Na přelomu každé dekády projde Tour de France organizačními převraty, které se jednou projeví jako zásadní faktor pro budoucnost a jindy projdou bez povšimnutí. Když se píše rok 1910, přijde Alphonse Steinès, novinář a spolupořadatel Tour, s revoluční vizí – nasměrovat peloton cyklistů poprvé do vysokých hor. Do Pyrenejí.
Před 110 lety se organizátoři Tour de France zamýšlejí nad novými způsoby, jak ještě okořenit svůj už tak pikantně obtížný závod. Ať je to další změnou pravidel, nebo volbou nových a ještě drsnějších tratí.
V redakci L´Auto vizionář Steines navrhne Pyreneje
V redakci deníku L’Auto, který za pořadatelstvím stojí, je tím nejodvážnějším a nejkreativnějším z kolem sedících vizionářů právě Steinès. „Holka-pro-všechno“ starého pana Henriho Desgrangeho, ředitele Grande Boucle. „A co kdyby,“ napadne ho jednou a svoji myšlenku spěchá představit Desgrangemu, „co kdyby závodníci svoje meče, tedy jako kola, zkřížili na těch nejvyšších cestách Pyrenejí?“
Steinès patří k těm nejprogresivnějším v pořadatelském týmu a jeho návrh se zdá zprvu víc než šílený. Tour přece do té doby nevyjela výš než na Col de Porte, který měří 1326 metrů. Ale co, proč to nezkusit, zazní redakční ano a v mapě od stolu v Paříži si hned načrtnou etapy z Perpignanu do Luchonu. A pak ještě další z Luchonu do Bayonne, těsně u hranic se Španělskem.
Vyjet na Tourmalet? Nemožné…
Desgrange se ale každým coulem zdráhá takovou šílenost připustit. Je to starý tradicionalista a váhá stejně jako tenkrát před lety, co mu jeho kolega v redakci Géo Lefèvre poprvé navrhl, aby uspořádali závod kolem Francie na kolech. A tak umíněného Steinèse vyšle, aby si z první ruky ověřil, jak nesmyslný jeho nápad je. „Jen ať vidíš, že vyjet na Tourmalet je nemožné. A to nemluvím o tom, že cesta je určitě neprůjezdná.“
Steinès však nepatři k těm, co se snadno vzdávají. A nabídky, že by mohl vyrazit na výlet do hor, se hned chytne. Skočí za volant svého věrného vozu Dietrich a míří na jih, do Pyrenejí. Je sice už červen, ale zima toho roku byla v horách krutá a dlouhá. A ještě o dva týdny dříve zněly zprávy, že na vršcích hor leží sněhové čapky.
Zvláštní zpravodaj deníku na místě zjistí, že Tourmalet je přesně takový jako jeho gaskoňské jméno – špatná objížďka. Protože cestou vzhůru zahlédne jen pár medvědů a možná zbloudilého pasáka ovcí. A rekognoskace se brzy zvrhne v dobrodružství. A nakonec noční můru.
Telegram je obrovský klam
Když opustí vesnici Sainte-Marie-de-Campan, musí brzy odstavit svůj vůz u kraje cesty a hodiny pak šlapat po svých směrem do Barèges na druhé straně masivu. Jakmile tam vyčerpán dorazí, okamžitě Desgrangemu posílá telegram: „Překonal jsem Tourmalet pěšky. STOP. Perfektně průjezdný i pro auta. STOP. Žádný sníh. STOP.“
Je to samozřejmě bluff, velká lež s ještě většími následky. A potvrzení ředitelových námitek, které pak Steinès shrne ve svém sloupku v deníku L’Auto 1. července 1910. „I kdybych se dožil věku sta let, nikdy nezapomenu na svoje dobrodružství při boji s horou, sněhem, ledem, hladem, žízní, roklemi… Na boj se vším. Přejet Tourmalet za těchto podmínek bylo bláznovství, které mě málem stálo život.“
Poslední dva kilometry k vrcholu, píše ještě Steinès, stoupal za doprovodu pastýře, který místní stezky zná, ale dolů do údolí už mašíroval sám. Potmě, takže se ztratil ve sněhové závěji a spadl do i ledové říčky, která mu nakonec posloužila jako vodítko do civilizace.
Tour de France přece není procházka v parku
„Ale panebože! Tour de France přece není procházka v parku,“ trvá Steinès na svém nápadu, i když tuší: „Nebude to hračka, přejet tyhle horské velikány, bude to vyžadovat takové úsilí, jaké ještě nikdy žádný cyklista na kole nepředvedl.“
Poněkud méně vznešená slova použije o tři týdny později při popisu té nelidské dřiny Octave Lapize, jeden z těch hrdinů, co mají prožít premiéru Pyrenejí na Tour de France. A nakonec první muž v Paříži. Francouz je prvním mužem, který vrcholu té špatné objížďky dosáhne.
Na špičce Tourmaletu už musí kráčet pěšky vedle svého kola. A když míjí Victora Breyera, jednoho ze Steinèsových kolegů v deníku L’Auto, vyřkne tu slavnou větu: „Jste vrazi!“
Od prvního dne v roce 1910, kdy peloton Tour de France na pyrenejského obra vystoupal prvně, se vzhůru cyklisté vypravili čtyřiaosmdesátkrát a Francouz Thibaut Pinot se loni stal zatím posledním dobyvatelem vražedné hory.
