jenže jaký plášť vybrat, když jezdíme na kole celoročně, tedy v proměnlivých podmínkách, a nechceme neustále přezouvat? Výrobci naštěstí s takovou možností počítají, a proto je mnoho plášťů konstruováno s vidinou univerzality. Jsou modely, jimž více svědčí bláto, a potom ty určené spíše na sucho, ale většina dobře obstojí bez ohledu na podmínky. Výjimku představují jen viditelně extrémní vzorky – na jedné straně pláště téměř hladké, na druhé řídké mohutné špunty.
Ke kompromisu vede několik cest – osvědčeným řešením je použití nižších bloků ve středu běhounu a vyšších mohutnějších výstupků po jeho stranách. Takto vznikne rychlý plášť do suchých podmínek, který však dokáže v nouzi podržet i při agresívním zatáčení na blátě. Tento postup výrobci často kombinují s proměnnou hustotou bloků – na středu běhounu je vzorek hustší, aby vytvořil souvislý pás a snadno odvaloval, směrem k bokům se otevírá pro snazší samočištění a lepší záběr.
Hotovou alchymií je potom tvar výstupků – hranaté vytvářejí efektivnější záběrové hrany než kulaté, avšak mají údajně vyšší valivý odpor. Ten lze podle některých výrobců snížit zkosením hran. Výrobci plášťů také často zmiňují potřebu najít ideální poměr mezi výškou a šířkou výstupků – aby agresivně pronikaly do terénu, ale vzorek si zachoval potřebnou stabilitu a schopnost samočištění. Častým jevem jsou tedy bloky kónického tvaru, u základny širší než při vrcholu.
Je to právě množství triků používaných při návrhu vzorku v kombinaci s růzností konstrukce kordu a výraznými rozdíly ve vlastnostech použitých směsí, co vysvětluje tvrzení z úvodu – chování pláště lze ze vzhledu vzorku pouze odhadovat, přesný charakter se odhalí až při jízdě.
Můžete kombinovat: hrubší vpředu, jemný vzadu
Abychom mohli těžit z propracovanosti současného obutí, je nutné dodržet předepsaný směr otáčení, který bývá vyznačen šipkou na boku. Prakticky všechny MTB pláště jsou dnes navrženy jako směrové. Občas ale na boku najdeme šipky dvě – jedna ukazuje směr otáčení pro montáž na přední kolo, druhá platí pro zadní. Vzorek těchto plášťů totiž dokáže podle směru otáčení akcentovat záběr nebo vedení směru.
Někteří výrobci dokonce nabízí specifický vzorek pro přední a zadní kolo. Vzorek předního pláště je otevřenější s většinou bloků orientovaných podélně pro jisté vedení směru.
U zadního pláště jsou bloky umístěny napříč, aby byl maximalizován záběr. Řada jezdců kombinaci hrubšího předního a jemnějšího zadního vzorku preferuje – zatímco podklouznutí zadního kola lze snadno ustát, smyk předního pláště vždy znamená horkou chvilku.
