Nikdo to nikdy přesně nespočítal, protože to prostě nejde. Ale odhaduje se, že podél silnic Tour de France se každý rok za tři týdny jejího trvání vystřídá 10 až 12 milionů diváků. A stejně kvalifikovaný odhad říká, že až 47 procent z nich přivábí to, co pelotonu cyklistů s několikahodinovým předstihem předchází. Reklamní karavana plná dárečků letos slaví 90 let.
V roce 1929 Henri Desgrange, ředitel Tour, zase jednou dumá, co se svým závodem. Tři roky po sobě mu vládne tým Alcyon (dvakrát Lucemburčan Frantz, a pak Belgičan de Waele), který platí mocný výrobce kol. A direktor soptí. „Tak to ne! Od týmů placených firmami přejdeme k týmům národním,“ vymíní si a změnu ohlásí na podzim roku 1929 v deníku L’Auto.
Desgrange potřebuje peníze. Menier rozdává čokolády
Revoluční myšlenka za účelem zvýšení napětí v závodě má však jedno ale. Je dost nákladná! Nutí organizátory uhradit všechny výdaje za cyklisty, kterých do 24. ročníku závodu nakonec odstartuje 86. Vedle pěti reprezentací o osmi mužích z Německa, Belgie, Španělska, Itálie a samozřejmě domácích taky amatéři bez zařazení. Těm všem Desgrange chce poskytnout identická kola žluté barvy, aby měli všichni rovné podmínky.
No jo, ale kdo to všechno zaplatí? Desgrange dumá dál a na něco přijde. Nabídne největším francouzským podnikům participovat na jeho vynálezu: reklamní karavaně. Za poplatek pořadateli budou firmy jako „sýrová“ Veselá kráva nebo výrobce sušenek Delft prvními, kteří se účastní této bezprecedentní komerční aktivity.
Je to oficiální start karavany. Přestože už v roce 1929 v závodě vrčí vozy, co propagují krém na boty Lion Noir, budíky Bayard nebo čokoládu Menier. Teprve rok 1930 ale dodá reklamě oficiální rámec. Čokoládovna Menier během tří týdnů rozdá na půl milionu tabulek své čokolády mezi diváky a současně horkou čokoládu samotným závodníkům promrzlým na vrcholcích hor.
Úspěch Desgrangeho ideje je okamžitý. Tradice se vepíše do dějin Tour de France navzdory tomu, že se klasifikace závodu časem znovu navrátí do formátu týmů pod patronací sponzorů, nikoliv národních vlajek.
Škoda Auto vstoupila do rodiny Tour v roce 2004
Od vzniku karavany se firmy předhánějí, aby se probili do tohoto cirkusu. Dnes zájemce musí za své místo v konvoji platit odhadem 250 tisíc eur. V roce 1937 propaguje herečka a zpěvačka Joséphine Bakerová značku banánů. Jedenáct let nato značka Ricard nechá vyrobit tisíce čepiček a popelníků se svým jménem. Organizuje během etap hudební vystoupení a do svých programů angažuje hvězdy té doby.
Yvette Hornerová, kterou nejdřív v roce 1952 angažuje značka Calor, a pak ji platí výrobce aperitivů Suze, se brzy stane ikonou pelotonu. Ze střechy jednoho z reklamních vozů vyhrává na akordeon. Akordeonista Roland Zaninetti zase doprovází jedenáct let cyklisty Tour jako oficiální hudební doprovod.
Dalším slavným maskotem je od roku 1955 značka Bic, která vyrábí pera. Od ročníku 1981 se počítá éra nejvěrnějšího z partnerů Tour – lyonské banky LCL (dříve Crédit Lyonnais), dodnes hrdého partnera žlutého trikotu, ozdoby nejrychlejšího muže v pelotonu.
Mezi partnery závodu a tedy i členy reklamní karavany patří taky Škoda Auto, která do rodiny Tour de France vstoupila v roce 2004. Tehdy se stala sponzorem bílého dresu pro nejlepšího mladíka do 25 let. Od roku 2015 její logo září ze zeleného trikotu pro vítěze bodovací soutěže.
Patnáct milionů dárečků pro publikum
Počet vozů v konvoji od svého vzniku nepřestává růst. Jestliže první rok korzuje Francií šest reklamami popsaných vozidel, dva roky poté už se v koloně usadí 25 značek. A v roce 1977 jich je už 107.
Rekordního počtu tahle karavana radosti dosáhla v roce 2006, kdy obsahovala 219 vozů. A to byl moment, kdy pořadatelé závodu museli sáhnout k omezením, protože už se jen s obtížemi dala udržet všechna bezpečnostní opatření. Ono totiž když se kolona dvou set vozů rozjela, natáhla se do délky 20 kilometrů a od průjezdu prvního z aut po to poslední trvala show klidně i 45 minut.
Dodnes si reklamní karavana užívá velkou oblibu a jsou diváci, kteří ji možná víc než závod samotný (proná)sledují i několik dnů. Loni ale organizátoři zredukovali počet vozů na 160, které i tak byly roztažené do délky 11 kilometrů. Karavanu vozidel představuje 31 značek či institucí. Obsluhuje ji 600 osob, které mezi diváky chrlí to, na co všichni čekají – reklamní předměty a dárečky všech druhů. Loni se jich rozdalo na 15 milionů kusů.
