Jedno zlato, tři stříbra, pět bronzových medailí! Z pohledu umístění na stupních vítězů z časovky i závodu jednotlivců je Petr Vakoč určitě nejúspěšnějším cyklistou z mistrovství republiky posledních let. Vysněný titul v závodě s hromadným startem už jednou získal, bylo to v roce 2015 v Žilině. „Docela to utíká… Moc rád bych si prvenství zopakoval, protože tomu pocitu, kdy člověk celý rok vozí dres mistra své země, se nic nevyrovná,“ říká závodník stáje Alpecin-Fenix před blížícím se mistrovstvím Škoda Auto České republiky v silniční cyklistice.
Co vás na titulu nejvíc láká?
Právě ten dres mistra, že je v něm člověk celý rok vidět a může ho ukázat i na největších závodech. Když jsem titul vyhrál, byl to úžasný zážitek. To, že jsem byl mistr, mi dodnes připomínají proužky v národních barvách na konci rukávů. Mathieu van der Poel to má jako mistr Nizozemska skoro stejné, tak si často dresy pleteme… Ale ten dres jako takový je nejvíc. Jsem z Prahy, Boleslav je kousíček, takže to beru jako domácí závod. A mám velikou motivaci.
Vzpomínáte si na váš pět let starý úspěch ze Žiliny?
To se nezapomíná. Jezdil jsem v Quick Stepu a měli jsme velkou výhodu, že jsme tehdy měli náš development tým. Hodně nám pomohli a připravili nám dobrou pozici pro závěr. Já byl na konci odskočený s Königem a Saganem. Peter nám odjel, ale my se soustředili s Leo Königem jen na sebe, protože šlo o český titul. Zkoušel jsem mu několikrát nastoupit, bylo to hodně taktické, pořád jsme se hlídali. Povedlo se mi to až v posledním kopci a když jsem projížděl cílem, bylo to neskutečné.
Ale od té doby uplynulo už pět let.
Taky už by bylo na čase titul zase získat… Je to můj velký sen. Vím, že to bude strašně těžké, ale nechám v závodě úplně všechno.
Uvědomil jste si, že jste v posledních letech asi nejúspěšnějším závodníkem co do počtu medailí z domácích šampionátů?
Je pravda, že jsem většinou bral medaile z obou disciplín. Snad jen jednou to tak nebylo. S časovkou je medailí z elity devět. Ale titul jen jeden. Letos časovku nepojedu, protože teprve večer před ní poletím do Česka z Itálie a nestihl bych se připravit. S týmem jsme se rozhodli, že pojedu jen silniční mistrák a hned po něm mistrovství Evropy. Byli by moc rádi, kdybych český titul získal, je to skvělá reklama pro celý tým.
Okruh, na kterém se v Boleslavi pojede, už jste si byl projíždět. Jak se vám líbí?
Je poměrně náročný, ale na mě by mohl být i těžší. Bude zajímavý pro diváky. Pro mě by bylo ideální, kdyby se končilo na menším, třeba 500 metrů dlouhém kopci. Ve spurtu po rovině nebo do mírného kopce tak rychlý nejsem. Ale uvidíme, jak moc závod ovlivní taktika.
Většinou hraje roli zásadní… Tým Elkov Kasper určitě bude chtít početní převahu využít.
Jejich kolektivní síla je obrovská, ukázali to i nyní na Czech Tour. Letošní mistrák je těžší než loňský, ale i tak budou určitě patřit k favoritům. Vždycky je těžké proti přesile uspět, ale není to nemožné. Já jdu na start s tím, že nechám na trati vše a věřím, že dokážu vyhrát.
Na startu budou kromě vás i další profesionálové ze zahraničních týmů. Budete schopni si trochu pomoci?
Vždycky nějaká taková teorie je, ale v praxi to pak většinou nedopadne… Určitě nebudeme závodit proti sobě, ale že bychom si nějak moc pomáhali, to asi taky ne. Na druhou stranu, všichni budou mít zájem, abychom až do konce měli šanci zabojovat o vítězství. Jsem zvědav, jak se to bude vyvíjet. Třeba se Zdeňkem Štybarem budeme na startu poprvé jako soupeři a nikoliv coby týmoví kolegové. To bude taky zajímavé.
Program máte v těchto dnech pořádně nahuštěný. Zvládáte to v pohodě?
Je to našlapané hodně. Jel jsem Czech Tour, ve středu Gran Piemonte (Petrův stájový kolega Mathieu van der Poel skončil třetí, Petr 51. – pozn. aut.), v sobotu mě čeká Lombardie, v úterý další jednorázovka v Itálii Giro dell´Emilia. Pak letím do Čech na mistrák, hned po něm se přesouvám do Francie na Evropu, a pak tam zůstávám na etapák Tour Poitou-Charentes.
A dál?
Nejspíš Tirreno-Adriatico a v závěru sezony největší klasiky, které jsou pro náš tým hodně důležité. Bohužel nejedeme žádnou Grand Tour, ale nedá se nic dělat. Program je i tak hodně nabitý. Tedy pokud se uskuteční podle plánu a nějak do toho nezasáhne koronavirus.
Jste rád, že se konečně závodí?
A jak… Pauza byla opravdu dlouhá. Je to sice šíleně nahuštěné, jedeme v podstatě nonstop, ale hlavně, že můžeme závodit. I když je všude řada omezení, na testy na Covid 19 chodíme prakticky každé tři dny. Člověk musí mít před velkými závody dva testy, a jak se to překrývá, je to blázinec. Ale je to pro všechny stejné.
