Je dvojnásobným králem Tour de France. Miláčkem Francie. V letech 1978 a 1979 opanoval Grande Boucle. A léto 1980 má přinést zpečetění zlatého hattricku. Však Bernard Hinault v předešlých měsících ovládl slavnou klasiku Lutych-Bastoň-Lutych, italské Giro, Kolem Romandie, a tak nikdo nepochybuje, že rodák z Yffiniaku znovu rozjásá celou zemi.
Velebený a oslavovaný Jezevec, jak zní přezdívka francouzského cyklisty, absolvuje v úvodu roku soustředění na Azurovém pobřeží. A spřádá plány. „Giro, Tour a mistrovství světa, to všechno letos vyhraju,“ pronese při prezentaci týmu Renault, za který tou dobou jezdí.
První generálkou má být tradiční závod Paříž-Nice přezdívaný Závod za sluncem.
Vážně za sluncem? Podmínky jsou zoufalé. Teploty kolem nuly. V některých etapách cyklisty kromě deště zasypávají i sněhové vločky. A v jeden den je taková zima, že Hinault i další cyklisté vedle kola část trasy běží, aby se zahřáli a byli schopní pokračovat. Když si pak Hinault levé koleno narazí o řídítka, rozhodne se v šesté etapě odstoupit.
Chlad a déšť ničí kolena Hinaulta
Jezevec koriguje plány. Zredukuje kalendář a vyrazí až na Gent-Wevelgem. Jenže cíle se nedočká. Hinaulta trápí bronchitida a zánět šlachy. Aby nebylo trablů málo, jde během závodu k zemi. A tak sedne do doprovodného vozu a míří domů. „Je to jako prokletí. Snad to nebude pokračovat,“ hudruje Hinault.
Dá se dohromady a vyrazí na nejstarší klasiku do Lutychu. Když má peloton v nohách deset kilometrů, z těžkých mraků se spustí sníh. Hinault je smířený s dalším předčasným koncem. Jenže když sníh záhy ustane, rozhodne se bojovat. A cílovou bránou projede první.
„Bylo to peklo. Naprosto nelidské,“ drkotá zuby vítěz slavné klasiky. V hotelovém pokoji si musí napustit vanou plnou studené vody a postupně dopouštět teplou vodu. Prostředníčky na rukou má omrzlé. Nohy jsou necitlivé, protože jel v krátkých cyklistických kalhotách, s koleny zcela nechráněnými. Jak osudová chyba…
Sní o hattricku z Grande Boucle
O pár týdnů později vyhraje Giro. A na startu Tour si nikdo nedovolí pochybovat, že obhájce Hinault bude na konci Grande Boucle potřetí korunován králem závodu. Jsou zde sice Zoetemelk, Agostinho, Kuiper či Van der Velde, ale vážně někdo dokáže Jezevce ohrozit?
„Vyhraju. Ale pojedu defenzivně. Žádné zbytečné střílení nábojů, ani jeden útok, který nebude třeba,“ zvěstuje Hinault startující do první etapy ve žlutém trikotu jako obhájce prvenství. Takový je tehdy zvyk.
Po prologu ve Frankfurtu i první etapě si Maillot jaune udrží. Třetí den peloton musí spolykat 276 kilometrů, další etapa je pak ještě o šest kilometrů delší. V součtu téměř šestnáct hodin v sedle. Hinault průběžné vedení ztrácí. Vyhraje pak sice individuální časovku a brutálně dlouhou etapu do Lille, dlouhou 235 kilometrů.
V dešti a chladném počasí, tak nezvyklém pro Tour de France, si bravurně poradí s nenáviděnými sektory z klasiky Paříž-Roubaix. „Dlouho se budu vzpamatovávat. Klasická masáž stačit nebude. Bylo to jako jízda bažinou. Už je to za hranou,“ vyčítá organizátorům.
Ultrazvuk ani léky na zánět šlach nezabírají
Tour toho roku klimatickými podmínkami připomíná spíše jarní klasiky. Hinault polyká „mraky“ protizánětlivých léků, doktoři jeho bolavá kolena léčí kortizonem a ultrazvukem. „Nejúčinnější lék na tohle zranění je odpočinek,“ pronese upřímně doktor Tour de France Philippe Miserez.
Jezevce trápí zánět šlach. Počasí je dál nevlídné. Silnice ve Francii bičují provazy vody. „Právě déšť je původcem všech mých problémů,“ běduje nad klimatickými podmínkami Hinault.
Když dojde na týmovou časovku, je Hinault ztracen. Bolest je nesnesitelná. Jindy lídr stáje Renault vůbec není schopný jet na čele formace a udávat tempo. Kolegové na něj musí několikrát čekat. „Je to nesnesitelné, možná odstoupím,“ připustí Jezevec.
Ale rve se dál. Jenže den za dnem na jeho pozici útočí jezdci týmu Raleigh, aby pomohli svému lídrovi Zoetemelkovi, který při jedenáctém dějství vyhraje časovku. Hinault se sice i tak posune do žlutého trikotu, ale celou trasu úpí bolestí. „Musím myslet na budoucnost,“ naříká s bolestivou grimasou, čímž mnohé naznačuje.
Lurdy nepomohou, operace ano
Další den se ještě objeví v sedle. Rovinatou etapu do Pau přečká nezvykle na chvostu pelotonu. Udrží Maillot jaune, ale je mu jasné, že následující etapy v Pyrenejích není schopný zvládnout.
„Věřte, že koleno je v lepším stavu. Zdravotně se zlepšuji a budu hájit žlutý dres,“ ujišťuje na konci dne.
Jenže uvnitř je dávno rozhodnutý. A jeho verdikt zná i ředitel týmu. Ještě se ubytuje. Zajde do hotelu za šéfem Tour, jímž je Jacques Goddet. A oznámí své rozhodnutí. „Svírá mě bolest a úzkost. Chci být sám. Narazil jsem na limit. Jsem jenom člověk,“ vysvětluje. „Každé otočení nohy v pedálech mě ničí. Odstupuji.“
Godet zvěstuje zprávu jen do „svého“ deníku L´Equipe, a tak jsou další den zástupci médií na startu totálně vytočení. Hinault už je totiž dávno pryč. Útočiště nalezne u týmového kolegy v Lurdách… Zázračné uzdravení tam nenajde. Jen si odpočine. A po návratu do Bretaně, okamžitě vyrazí za týmovým lékařem Armandem Mégretem. „Okamžitě zjisti, co je s mým kolenem špatně. Jestli nohu neotevřeš ty, udělám to já,“ naříká v zoufalství.
Chirurgický zákrok pomůže. Měsíc po odstoupení z Tour, kterou ovládne Zoetemelk, skončí Jezevec Hinault druhý v národním šampionátu Francie. A o dva týdny později se stane mistrem světa… Na Tour se pochopitelně vrátí. Starou dámu ovládne ještě v letech 1981, 1982 a 1985. Od té doby Francie na svého vítěze čeká…
