Crnk, crnk, já chci jezdit na kole. Tímto způsobem zapsaná vám tato věta nejspíš nic neřekne, ale kdybyste si ji přeložili do angličtiny a připojili k ní pár jednoduchých akordů, budete určitě doma. I want to ride my bicycle! Už? Jde přece o ústřední motiv cyklistického songu Bicycle Race britské rockové legendy Queen, který přitom není o cyklistice, přestože slovo kolo nebo bicykl během těch tří divokých minut zazní z úst frontmana Freddieho Mercuryho dohromady devětatřicetkrát.
Singl vyšel na albu Jazz z roku 1978 spolu se songem „Fat Bottomed Girls“ (Prdelaté holky). K sepsání tohoto hitu Mercuryho inspirovala 18. etapa Tour de France 1978, která při svém kratičkém výletu do Švýcarska projížděla městem Montreux, kde skupina v ateliérech Mountaion Studios právě nahrávala album Jazz.
Zvonky drnčely při Bicycle Race
Slova odrážejí aktuální témata doby a obsahují sociální i politické odkazy; třeba na válku ve Vietnamu, kauzu Watergate, kokain nebo smyšlené postavy: „Nevěřím v Petra Pana, Frankesteina ani Supermana. Jediné, co chci, je jezdit na kole,“ rázuje Mercury a do jeho zpěvu se rozdrnčí cyklistické zvonky na řídítkách.
Mimochodem – kdykoliv skupina Queen někde koncertovala, místní cykloobchody vyprodaly celou zásobu zvonků, se kterými pak fanoušci rachotili, když na song Bicycle Race došlo.
Vůbec největší rozruch způsobil kontroverzní klip k písni, který svého času nadzdvihl puritánskou Anglii. Natočil ho režisér Denis de Vallance, jenž si na den pronajal stadion Wimbledon Greyhound Stadium, s ním 65 bicyklů a na ně posadil profesionální modelky, které však protentokrát místo šatů předváděly svá krásná a nahá těla.
Všem to připadalo jako skvělý vtip, až na firmu Halfords, která kola pro natáčení zapůjčila. Když půjčovna zjistila, k jakému účelu a jakým způsobem budou kola použita, trvala na tom, aby skupina následně zaplatila 65 nových kožených sedel.
Nahotiny kroužily po Madison Square Garden
Zfilmovaný závod nahých cyklistek se v několika zemích dočkal když ne úplného zákazu, tak minimálně sestříhání o ty nejlechtivější záběry. Nicméně skupina se odradit nenechala a při koncertě v roce 1978 v newyorské Madison Square Garden scénu z klipu zopakovala – dámy s velmi sporým oděvem tam na kolech kroužily po scéně.
Na obalu desky se pak objevila jedna z modelek takzvaně „na Evu“. Výjev ale britskou veřejnost znovu pohoršil natolik, že hudební společnost EMI dívce urychleně přimalovala na původní fotografii sytě červené kalhotky. Na americkém trhu šli ještě do většího zahalování a doplnili modelce i podprsenku.
Freddie Mercury a jeho osobního vyznání?
Vzkaz songu je tak trochu tajemstvím, ale určitě nejde o Mercuryho cyklistické vyznání, protože zpěvák vlastně ke kolu ani zvláštní vztah neměl. Vykladači skrytých významů v písních jsou přesvědčeni, že Bicycle Race vůbec není o cyklistice, ale o osobním životě zpěváka.
Je prý možné, že Mercury začal song psát s úmyslem vyzpovídat se ze své sexuality, ale bylo mu pak doporučeno, aby slova pozměnil. Přesto, pokud se na text písně podíváme z této perspektivy a budeme číst i mezi řádky, je opravdu směsí protikladů a nárokováním si odlišnosti. Vždyť Mercury byl znám pro svou odlišnou sexuální orientaci.
I na tomto příkladu je proto zřejmé, že zpěvákova orientace měla obecně daleko větší vliv na jeho hudební tvorbu, než se předpokládá. A tento song, ač možná nedosahuje úrovně jiných a slavnějších hitů skupiny Queen, je zajímavým příkladem toho, jak jeho autor dokázal do slov skrýt sám sebe a přitom se skrze ně odhalit těm, kteří ho opravdu znali.
