Oslava cyklistiky, která dostala s odstupem měsíců či spíše let drsný direkt. Start Tour de France 2000 byl přehlídkou hvězd, jež dalece přesahovaly svět kol a byly velebeny jako celebrity. Jenže to se mělo brzy změnit.
Lance Armstrong, americký dravec a vítěz Tour z roku 1999.
Jan Ullrich, německé zázračné dítě pyšnící se triumfem ze Staré dámy 1997.
Marco Pantani, italský Pirát, který v sezoně 1998 ovládl Giro i Tour.
Richard Virenque, miláček Francie stojící během kariéry celkem sedmkrát v Paříži na stupních vítězů jako král vrchařské soutěže.
Fernando Escartín, třetí muž Tour 1999.
Alexander Vinokurov, hvězda pocházející ze Sovětského svazu, která během kariéry získala stříbro a zlato na OH.
Alex Zülle, vítěz Vuelty z let 1996 a 1997, druhý na Tour 1995 a 1999, v neposlední řadě pak jedna z tváří dopingové aféry Festina v sezoně 1998.
Bobby Julich, který byl v sezoně 1999 hlavním favoritem, ale pád v časovce jej donutil odstoupit a závod později ovládl jeho týmový kolega Lance Armstrong.
Armstrong v horách hned skočil do žlutého
Úvod Tour de France 2000 byl přehlídkou dovedností sprinterů. Ovšem když Stará dáma toho roku v desáté etapě poprvé zamířila do hor, Lance Armstrong okamžitě skočil do žlutého trikotu.
Ne, etapu na Hautakam v Pyrenejích tehdy neovládl. První v cíli byl byl Javier Otxoa. Nicméně králem dne završeného sedmnáct kilometrů dlouhým stoupáním byl americký cyklista v barvách US Postal. Famózním útokem odrovnal všechny soupeře.
O dva dny později ukázal sílu Pantani. Armstrongův tým tehdy nechtěl za žádnou cenu pustit žlutý trikot. Jenže při stoupání na Mont Ventoux, proslavený provensálský obr, italský šampion předvedl výkon, jemuž konkuroval jen Armstrong.
Při dojezdu k observatoři na vrcholu si etapu uzmul Ital. Američan pak v rozhovorech pro média kontroval, že Pantanimu dílčí triumf daroval…
Cyklistického prostředí znalí komentátoři se nad výkony hlavních aktérů etapy na Mont Ventoux usmívali. Označovali předvedenou show za nepřirozenou ba přímo nadpozemskou, čímž jasně dávali najevo, že hvězdy startovního pole nejsou „čisté“.
Testy na EPO teprve začínaly
Tehdy sice v pelotonu probíhaly dopingové kontroly, ovšem s krevními testy na zakázanou látku EPO se teprve začínalo. Ital Rossano Brasi, Rus Sergej Ivanov a Slovinec Andrej Hauptman byli vyloučeni ještě před startem Tour de France.
Ivanov jezdil za Dutch Farm Frites, coby nástupce stáje TVM, která byla vyhozena z Tour 1998. A o rok později nebyla vpuštěna na start kvůli postoji organizátorů k dopingu. Hauptman oblékal dres Vini Caldirola, týmu v roce 1999 nazvaného rovněž jako nežádoucí…
Ovšem tehdy se netestovalo přímo na EPO. Zatímco mezi jezdci šlo o rozšířený způsob na podporu výkonu, řídící orgány neměly k dispozici schválený test. Řešila se hladina červených krvinek v krvi. Jakmile přesáhla 50 procent, byl jezdec považován za pozitivního.
Současně však UCI dodávala, že automaticky nemusí jít o dopingový nález, protože zvýšení hematokritu lze dosáhnout i tréninkem ve vysokých nadmořských výškách či použitím kyslíkového stanu.
I proto nebyl v případě pozitivního nálezu jezdec potrestán dlouhodobým zákazem činnosti, ale jen na dva týdny postaven mimo závodní činnost.
A když jedna francouzská laboratoř přišla se speciálním testem na EPO, řídící orgány Mezinárodní cyklistické unie (UCI) ji tehdy odmítly.
Bossové cyklistiky alespoň rozhodli, že vzorky moči odebrané během závodu budou zmrazeny pro další zkoumání na okamžik, kdy už testy budou uznány jako dostatečně důvěryhodné. O pár měsíců už UCI zavedla testy na EPO pro olympijské hry v Sydney.
Tour de France 2000 vyhrál Armstrong. Stejně jako další ročníky nejslavnějšího cyklistického dostaveníčka až do sezony 2005. S odstupem let, jak se testy zdokonalovaly, však přicházely zprávy, kdo všechno dopoval.
S výjimkou Fernanda Escartína kompletní první desítka Staré dámy 2000 měla pletky s dopingem. Byl tedy Španěl jediný čistý? V začátcích spolupracoval s italským lékařem Michelem Ferrarim, hlavním dodavatelem nedovolených látek Lance Armstronga.
„Celá ta éra byla jeden velký klam,“ pronesl Filippo Simeoni, který právě americkou cyklistickou hvězdu dlouhodobě obviňoval z dopingu. Sám přitom rovněž patřil mezi klienty Ferrariho…
Armstronga jako sedminásobného šampiona v žádných statistikách nenajdete. Ač se stal sedmkrát králem Tour de France, oficiálně se může chlubit jen etapovými triumfy z let 1993 a 1995.
