Promiň, ale nemáme pro tebe kolo. První slova spojená s cyklistikou nebyla pro Tadeje Pogačara, nového šampiona Tour de France, vůbec přívětivá. Jenže rodák ze slovinské Komendy chtěl tak moc napodobit staršího bratra, že se nenechal odradit. A nyní se pyšní triumfem z nejslavnějšího cyklistického závodu planety. Jako první Slovinec v historii.
„Přišlo mi jako troufalost snít o žlutém dresu z Tour de France. Doufal jsem, že někdy, alespoň jednou, budu součástí Grande Boucle. Pojedu ve Francii, po boku největších hvězd až do Paříže. A teď tady stojím a mám na sobě Maillot jaune. Vážně bláznivé,“ zalyká se radostí cyklista týmu UAE Emirates po 107. ročníku slavného cyklistického závodu.
Jako dítě miloval fotbal
Paradoxně cyklistika nebyla jeho láskou. Coby klučina na základní škole miloval fotbal. A v dresu týmu z Komendy dovednosti na zeleném trávníku zdárně rozvíjel. „Myslím, že jsem byl docela talentovaný. A dosud si fotbal rád zahraju,“ říká Pogačar, který žije ve slovinské obci Klanec.
Cyklistika se do vnímání malého Tadeje dostala náhodou. Starší bratr Tilen totiž začal trénovat v cyklistickém oddíle ROG Lublaň. „Chtěl jsem ho moc napodobit. Jenže pro mě neměli tak malé kolo,“ vzpomíná s úsměvem.
Když bylo Tadejovi devět, už se vhodný bicykl podařilo najít. A tak mohl začít s přípravou. A v deseti letech absolvoval první cyklistický závod.
Obdivoval Contadora, Adama Schlecka i bratra Fränka
Tehdy také poprvé zaznamenal, že existuje závod jménem Tour de France. „Obdivoval jsem Andyho Schlecka, jeho bratra Fränka a Alberta Contadora,“ vypravuje.
Jak příznačné s ohledem na ofenzivní pojetí cyklistiky bývalých hvězd pelotonu, tolik podobné Pogačarově vnímání závodění v sedle kola. „Nesnažím se je kopírovat. Jsem sám sebou. Ale snažím se vzít od každého to nejlepší. Je to jednoduché: Kdo neútočí, nemůže vyhrát,“ odhaluje základní premisu vnímání cyklistiky Pogačar.
Už jako náctiletý oslňoval skvostnými výsledky. Mimo jiné se stal slovinským šampionem v cyklokrosu. A v roce 2018, kdy se představil i na mistrovství Evropy do třiadvaceti let v Česku, ovládl Tour de l´Avenir.
Na seznamu vítězů prestižní bitvy pro cyklisty do třiadvaceti let jsou přitom třeba Nairo Quintana, vítěz Gira, Egan Bernal, vítěz Tour, Miguel Ángel López či Warren Barguil a další hvězdy, které se později zapsaly do dějin vítězstvím na některé z Grand Tour…
Tou dobou už se o Pogačara zajímalo vedení týmu UAE Emirates, jež s mladým Slovincem v červenci 2018 podepsalo víceletý kontrakt, záhy prodloužený až do roku 2025! „Byl jsem úplně ohromený. Deset let jsem jezdil za jeden tým v rodné zemi. A najednou jsem si musel zvykat na nové parťáky. Trošku jsem se bál, bylo to děsivé. Ale dostalo se mi skvělého přijetí,“ vzpomíná.
Šéfové jeho nového týmu dobře věděli, jaký klenot angažovali. Nebylo náhodou, že o Pogačara usiloval i tehdejší tým Sky, nynější Ineos. Je rychlý, všestranný a má výjimečný instinkt. Prostě „budoucí“ šampion…
Vysokou školu přerušil kvůli cyklistice
Ještě, než se vstoupil do světa World Tour, úspěšně absolvoval střední školu strojní v Lublani. Zkoušel i studium na vysoké škole. „Zapsal jsem na se na Fakultu sportovního managementu v Kranji. Ale skloubit na sto procent vrcholovou cyklistiku a studium nebylo možné. Škola tak musí počkat,“ krčí rameny borec, jehož partnerka Urška Žigartová je rovněž profesionální cyklistkou závodící za tým Alé BTC Lublaň.
V premiérové sezoně mezi elitou oslnil triumfem v etapových bitvách Kolem Algarve a Kolem Kalifornie, na podzim pak absolvoval premiéru na Grand Tour v podobě Vuelty. A byl to působivý vstup na scénu. Ovládl soutěž jezdců do pětadvaceti let, byl třetí v absolutním pořadí, druhý v bodovací soutěži a čtvrtý ve vrchařské. Hlavně však vyhrál tři etapy, přičemž poslední dílčí triumf vybojoval příznačně ve 20. etapě!
„Velké poděkování patří rodičům. Asi mám genetické předpoklady pro rychlou regeneraci, což je při tři týdny trvajících závodech klíčové“ říká Pogačar.
Není arogantní, ale nechybí mu ani zdravé sebevědomí. „V budoucnosti očekávejte na stupních vítězů jména mých vrstevníků,“ říká, když opouští Vueltu 2019 a jmenuje Sivakova, Evenepoela, Bernala pyšnícího se už tou dobou triumfem z Tour a další borce narozené kolem roku 2000. „Nadešel čas nové generace,“ zvěstuje.
Vlk v logu symbolizuje neúprosného bojovníka
V letošní sezoně v únoru ovládl etapovou bitvu Kolem Valencie, pak byl druhý na UAE Tour, aby záhy všechny závody zrušila pandemie koronaviru. Po restartu sezony byl druhý na národním šampionátu za Rogličem, jehož však o týden později porazil v bitvě o titul slovinského mistra časovky. O devět vteřin na patnáctikilometrové trati profilem připomínající vyvrcholení Tour de France…
„Budu rád za pořadí v elitní desítce,“ říká opatrně před startem. Jenže od začátku ukazuje obrovskou sílu a vyzrálost. V horách se s nevídanou lehkostí drží nejlepších. Přepisuje historické statistiky. Vyhraje dvě etapy a má v plánu dojet do Paříže na bílém kole pro lídra soutěže do pětadvaceti let.
Jenže v časovce ohromí svět. Pro vítězství, jímž deklasuje zbytek startovního pole a potupí krajana Rogliče, letí s vyceněnými zuby. Přesně jako vlk, jehož hlavu má v osobním logu. „Symbolizuje neúprosného bojovníka, jímž jsem,“ popisuje Pogačar.
Nadpozemský výkon mu vynese i puntíkatý trikot nejlepšího vrchaře. O potvrzení bílého trikotu nemluvě. Den před dvaadvacátými narozeninami přebírá na Champs-Élysées trofej pro vítěze. Jen Henri Cornet při triumfu v roce 1904 byl mladší, bylo mu pouhých 19 let a 352 dnů
Největší den kariéry svého syna sledují i pyšní rodiče. V tričkách rudé barvy, která je Pogačarovou nejoblíbenější, se synovým osobním logem.
Silueta divokého zvířete svírá v zubech převodník, který je orámovaný iniciály Tadeje Pogačara. Výsledkem je nápis TOP symbolizující výjimečnost slovinského cyklisty. A křídla z listoví bobkového stromu? „Taková nosí šampioni od starověku,“ vysvětluje Pogačar. Od neděle jím sám je.
Šampionem Tour de France 2020.
